NP č.349 > FejetonPrávníci nejsou na drakaJan Stern

Tak jsem se nedávno dočetl, že Zdeněk Svěrák vysoudil na firmě Bauhaus 200 000 korun za to, že tato použila slogan „upeč...třeba zeď...“ v reklamě na míchačku. A to proto, že Zdeněk Svěrák kdysi napsal text: „upeč třeba chleba, postav třeba zeď“.

 

Najednou mi to v hlavě bliklo (to se mi stává dost často) a uvědomil jsem si, že já, moje rodina a vůbec všichni lidi na této zemi jsou dnes a denně okrádáni a jsou bezprecedentně porušována naše autorská práva. Třeba zrovna Zdeněk Svěrák okradl moji babičku. Jeho slogan „chčije a chčije“, jež vložil do úst dědovi Komárkovi v komedii Na samotě u lesa, vymyslela moje babička Antonie Waizingerová, v místě bydliště dobře známá jako „stará Waizingerová“. Použila ho nejméně osmsetkrát během svého života, v dobré desetině případů před svědky z Počernic a širokého okolí, a to v letech 1937-74, tedy prokazatelně před napsáním scénáře k filmu. Autorská práva platí 70 let, a proto očekávám od rodin Svěrákových, Menzelových a Kemrových minimálně omluvu v celostátním deníku. Tantiémů se zřeknu jen z úcty k pilířům české kultury. Ovšem v případě firmy Volskwagen už budu nemilosrdný. Reklamní slogan této automobilky „Das auto“ totiž vymyslela má teta, učitelka němčiny Ingrid Teufelová. Používala ho léta na svých kurzech a zneužití jejího duševního vlastnictví v reklamě této nadnárodní korporace pro ni znamenalo velký emocionální šok. A ono nepůjde jen o naši rodinu, věřte mi. Příklady porušení autorských práv sbírám a pomalu se rodí sdružení poškozených s mezinárodním přesahem. Zrovna v této chvíli vedle mne sedí Simon Neuberg, poslední žijící potomek Karla Marxe, který sepisuje žalobu na Jana Hřebejka a Petra Jarchovského, již zneužili dílo filozofa Karla a jeho známý výrok „proletáři všech zemí, spojte se“ vykořistili a pozměnili na „proletáři všech zemí, vyližte si prdel“ ve filmu Pelíšky. Jde o jasné porušení autorských práv, byť od smrti Karla Marxe uplynulo již více než sedmdesát let. Heslo totiž bylo registrováno jako majetek Neubergovy rodiny teprve v roce 1979, poté co Neuberg emigroval z NDR do NSR. A žaloby budou jen pršet! Právník našeho sdružení právě kontaktoval herečku Jiřinu Jiráskovou, neboť jako vdova po režiséru Zdeňku Podskalském ponese právní odpovědnost za porušení autorských práv Salvadora Dalího, tohoto šokujícího Španěla, který měl fantastickou schopnost vidět věci v iritujících souvislostech, neboť v Podskalského komedii Světáci byl použit bez svolení jeho citát „kdo ví, kde má čmelák žihadlo, tomu nejsou kalhoty nikdy krátké“, a navíc bylo zpochybněno explicitně jeho autorství, když Jan Libíček citát uvádí slovy „jak řekl iritujícím způsobem Salvador Dalí a mnozí jiní“. To, že jako jediný z fasádníků byl ve straně, ho nijak neomlouvá. I rodina hudebníka Karla Vágnera by si měla najít dobrého právníka, neboť se mi ohlásilo již 27 poškozených, kteří mají důvodné podezření, že v písni Holky z naší školky byly míněny holky z jejich školky. Právní analýzu, zda nejde o porušení autorských práv, jsme již zadali nejprestižnějším ústavům v zemi. Režisér Zdeněk Troška by se měl vyloženě klepat. V čekárně mi totiž sedí kardinál Vlk, který žádá právní přezkum v otázce filmu Bota jménem Melichar. Vůbec se mu totiž nelíbí, že stříbrné kozačky v tomto snímku byly pojmenovány „Hromnice“ a domnívá se, že tím komunistický Barrandov porušil autorská práva katolické církve, pro niž jsou Hromnice tradičně jedním z největších svátků. Film jsem shlédl a mám pro kardinála v čekárně bombu. Dochleba totiž ve snímku dokonce pojmenoval své kecky „Cyril a Metoděj“! Nevyjdou-li práva autorská, je každopádně připravena žaloba za urážku náboženského cítění, neboť ve filmu je naznačeno, že Dochlebovy kecky nijak zvlášť nevoní. Želbohu, ani Nový Prostor nevyjde z našeho tažení bez šrámu. Zde platí okřídlené: padni komu padni. Je nade vší pochybnost, že název časopisu Nový Prostor je porušením práv firmy New Space ze St. Louis v Missouri. Ochranná známka firmy, jež proslula designováním interiérů, byla registrována v roce 1984, tedy prokazatelně před vznikem časopisu Nový Prostor. Tím samozřejmě nechceme přivodit zánik časopisu a nevyzýváme k tomu, abyste ho přestali kupovat. Ba právě naopak, kupujte ho co nejhojněji, neboť polovina z ceny půjde v příštích třiceti letech přímo majiteli zneužité americké společnosti Joe Buckovi, čímž získáte možnost podílet se na spravedlnosti. A vo tom to je. P.S.: Tento článek nesmí být šířen bez souhlasu autora a vydavatele. Mlčte o něm a čtěte ho jen při ztlumeném světle o samotě. Jinak se vystavíte hrozbě právního postihu, eventuálně opovržení spoluobčanů.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Peklie, peklíčko / Jan Stern > NP č.458 > Fejeton Já jako fejetonista nejsem k ničemu zavázán. Na rozdíl od svých kolegů nejsem povinen zaznamenávat podstatné rysy epochy. Když chci, můžu psát klidně o beďarech. A můj pravidelný čtenář ví, že chci nezřídka. Leč občas se v epoše utrhne cosi tak podstatného, občas mineme tak epochální civilizační milník, že mi to nedá a začnu se hnípat v něm, namísto v pupíncích. A dnes je právě ta chvíle. Nemohu totiž nezaznamenat, že do našeho světa sestoupilo takřečené selfie, neboli selfíčko. číst dále Kávička a jiné omyly / Jan Stern > NP č.532 > Fejeton Miluju statistiky. Lidé se jimi dají krásně překvapovat. Když se řekne „káva", neřkuli dokonce „kultura kávy", co si pod tím představíte? Nejspíše pařížskou kavárnu, před níž na vratkých židličkách posedávají nikam nechvátající básníci. Anebo úzkou uličku v Římě, s dvěma stolky vystrčenými na ulici, u nichž posedávají rovněž nikam nespěchající fotbalisti. číst dále
celý archiv