NP č.346 > FejetonÉra expertůJan Stern

Milí laici, jistě jste si již povšimli, že v naší zemi nastal čas expertů. Již totiž není možno, aby se odehrála nějaká událost, kterou by nezasadil do příslušného rámce příslušný expert a příslušně nebohému laikovi nevysvětlil, co se to vlastně stalo.

 

Díval jsem se nedávno na jakousi zpravodajskou stanici. Probírali zajímavé téma, nominace na ceny americké filmové akademie Oscar. Inu, pozvali za tím účelem experta, kritika dalo by se říci pověstného, aby davu vysvětlil, že tzv. oscaři se udílejí, že je již mnoho lidí dostalo, a že bezpochyby i letos si sošku řada umělců odnese. Pak se experta laická moderátorka pozeptala, který film má podle něho největší šanci letos bodovat, načež expert odpověděl, že bohužel žádný z nominovaných filmů ještě neviděl, ale že netřeba pochybovat, že výběr akademiků bude tak nějak tradiční. Zajímalo by mne, zda neznalost žádného z filmů, o nichž se 15 minut hovořilo, byla podmínkou pozvání do studia (kvůlivá nestrannosti, patrně), nebo expert tuto skutečnost před natáčením pozapomněl sdělit, v nadšení, že ho po pěti letech pozvali do televize, anebo jestli náhodou není schopnost mluvit 15 minut o něčem, co neznám, právě ono tolik poptávané expertství.

Rejem expertů jsou ovšem návštěvy velmožů. To vždycky takový velmož přijede a zpravodajec dostane za úkol několik hodin v přímém přenosu sdělovat, že velmož už jede, že velmož už přijel, že velmož nasedl do auta, že velmož autem jede, že velmož už brzy něco řekne, že velmož už v minulosti kolikrát něco řekl, že velmož bude mít oběd, že velmož mívá oběd téměř pravidelně, že velmož celkem dobře zažívá atp. To pak zvou do televizního studia všelijaké experty, aby se moderátor úplně nezbláznil. A experti praví, kolik zrcátek je na velmožově autě, jaké nosí velmož spodní prádlo, zda si smí velmož u oběda krknout a jiné důležité věci. Pak většinou nastane nějaký dramatický vrchol, například, že velmož konečně něco řekne, a tu nastoupí experti vyššího typu, aby vysvětlili, cože to velmož vlastně řekl, případně aby vysvětlili, proč vlastně neřekl nic a jak hluboké a významuplné nic to bylo. No a po zbytek času sedí ve studiu univerzální expert, který říká univerzální historky k návštěvám velmožů. Tak třeba při návštěvě prezidenta Obamy expert bývalý kancléř vyprávěl, jak prezident Havel zašel si v Indii do restaurace na pivko. Za pár měsíců přijel papež a expert bývalý kancléř opět expertně komentoval a dal k dobrému historku – to byste neuhodli – jak prezident Havel zašel si v Indii do restaurace na pivko. Takový expert je k nezaplacení, vždyť kdykoli kdokoli kamkoli přijede, vždy může věc odborně okomentovat, neboť i on s prezidentem Havlem kdysi kamsi přijel!

Těžká expertní tonáž ovšem přichází, když jsou volby, nebo když se volí prezident. To nastupují dva typy setsakra expertních expertů: šéfredaktoři politických týdeníků a politologové ze soukromých institutů, akademií a center. Tuhle jsem vám koukal na takového experta a musím říct, že opravdu válel. Zeptali se ho třeba, co udělají v této chvíli Fialoví. A expert povídá: „Těžko říct, do těch nikdo nevidí.“ A druhý expert na to: „já myslím, že se budou chovat jako vždycky. Ale kdo ví, třeba nás překvapí.“ Moderátor se zatvářil, jak Fox Mulder v Aktech X a zeptal se tajuplně: „máte snad nějaké zákulisní informace, že by mohli překvapit?“ A expert ho poučil: „to samozřejmě nemám, když sedím tady.“ No jak říkám, klucí k nezaplacení!

Mám takový sen, že se také jednou stanu expertem. Bohužel zatím není jasné, na co bych mohl být expert. Ale možná bych se mohl stát expert na experty. Že jako by mě vždycky pozvali do studia poté, co tam mudrovali, a já bych komentoval, jak se jim vedlo, zda ve svých soudech překvapili, co lze od nich očekávat, jaké nosí spodky a zda má jejich vůz neprůstřelná skla (to je dosti důležitá informace, jak jistě chápete). No a kdybych nevěděl, co říct, můžu dát k lepšímu historku, jak jsem si zašel ve Vysočanech na pivko. A beze studu. Ono by to totiž bylo stejně asi to nejzajímavější, co toho dne na obrazovce zaznělo.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Staré a nové obrazy světa / Jaroslav Fiala > NP č.346 > Dějiny přítomnosti Ukládali jsme do nich informace, jenže často nám unikal jejich smysl. Učebnice představovaly nástroje k porozumění světu, ale i těžce stravitelné příručky, jež ubíjely to, co je na něm pozoruhodné.   číst dále Předvolební zápal, nebo trvalá slabost ducha? / Tomáš Havlín > NP č.346 > Pošli to dál Původně jsem chtěl psát o opulentním srazu politicko-podnikatelského výkvětu ve Štrbském plese. Deziluze a rozhořčení z klientsko-korupčního systému je ale tak všeobsažné, že pro něj na našich stránkách ani není potřeba vybojovávat nový prostor. Navíc se mi dostal do ruky „časopis“ Praha 1, měsíčník stejnojmenné městské části. A to je čtení, že jeden neví, co dřív.   číst dále Sypání písku do soukolí / Alexandr Budka > NP č.346 > Téma čísla Slovo záškodník v sobě skrývá hodnocení. Vnímáme ho negativně, všichni se přece učíme, že škodit není správné. Záškodnictví tak vyvolává představu nečestné metody, bez ohledu na to, jak oprávněné pohnutky k němu vedou.   číst dále Virtuální revoluce / Ondřej Soukup > NP č.346 > Referát Prezidentské volby na Ukrajině plnily stránky novin, ale většina komentátorů je nakonec označila za výběr mezi dvěma zly. Oranžová revoluce přitom byla ještě před pár lety považována za jednu z nadějných vlajkových lodí postsovětské transformace.   číst dále

Nejčtenější články autora

Singl drama / Jan Stern > NP č.456 > Fejeton Kdybych byl Američan a psal o životě třicátníků, co jsou singl, budu mít jednou týdně sloupek v New York Times, za který si po třech letech pořídím vilu v Malibu. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Simonina éra / Jan Stern > NP č.461 > Fejeton Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny. číst dále Smrt bravíčkového ducha / Jan Stern > NP č.470 > Fejeton Naši dobu lze kritizovat mnoha způsoby. Pro někoho je příliš konzumní, pro jiného příliš globálně oteplená a pro dalšího příliš nemravná. Mě nic z toho netrápí. Zimu nesnáším a zpěvačky vrtící zadečky, ani konzumace čehokoli neprošlého mi nevadí. Já patřím k těm, kdo skuhrají, že je naše doba málo duchovní. číst dále
celý archiv