NP č.346 > Ženská stránkaTěhotný zaměstnanec aneb feministická lingvistika v praxiJitka Kolářová

"Způsob, jak mluvíme, píšeme a jak smýšlíme o realitě, apolu souvisí," říkají autorky příručky Kultura genderově vyváženého vyjadřování, kterou nedávno vydalo ministerstvo školství. Feministická kritika jazyka se tak dostala do oficiálních materiálů státní instituce. Stane se z češtiny politicky korektní, ale krkolomný jazyk?

 

Jazyk není jen nástrojem pro přenášení významu, ale sám ovlivňuje, co bude řečeno. Utváří se podle potřeb společenství, které jej užívá. A naopak, jazyk formuje a udržuje mnoho společenských představ a hodnot.

Výzkumy ukázaly, že v řadě jazyků se mužský rod nebo slova spjatá s muži spojují s lépe hodnocenými významy či funkcemi. A že obecná označení se vyskytují v mužském rodě. Tomu se říká generické maskulinum, které užívá i čeština. Například slovo „obyvatelé“ je sice v mužském rodě, ale označuje všechny lidi žijící v určitém místě, bez ohledu na jejich gender. Naproti tomu slovo obyvatelky zahrnuje pouze ženy. V češtině je také řada stereotypních obratů jako „slabší pohlaví“, „vzmužit se“, nebo „nebuď baba“.

Feministická teorie tvrdí, že jazyk reprodukuje nerovnost žen a mužů. Proto došlo v řadě jazyků ke zcela záměrným změnám. V angličtině se například z původního „spokesman“ (tiskový mluvčí), které obsahovalo slovo „man“ (muž), stalo „spokesperson“, které neurčuje gender této osoby. A podobně se změnila i němčina.

 

CHCE MINISTERSTVO MLUVIT KOREKTNĚ?

Češtinu až na několik osamělých vlaštovek takové snahy dlouho míjely. Až nedávno vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy příručku Kultura genderově vyváženého vyjadřování, která na řadě příkladů rozebírá, jak vypadá genderově necitlivé vyjadřování, a nabízí doporučení, jak se mu vyhnout. Autorky textu zde píší: „Některé jazykové praktiky v češtině diskriminují ženy ve veřejném prostoru, odsunují je na okraj pozornosti, snižují jejich důstojnost a společenský status.“ Cílem příručky je tedy nabídnout tipy, jak pracovat na omezení diskriminace žen v jazyce a zvýraznění jejich odborného přínosu.

Příručka třeba ukazuje, jak mužský rod názvů povolání a funkcí vnímáme jako prestižnější než rod ženský: „kuchařka“ pracuje u okénka v kantýně, kdežto „kuchař“ je mistr a šéf kuchyně. Jana Valdrová, jedna z autorek příručky, zde píše: „Ženy používají takový jazyk, jaký se naučily v rodově hierarchizované společnosti. Pětiletá dívka se rozčílí, když ji kreslená postavička na interaktivním CD osloví „To jsi dobře zvládl“, „Vidíš, jak jsi šikovný“. Avšak nezbývá jí, než si začít zvykat: později ve škole narazí na zadání úloh typu „Zapiš, co jsi pozoroval mikroskopem“, „Vyprávěj, co jsi zažil o víkendu“; na internetu denně čte „Chceš pokračovat nepřihlášený?“ Je-li všímavá, přijde na to, že ženské koncovky se používají hlavně při tzv. ženských tématech. Tak například se reklama táže „Chcete zůstat štíhlá?“, nikoli „Chcete zůstat štíhlý?“ Distribuce rodu v českém jazyce podléhá nepsaným pravidlům, která si neuvědomíme, dokud se na ně nezaměříme.“

Jiným příkladem jazykové slepoty vůči ženám je nápis v areálu nemocnice „Vstup pro pacienty porodnice“ nebo personalistická perla „těhotný zaměstnanec“.

 

ADRESÁT BOHUŽEL NEZNÁMÝ

Na námitky, že genderově citlivé vyjadřování je zbytečný výmysl, autorky odpovídají, že odmítnutí sexismu v jazyce je součástí rozvoje rovnosti a demokracie. A krom toho, je prostě zdvořilé obracet se i k ženám. Ostatně, genderová vyváženost je v ČR v jedné oblasti již uzákoněna: pracovní inzeráty musejí názvy pozic uvádět vždy v obou rodech.

Příručka navrhuje řadu řešení, která přesahují pouhé zdvojování tvarů („politici a političky jednali“), ačkoliv tvrdí, že jedním krokem je právě zaplnit veřejný projev ženskými názvy osob (a naopak v oblasti typicky ženské se nebát používat mužské tvary „modelka – model“, „pečovatelka-pečovatel“). Autorky ukazují, že čeština má řadu dostupných prostředků: místo „učitel“ můžeme říct „vyučující“, místo „vyhledejte odborníka“ zase „vyhledejte odbornou pomoc“. Genderově citlivý jazyk proto nutně neznamená zavádění krkolomných novotvarů.

Kultura genderově vyváženého vyjadřování a fakt, že ji vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, jsou signálem pro českou společnost, že genderově korektní vyjadřování je součástí slušného projevu. Problém příručky je však v její neadresnosti. Komu je určena? Lidem na ministerstvu? Celé státní správě? Vyučujícím? Její vznik tak možná bude jen plácnutím do vody – pokud není nikomu určena, těžko ji někdo vezme na vědomí.

 


autor / Jitka Kolářová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Staré a nové obrazy světa / Jaroslav Fiala > NP č.346 > Dějiny přítomnosti Ukládali jsme do nich informace, jenže často nám unikal jejich smysl. Učebnice představovaly nástroje k porozumění světu, ale i těžce stravitelné příručky, jež ubíjely to, co je na něm pozoruhodné.   číst dále Éra expertů / Jan Stern > NP č.346 > Fejeton Milí laici, jistě jste si již povšimli, že v naší zemi nastal čas expertů. Již totiž není možno, aby se odehrála nějaká událost, kterou by nezasadil do příslušného rámce příslušný expert a příslušně nebohému laikovi nevysvětlil, co se to vlastně stalo.   číst dále Předvolební zápal, nebo trvalá slabost ducha? / Tomáš Havlín > NP č.346 > Pošli to dál Původně jsem chtěl psát o opulentním srazu politicko-podnikatelského výkvětu ve Štrbském plese. Deziluze a rozhořčení z klientsko-korupčního systému je ale tak všeobsažné, že pro něj na našich stránkách ani není potřeba vybojovávat nový prostor. Navíc se mi dostal do ruky „časopis“ Praha 1, měsíčník stejnojmenné městské části. A to je čtení, že jeden neví, co dřív.   číst dále Sypání písku do soukolí / Alexandr Budka > NP č.346 > Téma čísla Slovo záškodník v sobě skrývá hodnocení. Vnímáme ho negativně, všichni se přece učíme, že škodit není správné. Záškodnictví tak vyvolává představu nečestné metody, bez ohledu na to, jak oprávněné pohnutky k němu vedou.   číst dále
celý archiv