NP č.354 > ReportážMísto, kde křesťané a muslimové hledají společnou řečTomáš Halda

Osmdesát kilometrů na sever od Damašku se na jednom z horských svahů ukrývá byzantský klášter Mar Músa. Opuštěnou stavbu znovuobjevil italský kněz Paolo Dall´Oglio, který tu s pomocí evropských dotací a podporou syrské vlády otevřel centrum, jehož posláním je mezináboženský dialog. V neuralgickém bodě planety tak vznikl jedinečný projekt, jenž přitahuje velkou pozornost.

 

Legenda praví, že do jedné z jeskyní nedaleko dnešního kláštera přišel v sedmém století našeho letopočtu Músa al Habáš, syn krále z Abyssinie (území dnešní Etiopie). Tento muž se zřekl trůnu a raději se pěšky vydal přes Egypt a Svatou zemi hledat místo pro duchovní život. Své útočiště našel v klidu hor nad Damaškem, dokud nepotkal byzantské vojáky, kteří ho zabili. V roce 1058 byl na místě Músovy jeskyně postaven kostel. Vnitřek budovy vyzdobili místní umělci freskami s biblickými výjevy, mezi kterými nechybělo zobrazení nebe a pekla. Do patnáctého století žily v klášteře a jeho okolí rodiny věřících, jež tvořily místní kongregaci, později však nastalo dlouhé období úpadku. Poslední mnich opustil klášter v roce 1831. Mar Músu pak navštěvovali už jen křesťanští pastevci z hor a věřící z nedalekého městečka Al Nabak, kteří sem přicházeli pokřtít své potomky.

„V osmdesátých letech jsem v Damašku studoval islámské právo. O víkendech jsem cestoval po Sýrii. Jednou jsem přijel také do městečka Al Nabak, kde žijí muslimové a křesťané. Místní mi ukázali cestu k opuštěnému klášteru,“ popisuje otec Paolo Dall´Oglio svou první návštěvu. Paolo se záhy spolu s místními pustil do opravy chátrající budovy. Postavili novou střechu kostela a nechali tu zrestaurovat přeživší fresky. Otec Paolo, který nakonec v klášteře začal bydlet, nechal v divokém skalním terénu vybudovat 343 schodů, a umožnil tak snadnější přístup k místu z hlavní cesty, která leží na dně údolí a je zde jedinou zpevněnou komunikací. Postupem času se Mar Músa stala vyhledávaným místem nejen pro svou architektonickou krásu a vřelou pohostinnost obyvatel, ale hlavně kvůli otevřenosti kláštera k zástupcům dalších náboženství. Muslimští šejchové přijíždějí za otcem Paolem a dalšími členy komunity, aby tu uspořádali konferenci, nebo se jen zúčastnili modliteb během křesťanských svátků. Energický Ital je na oplátku často zván do mešit po celé zemi. Tento jezuita svým přístupem k lidem a jejich regionu získal v muslimské komunitě velký respekt a obdiv.

 

POLARIZACE A POCHOPENÍ

Sýrie je většinově muslimská země, ale deset procent obyvatel tu tvoří křesťané. Mar Músa patří k Syrské církvi, křesťanské sektě, jejíž kořeny (stejně jako u koptů v Egyptě) sahají do pátého století. A jsou to právě kláštery, které zde tvoří významnou součást náboženského života od počátků křesťanství. Pomáhaly tu udržovat komunity věřících pohromadě, a jak někteří badatelé podotýkají, přiblížily křesťanství k okolnímu muslimskému světu. Příkladem může být nedaleký konvent v Sednaji, známý zázraky, které se tu podle mnohých skutečně odehrály. I když se jedná o křesťanské místo, přitahuje bezpočet muslimských návštěvníků. Stejně jako Sednaja, i Mar Músa skýtá pro vyznavače islámu jakousi mystickou sílu.

Tradiční architektonické provedení budovy kláštera i náboženský obřad totiž na muslimy působí povědomě. Malé dveře, perské koberce a ovčí kůže na podlaze, Bible vystavená na stojanu uprostřed kostela, to vše nápadně připomíná obraz, který dobře znají z mešit. Během bohoslužby se zde mniši a jeptišky klaní k zemi, což je zvykem i u muslimských věřících.

„Konflikty v sousední Palestině a Iráku zapříčinily prohloubení polarizace světa. Rovněž karikatury proroka Mohameda, které se objevily v Dánsku a následně v dalších zemích, včetně té vaší, nepřinesly větší porozumění, ale další nedůvěru. Je nutné pokračovat v dialogu mezi náboženstvími, ne se izolovat. Křesťanské kláštery byly vždy nedílnou součástí spirituálního života v muslimském světě,“ říká italský kněz, jenž věří, že právě Mar Músa pomůže k dalšímu porozumění.

