NP č.339 > Kultura | DivadloHesteřino utrpeníMarta Harasimowicz

Jednoho rána se Hester Swanová od záhadného obdivovatele duchů dozví, že tentýž den večer zemře. Následují hodiny plné osudných událostí, po nichž nic v životě hrdinů nebude jako dřív. 

 

 

Hra U Kočičí bažiny irské dramatičky Mariny Carr svou formou navazuje na některé žánrové prvky antické řecké tragédie. Je zde na pozadí posledních hodin ze života hrdinky rázně ukázán konflikt jednotlivce s komunitou, osudovost mezilidských vztahů a hluboké propojení reality s metafyzičnem. Příběh se odehrává v moderní době, zároveň je ovšem jaksi zavěšen v času a prostoru - podobné události by se mohly odehrát i v jiných reáliích, vlastně kdykoliv a kdekoliv.

 

BOLESTI BAŽINY

Hlavní hrdinka dramatu, Hester Swanová (v této roli Veronika Žilková), je „bílá cigoška“ - podivínka vychovaná v maringotce, která se v dusném prostředí irského městečka musí vypořádávat se svou odlišností a složitým životním příběhem. Poznáváme ji v okamžiku, kdy bojuje nejen s traumaty, která ji pronásledují od dětství (opuštění a nezájem vlastní matky), ale také se snahami okolí zbavit ji toho, co miluje: sedmileté dcery, domu u bažiny a v jistém smyslu i její důstojnosti.

Hester je ve své situaci úplně osamělá, není ovšem jedinou osobou, která se potýká s traumatem. Nelehké dilema je údělem jejího bývalého partnera Carthagea Kilbridea (Matěj Dadák), který se rozchodem s Hester a následnou svatbou s dcerou bohatého státkáře zdá řešit nejen otázku svého sociálního statusu, ale i výčitky svědomí z někdejšího podílu na zločinu. V těžké situaci je i Hesteřina dcera Josie - musí čelit sporu mezi rodiči a zároveň i najít samu sebe v situaci, kdy její matka pozůstává v otevřeném konfliktu s maloměstskou komunitou.

 

TOUHA A NENASYCENÍ

Postava Hester patří mezi velmi výrazné a nejednorodé literární hrdinky. Na jedné straně je to jakási osudová žena, svůdnice a tragicky odvážná bojovnice, na druhé straně je ovšem její příběh příběhem zraněného věčného dítěte, šíleného ve své touze po osvobození od nešťastných vzpomínek a tíživých vztahů s okolím.

Veronika Žilková tuto nejednoduchou roli zvládá bravurně a její výkon je bezpochyby tím nejlepším v inscenaci Činoherního klubu. Velmi působivé jsou i role Lenky Skopalové jako slepé věštkyně Kočičí ženy a Vladimíra Kratiny jako Carthageova tchána. Z povedených vedlejších rolí je třeba zmínit Stanislava Zindulku a jeho tragikomického starého kněze. Až překvapivě dobře na jevišti vypadá Josie Kilbridová (v této roli alternují malé herečky Klára Šabaková a Johana Krtičková).

Jako v ostatních představeních režiséra Martina Čičváka i zde zaujme velmi promyšlený hudební doprovod - ať je to původní hudba Petra Kofroně nebo použití klasické skladby. Neurčitost času dění příběhu a návaznost na klasické tragédie dobře ilustruje jednoduše, avšak velmi vkusně navržená scéna Tomáše Cillera.

Jisté nedostatky představení naopak vyplývají z autorčina záměru prolomit vážnou tématiku hry satirickými prvky. Zdá se, že se někteří herci v tomto konceptu místy ztrácejí, a tak tragikomické scény (jinak zajímavě napsané) působí někdy dost rušivě (platí to hlavně pro Gabrielu Vránovou v roli Elsie Kilbridové a Ivanu Wojtylovou jako Moniku Murrayovou). Text Mariny Carr má obrovský emocionální náboj, inscenaci v Činoherním klubu však doprovází však pocit nenasycení, který nemizí ani po neobyčejně drsných a dojemných závěrečných scénach představení.

 

Marina Carr: U Kočičí bažiny

Česká premiéra 14. 9. 2009 Činoherní klub

 


autor / Marta Harasimowicz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv