NP č.339 > Kultura | HudbaZpěvákem ve světě bez bohaKarel Veselý

David Sylvian dávno odhodil svoji popovou minulost a svoji sólovou dráhou prochází jako hledač nových hudebních cest. aktuální album Manafon je plný kryptických textů, elektronických improvizací a hlavně jeho uhrančivého hlasu.

 

 

Britský rodák David Sylvian se proslavil v druhé polovině sedmdesátých let jako vůdčí postava kapely Japan. Jejich elektronický pop a stylizace frontmana do postavy éterického androgyna otevřely stavidla novoromantické vlny následující dekády, Sylvian už ale v té době směřoval jiným směrem.

Od rozpadu Japan v roce 1982 do současnosti ušel dlouhou hudební cestu, která je lemována stylovými přemety a odvážnými výpravami do míst, kam se popoví hudebníci obvykle nevydávají. Jeho průvodci byli hudebníci z jazzové a avantgardní scény, kteří jeho hudbu zavedli do uliček experimentů.

Na albu Blemish z roku 2003 se o většinu hudby postaral kytarista Derek Bailey. Pionýr improvizační hudby zemřel před čtyřmi lety, jeho odkaz se ale vznáší i nad novou Sylvianovou nahrávkou Manafon. Zpěvák od svého učitele převzal umělecký přístup, při němž hudba vzniká z volných asociací a náhodných rozvinutí témat, jejichž proud autor neřídí, spíše jen koriguje.

Nová deska vznikla na několika improvizačních sessions, k nimž Sylvian svolal do Vídně, Londýna a Tokia špičku současné elektro-akustické hudby. Ze setkání takových jmen, jako jsou Keith Rowe, Fennesz, Evan Parker nebo Otomo Yoshihide, vznikla hudba, v níž se prolínají laptopové šumy a praskání s neortodoxně pojatou hrou na tradiční nástroje. Ve skladbě Snow White in Appalachia Fenneszova efektovaná elektrická kytara vytváří efekt laviny, Parkerův minimalistický saxofon podkresluje The Rabbit Skinner a v Random Acts of Senseless Violence dekonstruuje Otomo Yoshihide na gramofonu nahrávku komorní hudby. Hlavním hrdinou desky je ale pochopitelně Sylvian sám. A jeho uhrančivý hlas.

 

NA CESTĚ, KTERÁ NIKDY NEKONČÍ

Doprovod improvizátorů zůstává většinu času trpělivě v pozadí a jen ztišeně dokresluje Sylvianův projev. Nepísňový formát zcela prostý rytmických nástrojů a jen s minimem melodií nutně staví zpěváka do popředí a letos jednapadesátiletý Sylvian znovu potvrzuje, že je jedním z těch, kteří si tento risk mohou dovolit. Jeho hlas je chladný, jakoby zbavený emocí a přesto silné emoce vzbuzující, je umírněný, neexhibuje a více vypráví, než zpívá. Svůj tenor nechá rezonovat tichým prostorem a často využívá vibrato. Ještě zásadnější věci se ale dějí v textech.

První skladba Small Metal Gods maluje působivý obraz člověka opuštěného Bohem (či bohy). Hlavní hrdina v ní odhazuje náboženství, bůžky „vyrobené v indické fabrice“ pokládá do šuplíku, protože nevyslyšeli jeho modlitby. Skladba skvěle uvede hlavní motiv celé desky - téma civilizační beznaděje a zároveň odhodlání jít dál a znovu zkoušet žít ve světě „postaveném na strachu z chaosu“ (Random Acts Of Sensless Violence).

Deska je věnována velkému velšskému básníkovi R.S. Thomasovi, který celý život bojoval proti poangličtění své země. Ačkoliv byl farářem, ve svých básních se často přiznává k pochybnostem ve víře. (Manafon z názvu desky i jedné písně je vesnice, v níž působil na faře.) Sylvian v jeho životě vidí příklad neutuchajícího hledání smyslu života i světa, na nikdy nekončící cestě po hledání pravdy. On sám kdysi na podobnou stezku sám nastoupil a intimní album Manafon je dalším milníkem jeho bohaté kariéry.

David Sylvian - Manafon (Samadhi Sound, 2009).     

 

 


autor / Karel Veselý VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Vraždy ve jménu druhotných ctností / Andrea Novotná > NP č.339 > Rozhovor Neonacistické zločiny, jako byl útok zápalnou lahví na romskou rodinu ve Vítkově, vyvolávají morální odsouzení a snahu o co nejpřísnější potrestání viníků. Nebylo tomu tak vždy. Anarchista Jakub Polák se v kauzách rasistických vražd angažoval především v devadesátých letech a poukázal na tendenci je bagatelizovat. Ohlédnutí za jeho případy vyvolává otázky: možná, že kdyby byla reakce společnosti od počátku důslednější, nemuselo k tolika zločinům k nenávisti dojít.   číst dále Evangelium podle Sinn Fein? / Jan Kolář > NP č.339 > Kultura | Film Dobrovolná smrt hladem severoirských vězňů z počátku osmdesátých dodnes představuje jednu z nejextrémějších forem politického protestu, Její filmové zpracování ověnčené záplavou festivalových cen je naproti tomu jednou z nejextrémnějších podob diváckého zážitku.      číst dále Obrození z ghetta / Jaroslav Fiala > NP č.339 > Dějiny přítomnosti Sebevědomí spisovatelé, básnířky, hudebníci a tanečnice. Nekonečné věčírky, podbarvené jazzovou hudbou Louise Armstronga, Duka Ellingtona a Bessie Smithové. Tato nevšední exploze černošské kultury, jež byla spjatá s hledáním identity, tvořila součást bouřlivé atmosféry New Yorku ve 20. a 30. letech minulého století. Zapsala se do dějin jako "Harlemská renesance".   číst dále Děti půlnoci / Tereza Marečková > NP č.339 > Kultura | Literatura Jak je možné, že  „mnohovrstevnatá sága Salmana Rushdieho o šesti desetiletích moderních indických dějin" strhuje už tolik let čtenáře po celém světě? Je to tiž jemně opracovaný drahokam, který si každý pootočí trochu jinak, aby spatřil jeho nekonečný lesk!   číst dále
celý archiv