NP č.365 > FejetonPrezident, viagra a evoluceJan Stern

O jednom americkém prezidentovi se vypráví historka, která je tak dobrá, že se sice určitě nestala, ale právě proto přežije věky, na rozdíl od suchých pravd.

 

Ten prezident byl prý na návštěvě jakési drůbežárny. Nežli ho provedli velkokurníkem, vzali na prohlídku jeho manželku, první dámu. Ta spatřila v jedné kleci, kterak místní kohout kopuluje se slepicí. Zeptala se prý tehdy: „A jak často to ten kohout dělá?“ Odpověděli jí: „Několikrát denně.“ „Zajímavé,“ řekla první dáma a dodala: „Nezapomeňte se o tom mimoděk zmínit prezidentovi.“ Když pak šel kolem stejné klece s nadále probíhající drůbeží souloží prezident, také ho přemohla jistá otázka, byť krapítek jiná než jeho ženu: „A to on to takhle dělá jen s jednou slepicí?“ A dostalo se mu odpovědi: „Ne, pane prezidente, dělá to s každou, se kterou chce.“ A prezident prý pravil: „No prosím, nezapomeňte se o tom nenápadně zmínit před první dámou!“

Jistě chápete, milí čtenáři, že tato historka nepotřebuje širšího komentáře a že je v ní obsažena tak nějak veškerá pravda světa. Nebýt konzervativnosti církevních hodnostářů, jistě by se propracovala do Bible či Talmudu. Hodnostáři však považují tyto sbírky z neznámých důvodů za hotové, proto anekdotu uchovávám alespoň v Novém Prostoru. Byť nejsem zdaleka sám, ona se totiž dostala i do vědeckých textů (evolučních biologů, pochopitelně) a pojmenovali podle ní dokonce jeden „efekt“. Ten efekt říká zhruba něco v tom smyslu, že „ženu vzrušuje kvalita, muže novost objektu“, ale uznejte, že tomuto holému konstatování chybí poetické kouzlo oné drůbeží historky.

Nu ale pozor. Ono jakmile se něco stane učebnicovou pravdou, hned se kolem toho začnou rojit všelijaké otazníčky. Tak předně je otázkou, co se vlastně míní tou „kvalitou“, kterou ženy údajně poptávají. Historka z americké drůbežárny hovoří jasně. Jenže empirie se poněkud bouří. Alespoň tedy empirie mého známého Karla, který minulé vánoce dal své manželce pod stromek rafinovaný dárek v podobě několika modrých pastilek se jménem slavnějším než Rolling Stones: ano, jde o svižně zavedenou značku Viagra. Podle drůbežářské logiky se měla manželce zpěnit šíje vzrušením. K jistému vypěnění skutečně došlo, ale výsledek byl překvapivý: měsíc tiché domácnosti a Karlův osamělý spánek na lehátku v kamrlíku. Nevím, jaké výtoky si Karel původně sliboval, ale pod stromkem tekly slzy a řinuly se výčitky. Padaly zmínky o sobectví, bezcitnosti a zkažených Vánocích. Můj přítel to přesto ještě nevzdával a zhruba po měsíci od fiaska zkusil modré tabletky vrátit do hry způsobem, který by měl nejlépe prokázat jejich evoluční smysluplnost. Reakce, jíž se mu dostalo, si zasluhuje hlubší filozofický rozbor. „Víš co, pověs si na něj prádlo,“ vyslechl si známý. Jo, na ženskou mysl si kurníkoví biologové nepřijdou.

Ono teda s tou „novostí“ u mužů je to taky celkem nejistý. Jednou jsem takhle seděl v kavárně u okna, sodíkové bublinky z minerální vody mi začaly stoupat do hlavy a šmátravý pohled na ulici ve mně začal vzbuzovat pocit, že správný kohout by se při výběru slepic opravdu neměl zbytečně omezovat, jinak by to s tou evolucí nemuselo dobře dopadnout. Kopnul jsem do sebe zbytek sody, zaplatil, bolestně zaplašil dikobrazí vzpomínku na Máňu v natáčkách, které mne má družka předchozího večera neušetřila, rozepjal jsem imaginární křídla a vyrazil na nedaleký ostrůvek tramvaje. Brzy jsem spatřil svou oběť, div jsem nezakokrhal. Sexbomba v přiléhavých džínách dala ve mne do pohybu pekelný stroj vášně. Přistoupil jsem s bezostyšným záměrem flirtovat. „Promiňte, slečno, mohu vás vyrušit?“ pronesl jsem pevným, hlubokým hlasem a nasadil pohled, který jsem odkoukal od jednoho z hrdinů seriálu Přátelé. Než jsem však vyslovil „neznáme my se odněkud?“ slečna sáhla do kabelky. Blesklo mi hlavou, že možná pro pepřový sprej. Vzápětí jsem zjistil, že pepřák by byl ta důstojnější varianta. Slečna mi podala s chladnou tváří desetikorunu a začetla se do Cosmopolitanu. Měla mě za žebráka. Podíval jsem se smutně na své boty a košili značky Šohaj, poděkoval a šel pomalým krokem domů. Ten den mi všechny „novinky“, které jsem potkával, přišly zcela nezajímavé. Obávám se, že ani viagra by mou melancholii nezaplašila. Věděl jsem, že z tohohle mě můžou dostat už jenom důvěrně známé natáčky.

