NP č.349 > Pošli to dálSvátky mnohých příležitostíAlexandr Budka

Velikonoce jsou svátky ve stínu. K Vánocům se upírá největší pozornost, jsou symbolickým vyvrcholením roku a vztahují se k nim naděje dětí i obchodníků všeho druhu. Proti tomu je obrat z prodeje čokoládových zajíců, vajíček a pomlázek zanedbatelný.

 

Zatímco vánoční speciál NP je samozřejmostí, vytouženého velikonočního zajíce na obálce se naši prodejci ani letos nedočkali. Vánoce jsou pevně zakotveny svým neměnným časem, jasně vymezenou funkcí a ritualizovaným průběhem, který přijímají všichni, bez ohledu na víru a přesvědčení. S Velikonoci si oproti tomu nějak nevíme rady. Už jen to, že jsou pohyblivým svátkem, mohou vypuknout kdykoli mezi 23. březnem a 26. dubnem. Kdo má dnes mít přehled, která je nejbližší neděle po prvním jarním úplňku? Jsou to svátky obtížně dlouhé, s komplikovanou symbolikou, volné pondělí už jakoby k nim ani nepatřilo, tou dobou už je z tradičního křesťanského pohledu vlastně po všem. Střetává se v nich hned několik různých tradic, každá zanechala svou stopu a člověk ani neví co si vybrat, není-li pevně zakotven v konkrétní tradici, religionista nebo folklorista. Snad proto je obecné povědomí o nich tak mlhavé a leckdy se scvrkne v ony zajíčky a kraslice. Přesto nebo snad právě proto všechno jsou Velikonoce obrovskou výzvou a příležitostí. Právě ony a nikoli Vánoce jsou největším a nejdůležitějším křesťanským svátkem a lze je slavit ve skutečném usebrání, bez tlaku přepjatého konzumu, kýče a povinné rodinné pohody. Probouzející se příroda k veselení přímo vybízí a nepřeberné množství regionálních tradic i židovské a pohanské kořeny přímo vybízejí k tomu, aby je člověk objevoval a naplnil obsahem, který v něm nejvíce rezonuje. Duchovní svatý týden začínající květnou nedělí a následující pondělní extatická oslava plodnosti nás provádějí nejhlubšími tajemstvími života po vzoru starých mystérií. I v liturgii zaznívají silné pravdy, které se smí říkat jen jednou do roka. Buďme rádi, že jsou nám dopřány. Vzpomínám si na nehraný úděs anglické návštěvy, pozorující pondělní vyplácení pomlázkami. Nechtěla věřit, že se to opravdu smí a nikdo není pohoršen. Pod eufemismem „svátků jara“ se zkrátka skrývají mocné síly ohně, smrti, znovuzrození a obnovující plodivé síly, které stojí za to pořádně oslavit. A

 


autor / Alexandr Budka VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Právníci nejsou na draka / Jan Stern > NP č.349 > Fejeton Tak jsem se nedávno dočetl, že Zdeněk Svěrák vysoudil na firmě Bauhaus 200 000 korun za to, že tato použila slogan „upeč...třeba zeď...“ v reklamě na míchačku. A to proto, že Zdeněk Svěrák kdysi napsal text: „upeč třeba chleba, postav třeba zeď“.   číst dále Provokace jako umělecký žánr / Ondřej Slačálek > NP č.349 > Dějiny přítomnosti KDYŽ KONCEM LOŇSKÉHO PROSINCE OBLETĚLA PŘÁTELE I NEPŘÁTELE FILIPA SKLENÁŘE (OBOJÍCH BYLO DOST A NE VŽDY BYLI K ROZEZNÁNÍ) ZPRÁVA, ŽE JEDENATŘICETILETÝ SPISOVATEL ZEMŘEL, MNOZÍ TO POKLÁDALI ZA DALŠÍ JEHO MYSTIFIKACI. OČEKÁVALI, ŽE TŘEBA PŘIJDE NA VLASTNÍ POHŘEB A VŠEM „TRUCHLÍCÍM POZŮSTALÝM" SE VYSMĚJE DO OBLIČEJE. NEPŘIŠEL.   číst dále Něco dlužíme / Martina Křížková > NP č.349 > Téma čísla Přišli k nám za prací, kterou nikdo jiný nechtěl dělat. Dostali se do pasti složené ze zákonů, klientského systému a korupce. Je krize a měli by zase jít. O pracovní migraci do Česka s Martinou Hánovou. číst dále Život je politickej čin / Bob Kuřík > NP č.349 > Reportáž DO KOMORNÍHO SÁLU SE Z NOTEBOOKŮ POUŠTÍ PRVNÍ TÓNY ŠÍLENÉ, ALE PŘESTO AŽ STROJOVĚ ČISTÉ MUZIKY. PROJEKTOR VYSÍLÁ VIZUALIZACE NA PLÁTNO ZA HUDEBNÍKY. SNÍMÁ I JE. TÓNY SE MÍSÍ S OBRAZCI – FILTREM JSOU UMĚLCI NA PÓDIU. PERFORMANCE, OSVĚTLENÁ PROJEKTOREM, SE VE STÍNECH ODRÁŽÍ DO OBRAZCŮ NA ZDI. TYPICKÉ BÍLÉ KOSTÝMY NADOSAH. MIDILIDI ZVOU PUBLIKUM ROŽNOVSKÉHO KLUBU VRAH NA CESTU DO VLASTNÍHO IMAGINÁRIA.   číst dále
celý archiv