 

INSPIRACE PRO KAŽDÉHO

Klášterní život v Mar Múse obnovil Paolo v roce 1991. Dnes tu žije šest mnichů a dvě sestry. Náplň dne v sobě zahrnuje dvě podstatné složky, které stojí v rovnováze: duchovní meditaci a manuální práci. Ranní mše začíná o půl osmé, a pokud se účastní bohoslužby zahraniční návštěvníci, probíhá čtení z Bible i v některém z dalších světových jazyků. „Nikoho nenutíme, aby se účastnil bohoslužeb. Je na každém, co si z místa odnese. Nikdo by se neměl do víry nutit. Nechme taky nějakou práci na samotném Bohu. Buď to v sobě člověk má, nebo nemá. U nás je vítán každý host,“ říká otec Paolo a pro případnou relaxaci doporučuje výlet do okolních kopců. Na Velký pátek se na procesí k jeskyni nedaleko kláštera vydává skupina asi sto padesáti lidí. Syrští a zahraniční křesťané, muslimové i buddhisté z Japonska, ti všichni přihlížejí modlitbě, kterou v poušti vede otec Paolo. Mezi pestrou směsicí návštěvníků je také Mustafa z přístavního města Latakia. Tento student univerzity pochází z muslimské rodiny a do Mar Músy ho pozvali jeho spolužáci. „Velikonoce jsou pro moje kamarády hlavním náboženským svátkem a já bych u toho nerad chyběl. Tady v Sýrii rozdíly mezi náboženstvími moc nevnímáme. Ve škole o mnoha lidech vůbec nevím, jestli jsou to muslimové nebo křesťané. Víra je osobní věc. Sem jsem přijel kvůli svým kamarádům, krásnému místu a také si poslechnout otce Paola. Jeho kázání jsou inspirativní i pro muslima,“ svěřil se mi budoucí lékař při procesí.

 

VÍRA A EKOLOGIE

Klášter Mar Músa se může pochlubit i kozí farmou a výrobnou výtečného sýra, stejně jako jedním z prvních ekologických projektů v zemi, který se syrská vláda rozhodla podporovat. Jedná se o rozvoj k přírodě šetrného zemědělství. Právě zkušenosti z Mar Músy by se v budoucnu mohly aplikovat také na jiných místech. V době, kdy v Sýrii probíhá populační exploze, jsou ostatně podobné projekty nezbytné. V klášteře věří, že se jim v následujících letech podaří přesvědčit úřady, aby přilehlá údolí prohlásily za národní park. „Každý správný křesťan by měl přírodu chránit. Je to součást jeho víry. My se samozřejmě snažíme, aby naše hospodaření bylo výnosné a efektivní. Na druhé straně odmítáme používat v Sýrii tolik oblíbenou chemii. Maso v Mar Múse jíme naprosto minimálně. Jsme téměř vegetariáni a to je samotný způsob, jak být k přírodě šetrný,“ popisuje svůj postoj k okolnímu světu vousatý mnich Bolos.

Pro takový projekt je samozřejmě zapotřebí pracovní síly. V Mar Múse ji tvoří příliv nových návštěvníků. Studenti, cestovatelé i mladí podnikatelé z celého světa sem přijíždějí za duchovním klidem a každý z nich pak může přispět k rozvoji místa. Pro příchozí mají v klášteře dvě budovy, určené pro hosty. Pokud někdo zatouží po naprosté samotě, může jít meditovat do jedné z mnoha prázdných jeskyní v okolí.

 

MEZINÁRODNÍ POUŤ Při představě tisíc let starého kláštera si leckdo vybaví tvrdé lože v osamělé cele a budovu odtrženou od okolního světa. V Mar Múse ale dnes nechybí příjemné pokoje, teplá voda nebo internet. Podle otce Paola žijí mniši v izolaci pouze v představách lidí ze Západu. „Kláštery byly vždy místem komunikace. V minulých stoletích mniši kopírovali a rozšiřovali manuskripty. V současné době jsme s okolím spojeni elektronicky,“ popisuje rozdíly otec Paolo a ukazuje místnost s počítači.

Po více než dvaceti letech oprav a rozšiřování kláštera mají místní mniši a jeptišky ještě jeden ambiciózní plán. Snaží se, aby se Mar Músa stala poutním místem, podobným jaké jsou na cestě do Santiaga de Compostella. Nápad to není nereálný. Pokud vývoj politické situace v regionu dovolí, mohl by se klášter stát součástí Abrahámovy cesty. Mezinárodní pouť po stopách proroka Abraháma, který spojuje tři hlavní monoteistická náboženství. Trasa by měla začínat v jihovýchodním Turecku u města Harran a postupovat přes Sýrii a Jordánsko až do Hebronu v Palestině.

 


autor / Tomáš Halda VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv