NP č.339 > Kultura | HudbaZpěvákem ve světě bez bohaKarel Veselý

David Sylvian dávno odhodil svoji popovou minulost a svoji sólovou dráhou prochází jako hledač nových hudebních cest. aktuální album Manafon je plný kryptických textů, elektronických improvizací a hlavně jeho uhrančivého hlasu.

 

 

Britský rodák David Sylvian se proslavil v druhé polovině sedmdesátých let jako vůdčí postava kapely Japan. Jejich elektronický pop a stylizace frontmana do postavy éterického androgyna otevřely stavidla novoromantické vlny následující dekády, Sylvian už ale v té době směřoval jiným směrem.

Od rozpadu Japan v roce 1982 do současnosti ušel dlouhou hudební cestu, která je lemována stylovými přemety a odvážnými výpravami do míst, kam se popoví hudebníci obvykle nevydávají. Jeho průvodci byli hudebníci z jazzové a avantgardní scény, kteří jeho hudbu zavedli do uliček experimentů.

Na albu Blemish z roku 2003 se o většinu hudby postaral kytarista Derek Bailey. Pionýr improvizační hudby zemřel před čtyřmi lety, jeho odkaz se ale vznáší i nad novou Sylvianovou nahrávkou Manafon. Zpěvák od svého učitele převzal umělecký přístup, při němž hudba vzniká z volných asociací a náhodných rozvinutí témat, jejichž proud autor neřídí, spíše jen koriguje.

Nová deska vznikla na několika improvizačních sessions, k nimž Sylvian svolal do Vídně, Londýna a Tokia špičku současné elektro-akustické hudby. Ze setkání takových jmen, jako jsou Keith Rowe, Fennesz, Evan Parker nebo Otomo Yoshihide, vznikla hudba, v níž se prolínají laptopové šumy a praskání s neortodoxně pojatou hrou na tradiční nástroje. Ve skladbě Snow White in Appalachia Fenneszova efektovaná elektrická kytara vytváří efekt laviny, Parkerův minimalistický saxofon podkresluje The Rabbit Skinner a v Random Acts of Senseless Violence dekonstruuje Otomo Yoshihide na gramofonu nahrávku komorní hudby. Hlavním hrdinou desky je ale pochopitelně Sylvian sám. A jeho uhrančivý hlas.

 

NA CESTĚ, KTERÁ NIKDY NEKONČÍ

Doprovod improvizátorů zůstává většinu času trpělivě v pozadí a jen ztišeně dokresluje Sylvianův projev. Nepísňový formát zcela prostý rytmických nástrojů a jen s minimem melodií nutně staví zpěváka do popředí a letos jednapadesátiletý Sylvian znovu potvrzuje, že je jedním z těch, kteří si tento risk mohou dovolit. Jeho hlas je chladný, jakoby zbavený emocí a přesto silné emoce vzbuzující, je umírněný, neexhibuje a více vypráví, než zpívá. Svůj tenor nechá rezonovat tichým prostorem a často využívá vibrato. Ještě zásadnější věci se ale dějí v textech.

První skladba Small Metal Gods maluje působivý obraz člověka opuštěného Bohem (či bohy). Hlavní hrdina v ní odhazuje náboženství, bůžky „vyrobené v indické fabrice“ pokládá do šuplíku, protože nevyslyšeli jeho modlitby. Skladba skvěle uvede hlavní motiv celé desky - téma civilizační beznaděje a zároveň odhodlání jít dál a znovu zkoušet žít ve světě „postaveném na strachu z chaosu“ (Random Acts Of Sensless Violence).

Deska je věnována velkému velšskému básníkovi R.S. Thomasovi, který celý život bojoval proti poangličtění své země. Ačkoliv byl farářem, ve svých básních se často přiznává k pochybnostem ve víře. (Manafon z názvu desky i jedné písně je vesnice, v níž působil na faře.) Sylvian v jeho životě vidí příklad neutuchajícího hledání smyslu života i světa, na nikdy nekončící cestě po hledání pravdy. On sám kdysi na podobnou stezku sám nastoupil a intimní album Manafon je dalším milníkem jeho bohaté kariéry.

David Sylvian - Manafon (Samadhi Sound, 2009).     

 

 


autor / Karel Veselý VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Vraždy ve jménu druhotných ctností / Andrea Novotná > NP č.339 > Rozhovor Neonacistické zločiny, jako byl útok zápalnou lahví na romskou rodinu ve Vítkově, vyvolávají morální odsouzení a snahu o co nejpřísnější potrestání viníků. Nebylo tomu tak vždy. Anarchista Jakub Polák se v kauzách rasistických vražd angažoval především v devadesátých letech a poukázal na tendenci je bagatelizovat. Ohlédnutí za jeho případy vyvolává otázky: možná, že kdyby byla reakce společnosti od počátku důslednější, nemuselo k tolika zločinům k nenávisti dojít.   číst dále Profesionálové s duší nadšenců / Tomáš Havlín > NP č.339 > Téma čísla "Dokument je dnes jednou z nejživějších částí filmu," říká ředitel festivalu v Jihlavě Marek Hovorka. Vysoká místa to ale neví a tak zdejším tvůrcům nezbývá, než se postarat sami o sebe a roli státu suplovat. Má to i své kladné stránky.   číst dále Obrození z ghetta / Jaroslav Fiala > NP č.339 > Dějiny přítomnosti Sebevědomí spisovatelé, básnířky, hudebníci a tanečnice. Nekonečné věčírky, podbarvené jazzovou hudbou Louise Armstronga, Duka Ellingtona a Bessie Smithové. Tato nevšední exploze černošské kultury, jež byla spjatá s hledáním identity, tvořila součást bouřlivé atmosféry New Yorku ve 20. a 30. letech minulého století. Zapsala se do dějin jako "Harlemská renesance".   číst dále Instantní právníci / Alexandr Budka > NP č.339 > Pošli to dál Skandál na plzeňských právech nabírá takové obrátky, až se zdá, že fakulta začíná hrát roli obětního beránka nesoucího hříchy všech.   číst dále
celý archiv