Hezké svátky bez pilulí!

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Google vs. Dada / Klára Doležálková > NP č.365 > Téma čísla Vánoce jsou řětězce smyslu, které si vyvoláme v sobě samých nebo poskládáme z venku poletujících částí, abychom jimi jednou do roka opentlili domov. Rozhodla jsem se pro experiment. Napsat článek bez pomoci Googlu - to mi dnes začíná připadat jako hrdinství - a neprokazovat ekvilibristiku s informacemi nabytými během několika kliků, ale s těmi skromně vlastními. Vánoční dada aneb jak si poradit s asociacemi a nuancemi obsahu Vánoc.   číst dále Koho si pustíš domů / Martina Křížková > NP č.365 > Téma čísla „V předsíni stojí nějakej chlap a říká, že jsi vykradla sousední byt,“ oznámil nevzrušeně Tomek v sobotu v sedm hodin ráno někde nad pravým rohem postele.   číst dále Hymna bezdomovců / Alexandr Budka > NP č.365 > Téma čísla Vždycky se našli kritici, pro které píseň Kde domov můj vyjadřovala ty nejhorší vlastnosti českého národa a kteří požadovali její nahrazení něčím důstojnějším. Byli a jsou mimo.   číst dále Zamlčené obrysy domova / Andrea Novotná > NP č.365 > Téma čísla Říká se, že každý text je důležitý nejen tím, co říká, ale také tím, co neříká, ba tím, co někdy přímo zastiňuje a potlačuje. Každý text je palimpsest - několikrát přepsaný pergamen. Jaké litery objevíme pod českou hymnou - zdánlivě roztomilou písní o někom, kdo neví, kde bydlí?   číst dále

Nejčtenější články autora

My jsme všichni ho-ho / Jan Stern > NP č.459 > Fejeton Občas člověka pronásledují určité nutkavé představy. Člověka běžného (homo ordinaris) třeba představa, že má rozepnutý poklopec, i když nemá. Velké škody při tom nevznikají, krom toho, že si trochu unavíte ruku neustálým ohmatáváním rozkroku. Člověk hollywoodský (homo hollywoodiensis, slangově někdy též ho-ho) má nutkavé představy stejně jako člověk běžný, leč liší se tím, že mu tyto představy přinášejí nikoli malé škody, ale velké zisky. číst dále Údery otevřenou dlaní / Jan Stern > NP č.460 > Fejeton Existují teorie pravící, že východní bojová umění vznikla tak, že Číňané zkopírovali chvaty vojáků armády Alexandra Velikého při jeho východním tažení. Jenže zatímco Sašovi hošani v boji muže proti muži protivníka prostě flákli nebo kopli, východní lid přiváděl drobnými úpravami dalších a dalších kopií původního originálu bojové chvaty k dokonalosti a takto vzniklo karate, kung-fu, judo a já nevím, jak se ještě všechno to vznešené bitkaření jmenuje. Východní lidy jsou zkrátka v kopírování mistři. číst dále Taláršou / Jan Stern > NP č.504 > Fejeton Za mého mládí bylo možno v televizi spatřit leccos. Třeba jste sáhli do takového rukávu a nahmátli jste tam pračku, ledničku, v ideálním případě všechno. Nebo se házely koule do takového velkého klobouku. Anebo se utkávali zaměstnanci Závodu kuličkových ložisek se zaměstnanci Textilany, aby se ukázalo, kdo má lepší zaměstnance. číst dále Personal Švejk / Jan Stern > NP č.506 > Fejeton Když jste kdysi četli knížku a líbila se vám, mohli jste ji doporučit přátelům. Neměli jste jistotu, že se jim bude taky líbit, ale měli jste jistotu, že budou číst stejnou knihu jako vy. Platí to i dnes. Ale asi ne nadlouho. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů