NP č.368 > Pošli to dálPovstání v turistickém rájiDalibor Záhora

Letošní turistická sezóna v Tunisku je nejistá. I do Česka už pronikly zprávy o tuniském povstání, které svrhlo autoritářského prezidenta a jeho vládnoucí klan. Idylická iluze o stabilní severoafrické zemi vzala rychle za své. Stejně tak iluze o evropských politických elitách, které se „zlým“ státům dokáží postavit – tuniský diktátorský režim v tichosti tolerovaly desítky let.

 

Plamen vzpoury doslova zažehl mladý nezaměstnaný inženýr Muhamed Buazizí. K tragickému způsobu protestu sebeupálením ho dohnala bezvýchodná situace i ponižování úřadů. Nejprve mu byl policií zabaven nelegální stánek se zeleninou, který byl jeho jediným zdrojem obživy. Pak ho policisté ještě zbili. Když si na jejich postup stěžoval, vyhodili ho. Brzy poté se rozhodl ve městě Sidi Bouzid, kde se vše odehrálo, upálit. Zemřel po devatenácti dnech 4. ledna 2011.

První protesty začaly v chudém vnitrozemí již v době, kdy Muhamed Buazizí bojoval o život v nemocnici. Došlo také k několika dalším veřejným sebevraždám. Celonárodní vzpoura však v plné síle propukla teprve po jeho úmrtí a poté co režim začal zatýkat (možná i preventivně, ve snaze zastrašit odpůrce) vzpurné jedince od bloggerů po rapery a poté co začala policie střílet do protestujících ostrými.

Protesty byly místy násilné a záběry z nich připomínaly neklidnou realitu současných západoevropských měst, ve kterých revoltuje především mladá generace. Počet obětí se blíží stovce a po úprku diktátora hledá tuniská společnost pracně a nejistě cestu k bájné demokracii. Celá událost má přitom i globální rozměr. Spekuluje se mimo jiné o vlivu roznětky Wikileaks, kdy jedna ze zveřejněných depeší americké diplomacie, charakterizovala tuniský stát jako zkorumpovaný a porušující lidská práva. Do operace Tunisia se intenzivně zapojili i Anonymus – armáda bezejmenných kyber–aktivistů, kteří se proslavili při obraně Wikileaks, tentokrát zaútočila na tuniské vládní weby. Právě na internetu probíhaly také protesty proti tuniské cenzuře, která si nijak nezadala s čínskou nebo kubánskou. Při takovém mezinárodním srovnání však zároveň nelze nepřemýšlet o tom, proč se právě z Tuniska stal diktátorský kostlivec západních demokracií – nebylo snad zdejší porušování lidských práv dostatečně atraktivní?

 


autor / Dalibor Záhora VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Třídní boj: encyklopedické heslo z roku 2011 / Jan Stern > NP č.368 > Fejeton Počátky třídního boje nacházíme v 19. a 20. století, tehdy však šlo pouze o jemné, zárodečné varianty (tzv. prvobytně pospolný třídní boj). Zásadním způsobem třídní boj propukl teprve ve století jednadvacátém, když se třídní antagonismy prudce vyostřily a v důsledku rozvoje technologického a kulturního také definitivně vykrystalizovaly proti sobě stojící třídy.   číst dále Z vlastníka nuzákem, snadno a rychle / Alexandr Budka > NP č.368 > Pošli to dál Ochrana vlastnických práv, onen nedotknutelný pilíř našeho systému, je uplatňována podivně selektivně. Nemusí se jednat hned o majitele pozemků, odmítajících náležitě ochotně odkývat nějaký ten budovatelský projekt nebo oběti svévolných exekutorů. Ještě častěji se s diskriminací setkáváme my majitelé postarších automobilů.   číst dále Práce bez iluzí / Jaroslav Fiala > NP č.368 > Pošli to dál Naše vláda to nemá lehké. Zdržuje ji kdejaký kverulant v bílém plášti a na popularitě jí nepřidá ani nezaměstnanost, která se blíží dvojcifernému číslu (9,8 %).   číst dále Dubisko neodcházej, potřebujeme se tě bát / Andrea Novotná > NP č.368 > Téma čísla Použít ve slušné společnosti slovo "Židák" znamená vystavit se (oprávněnému) podezření z antisemitismu. Slovo "Rusák" je oproti tomu v mnoha situacích přípustné. Jak to tedy máme s Rusy? Bojíme se jich? Cítíme se vůči nim ukřivděně? Pohrdáme jimi? A kdy dospějeme k vyrovnanému vztahu?   číst dále
celý archiv