NP č.353 > Pošli to dálBurky vs. haraburdíMarit Malý

V Evropě se stává módou zakazovat muslimkám burku. Poté, co ji společně s nikábem, ženským oděvem, který zachovává úzký průzor pro oči, postavil mimo zákon belgický parlament, se ke stejnému kroku chystají i francouzští poslanci.

 

Jejich několikaměsíční debata ilustrovala různé důvody, které mohou mít lidé pro to, aby mluvili jiným do oblečení. Jednak se odehrávala v nezbytném kontextu ideologických rozepří o otázku „národní identity“ a v tom je dnešní pravice neoblomná. K islámu i přistěhovalectví přistupuje s nedůvěrou a z hloubi svých národních instinktů cítí, že burka je „cizí symbol“, který odporuje „hodnotám republiky“. Stejné stanovisko, ačkoli z jiných důvodů, ovšem zastávají i mnozí levicoví poslanci. Pro ně jde zase o jakési ambulantní vězení, výraz patriarchální kultury, která odsuzuje ženu do podřízeného postavení. Obě skupiny tak říkají burkám „ne“. O zákonu se bude hlasovat příští měsíc a nejspíš projde. Těm, kterým chybí nacionální zarytost, může kritika opřená o rovnost a práva dávat smysl. Je ale sporné, zda jí levice neprokazuje muslimkám spíš medvědí službu. Zaprvé, zákaz totiž nemusí odstranit z veřejného prostoru pouze burky, ale i ženy, pro něž jsou dnes jediným způsobem, jak opustit zdi domu a se zákazem by se ocitly v absolutní izolaci. Zadruhé, taková kritika nepočítá s dobrovolností: pro některé muslimky zahalená tvář slouží k vyjádření nesouhlasu se státem, jenž klade před příslib rovnosti a nediskriminace požadavek asimilace. Opustíme-li však názorové bitvy, je na celé věci možná nejpozoruhodnější poměr vášní, které otázka zákazů vyvolává, k velikosti skupin, jichž se dotýká. Evropa rozhodně nečelí přílivu maskovaných postav. Francie má sice největší muslimskou minoritu v Evropě, ale burku nosí všehovšudy čtyři sta žen. V Dánsku, kde se o podobném zákazu také debatuje, jen tři. A v italském městě Varallo Seria, spravovaném starostou z radikálně pravicové Ligy severu, žádná – zákaz má být preventivní. Můžeme si tedy udělat jednoznačný názor. Anebo si zachovat prostor pro pochybnosti a zvážit, zda nestojíme před pochybně motivovaným legislativním haraburdím. Martin Malý

 


autor / Marit Malý VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Nelegálem díky státu / Martina Křížková > NP č.353 > Pošli to dál Příběh konkrétního pana X se nikdy nestal, ale v současnosti se v nespočetných variantách odehrává po celé zemi. Pan X pracuje už několik let v menším podniku v západních Čechách. Dělá poměrně jednotvárnou práci. Trvalo mu však pár měsíců, než ji dokonale zvládnul. Nedá se říci, že by majitelé firmy pana X vyloženě zbožňovali, ale jsou rádi, že pro ně pracuje.   číst dále Legenda o lumpenproletáři / Ondřej Slačálek > NP č.353 > Téma čísla Ne každý autor má štěstí na editora. Bondy ovšem našel člověka, který o jeho texty pečuje s až pietní úctou a ároveň mu to nebrání v kritickém přístupu a snaze, jak sám říká, občas chránit dílo před samotným autorem. S Martinm Machovcem jsme si povídali v jeho břevnovském bytě, který se už v osmdesátých letech stal úkrytem Bondyho archivu před tajnou policií.   číst dále Jak studovat na umělkyni? / Jitka Kolářová > NP č.353 > Ženská stránka Brněnská autorka Lenka Vráblíková se ve "feministickém akčním výzkumu", který se pohybuje na pomezí vzdělání a politiky vztahuje k postavení žen ve společnosti a v umění.   číst dále Protidrogové centrum jako terč / Dalibor Zíta > NP č.353 > Reportáž Obyvatelé SMíchova v okolí parku Na Skalce mají obavy. Bojí se přlivu narkomanů. Podle těch nejčernějších vizíse do této oblasti začnou stahovat uživateé drog z celé Prahy a znepříjemní lidem život v už tak drogami hodně zamořené lokalitě. Někteří se obávají natolik, že neváhají rozbíjet okna kontaktnímu centru Sananim, které sem přesídlilo z Prahy 7, a psát výhrůžné anonymy.   číst dále
celý archiv