NP č.353 > Ženská stránkaJak studovat na umělkyni?Jitka Kolářová

Brněnská autorka Lenka Vráblíková se ve "feministickém akčním výzkumu", který se pohybuje na pomezí vzdělání a politiky vztahuje k postavení žen ve společnosti a v umění.

 

Lenka Vráblíková se jako jedna z mála u nás zamýšlí nad povahou procesu stávání se tím, kdo tvoří. Hned v úvodu svého výzkumu poukazuje na vliv umělecké školy, instituce, jejíž význam není neutrální. Říká: „Umělecká vysoká škola funguje jako strategický nástroj budování požadovaného řádu společnosti, který se podílí na re/produkci současných mocenských struktur, a tedy i patriarchátu.“ V historii umění najdeme jen málo žen. Neznamená to však, že jich bylo opravdu méně, protože měly pouze těžší přístup ke vzdělání a majetku, ale i to, že muži (historici) je nezahrnuli do uměleckého kánonu. Ostatně i v současnosti je na fakultě, kde autorka studuje, mezi vedoucími ateliérů třináct mužů a jen dvě ženy. Výzkum Jak studovat na umělkyni odkazoval na feministické umění v mnoha směrech, nejvýrazněji však kritikou sexismu. „Jde i o to, jak mezi sebou lidé na škole komunikují. Sexismus a genderová šikana se nevyhýbají ani vysokým uměleckým školám, naopak. Tím, že je prostředí těchto škol dost uvolněné a neformální, což je na jednu stranu velmi osvobozující a pro vytváření umění prospěšné, je i výživným podhoubím pro nerovné zacházení,“ dodává.

 

CO JE TO BÝT UMĚLKYNĚ

Umělecké školy sice „produkují“ umělce, ale i na školách, podobně jako v jiných oblastech společnosti, funguje odlišné vnímání a hodnocení ženského a mužského: „Uvažovala jsem, jestli je rozdíl mezi tím, když já jako žena něco vytvořím, a tím, jak by byl stejný objekt nebo obraz interpretován, kdyby autorem byl muž. Studování na umělkyni se podstatně liší od studování na umělce. Přinejmenším v tom, že umělkyně reflektuje, ať už dobrovolně nebo ne, že je umělkyní – ženou, tou – kyní – odchylkou od normy, kterou je umělec. Umělec takovou vymezující a sebeuvědomovací fází procházet nemusí.“

Mnohé umělkyně poukazují na příznakovost svého postavení, a jejich díla jsou proto označována za feministická. Vráblíková, která sama odkazuje na rakouskou feministickou umělkyni Valie EXPORT, dotahuje Feministickým akčním výzkumem politický rozměr vlastního díla. Ve svém projektu se pohybuje na hranici umění a společenských věd a bere si z obojího něco, aby tak posunula kritiku umělecké školy, jakožto instituce, která reprodukuje patriarchální rysy uměleckého světa: „Akční výzkum je sice původně metoda používaná v sociálních vědách, v současném umění je běžnou praxí, že se přejímají činnosti, metody nebo pravidla z jiných oblastí, jako je věda nebo pop-kultura. Já ale nechci využívat akční zkoumání pro svoje umělecké záměry a vytunelovat sociální metodu. Proto je velmi důležité projekt chápat současně jako umění a současně jako společenskovědní výzkum. To se podle mě vůbec nevylučuje.“

 

SPOLUPRACOVNICE VŠECH POHLAVÍ

Do akčního výzkumu se zapojilo mnoho žen i mužů z oblasti umění, pedagogiky či feministického aktivismu. Třeba hudebnice a filosofka Mirka Vodrážková či Portugalka Carla Cruz, jež do svých aktivit zapojuje „obyčejné lidi z ulice“, hovoří s nimi, ptá se na jejich názory, a ty pak umělecky ztvárňuje. Součástí projektu byl i workshop o tabuizovaných formách sexuality, jako je sadomasochimus, kde se diskutoval jejich potenciál narušovat genderové stereotypy v sexualitě a kde si zúčastnění mohli vyrobit jednoduché pomůcky a ozdoby. Projekt se tak nesl v duchu kritické otevřenosti, interdisciplinarity a potřebnosti odhalování mocenských nerovností v boji s bagatelizací sexuálního obtěžování.

Zapojily se do něj i vyučující fakulty, například Bára Lungová, jež pro tyto účely sepsala své zkušenosti, jak sama studovala na umělkyni: „Velmi živě si pamatuji vtíravé dotazy jinak jednoho z nejoblíbenějších pedagogů FaVU, který jedné spolužačce tvrdil, že její obrazy nemají šťávu, protože asi nemá orgasmy nebo sex. (…) Jak je možné, že pedagogové jsou schopni mezi sebou vypustit z úst, že práce studentky je za F, ale kozy za A?“.

 

 

____________________

 

Lenka Vráblíková (*1984) Studovala na fakultách výtvarných umění na Vysokém učení technickém v Brně a na Ostravské univerzitě. Současně se věnuje sociologii a gender studies na Masarykově univerzitě v Brně. Má za sebou desítky projektů, z nichž lze zmínit Needle Works, kde tradiční „žánr“ vyšívaných dekorací kontrastuje s radikálním obsahem vyšitých nápisů jako „Dokud neochutnáš vlastní menstruační krev, zapomeň na emancipaci“. Další projekty interpretují díla Valie EXPORT – jeden z nich je variací na Tap and Touch Cinema, kdy Vráblíková v ulicích oslovovala chodce, aby si naladili rádio ve tvaru prsů umístěných na jejím hrudníku. Feministický akční výzkum Jak studovat na umělkyni je její diplomovou prací na brněnské fakultě výtvarných umění. 

 


autor / Jitka Kolářová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Nelegálem díky státu / Martina Křížková > NP č.353 > Pošli to dál Příběh konkrétního pana X se nikdy nestal, ale v současnosti se v nespočetných variantách odehrává po celé zemi. Pan X pracuje už několik let v menším podniku v západních Čechách. Dělá poměrně jednotvárnou práci. Trvalo mu však pár měsíců, než ji dokonale zvládnul. Nedá se říci, že by majitelé firmy pana X vyloženě zbožňovali, ale jsou rádi, že pro ně pracuje.   číst dále Třídní nenávist naruby / Alexandr Budka > NP č.353 > Pošli to dál Často slyšíme obvinění z rozdmýchávání zášti proti bohatým a úspěšným. Tyto volby jsou však spíše ve znamení jitření emocí proti těm nejchudším a nejslabším. Přeborníkem ve vyvolávání těchto nálad je nováček na politické scéně, Věci veřejné.   číst dále Chvála neslušnosti / Petr Pospíšil > NP č.353 > Téma čísla Pro hospodské a novinářskéhlídače morálky je Egon Bondy prostě „estébák“. Pro jiné zase člověk vyšinutý, zmítaný maniodepresivní psychózou. A pro další velký básník, spisovatel, myslitel. Čím z toho byl doopravdy? Bezpochyby vším.   číst dále Protidrogové centrum jako terč / Dalibor Zíta > NP č.353 > Reportáž Obyvatelé SMíchova v okolí parku Na Skalce mají obavy. Bojí se přlivu narkomanů. Podle těch nejčernějších vizíse do této oblasti začnou stahovat uživateé drog z celé Prahy a znepříjemní lidem život v už tak drogami hodně zamořené lokalitě. Někteří se obávají natolik, že neváhají rozbíjet okna kontaktnímu centru Sananim, které sem přesídlilo z Prahy 7, a psát výhrůžné anonymy.   číst dále
celý archiv