NP č.337 > FejetonJan Stern ví hodně o mužích a nebojí se zeptat!Jan Stern

Vážení čtenáři, musím vám říct, že minulé číslo Nového prostoru věnované tématu „muži“ vzbudilo veliký ohlas. Zejména mezi čtenářkami. Mnohé z nich byly tématem přímo rozrušeny, avšak zjevně nebyly uspokojeny. Popravdě, nedivím se. Marně jsem redakci přesvědčoval, aby číslo ozdobili velkoformátovým snímkem Van Dammova bicepsu, Šebrleho půlek, Beckhamových vypolstrovaných slipů, nebo aspoň Sternova mrštného pera.

 

Pravda, tentokrát jsem se ani já zrovna nevycajchnoval, když jsem do takto tematizovaného čísla vnutil svůj rádobysatirický fejeton průhledně zesměšňující českou politickou scénu. Ani mě rozdováděné ženské libido čtenářek tudíž nemohlo odpustit. A proto jsem dostal třeba takovýto dopis: „Milí pane Sterne. Jak jen jste nás zklamal! Dychtivě jsem brala do rukou číslo NP s tématem Muži s nadějí, že právě vy, Carrie Bradshaw českých médií, znalec mezilidských vztahů, konečně nám zmateným ženám řeknete celou pravdu o mužích a poradíte, jak mezi nimi třídit, vybírat, jak je zkrátka prokouknout!“ Chápu a soucítím. A vím, co je má povinnost. Vždyť kdo jiný už by českým ženám měl pomoci a poradit, když ne čtyřicetiletý, stále svobodný, bezdětný, nezadaný, lehce oplešatělý (leč efektní přehazovačkou oslňující) sběratel fotbalových kartiček žijící stále u maminky, v jehož šatníku dominují tesilové kalhoty a sandály. Vím, že mě potřebujete. Jsem zde, radím a nemohu jinak. Tak tedy. Muže dělíme do čtyř základních kategorií. Nazývají se „první býk“, „druhý býk“, „třetí býk“ a „čtvrtý býk“. Pokud vám tyto odborné termíny dělají trochu potíže, pak vás jistě zorientuje krátká teoretická odbočka, jež vám připomene bajku, z níž je ta prastará typologie odvozena: Jsou čtyři býci na kopci a koukají do údolí na pasoucí se krávy. První, dvacetiletý, býk povídá: Chlapi, vemem to dolů tryskem a každýmu připadne pět krav! Druhý, třicetiletý býk povídá: no, mohli bysme tam seběhnout, ale mě by úplně stačila jedna kráva. Třetí, čtyřicetiletý býk na to: hele, jestli s námi něco chtěj mít, tak ať jdou nahoru. A čtvrtý, padesátiletý: když se skrčíme, možná nás neuviděj. Jistě chápete, že pro základní třídění mužů je býčí terminologie extrémně vhodná. A jistě také chápete, že před kategorií „první býk“ je třeba utíkat, kdežto kategorie „třetí a čtvrtý býk“ jsou naprostou nepoužitelné. Chcete-li na muže políčit, musíte pracovat s druhým býkem. A teď je zde ovšem to zásadní dilema, jak rychle a bezbolestně, pokud možno na první schůzce, poznat, že druhý býk není úplný idiot. Pomineme-li poznávací znaky jako tesil, tričko s nápisem Harvard Funds, nebo neochotu sedět u okna kvůli ostřelovačům na střechách, existuje sofistikovaná rozpoznávací metoda, jak muže ohodnotit během chvilky a bezpečně rozpoznat jeho charakter. Je třeba ho pozvat na pizzu. Ano, podle toho, jak muž jí pizzu, se pozná, co je zač. Alespoň tak se praví v nejnovější odborné literatuře, k níž my, odborníci na mezilidské vztahy, máme přístup a čas od času hodíme nějaký ten drobet prostému lidu. Tedy, pozor zejména na následující varianty: 1/ jí pizzu příborem - emocionálně blokovaný, nenápaditý v erotické oblasti, vaše tělo bude považovat za přístroj a bude věřit, že když zmáčkne v příslušné intenzitě příslušný knoflík, dostaví se orgasmus. Sterilní neschopa. 2/ bere pizzu do obou rukou, jednou si podpírá základ, druhou ukusuje špičku - nešikovný nemotora, sex s ním bude jako jít do zhasnuté garáže s Pierrem Richardem. Možná se zasmějete, ale pro život naprosto nevhodný. 3/ jí pizzu jednou rukou, přičemž jí lehce prohýbá, aby ze špičky trojúhelníčku nic nespadlo - velký pozor, rozený manipulátor a domácí diktátor! Věří, že se mu ve všem přizpůsobíte a nebude váhat si to vynucovat. Hledá služku a přívěsek! 4/ trojúhelník pizzy zabalí a vytvoří z ní ruličku - tady nechť vám blikají kontrolky! Bezpochyby jde o perverta. Navíc poněkud dezorientovaného. Nejspíš ani neví, co chce: jí pizzu a dělá z ní omeletu. Zmizte dokud je čas! Možná vás teď napadá: a jak tedy jí pizzu onen ideální správňák? Ten Pan Dokonalý? Jak ho k sakru poznám? Bohužel, o této variantě seriózní odborná literatura nehovoří. Pokud vás to frustruje, milé dámy, doporučuji zakoupit plakát s Beckhamem. Anebo vyrazit na kopec.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Prodám páteř. Zn. Nepotřebnou: / Andrea Novotná > NP č.337 > Téma čísla Sháníte práci? Pak jsou pro vás pravděpodobně nejdůležitější dvě slova: flexibilita a atraktivita. Potřebujete se ukázat v tom nejlepším světle a zároveň dát najevo, že se plně přizpůsobíte požadavkům budoucího zaměstnavatele. Co na tom, že pod vrstvami make-upu budou už předem unavené oči a že se přání šéfa podřizujete kvůli tomu, že vám nic jiného nezbývá? Další by po vás koneckonců požadoval to samé.   číst dále Ohýbání ústavy: já na bráchu, brácha na mě / Jaroslav Fiala > NP č.337 > Pošli to dál Byly to zajímavé chvíle. Kdekdo řešil, zda jít k podzimním předčasným volbám a který program označit za nejméně bezobsažný. Po čertech těžká práce. Rozhodovací martýrium však ulehčil verdikt Ústavního soudu.   číst dále Prodej a nic nenamítej / Alexandr Budka > NP č.337 > Téma čísla Soukromé vlastnictví je v naší společnosti jednou z nejvyších hodnot a nic tak neprokáže společenský úspěch, jako vlastnictví nějakého nemovitého majetku. Běda však, překáží-li váš pozemek či dům záměrům někoho ještě úspěšnějšího a poměrům lépe přizpůsobeného. Vlastnická práva se pak mohou rozplynout jako pára nad hrncem.   číst dále Asanace - ozdravění města nebo bestia triumphans? / Daniela Bartáková, Vít Strobach > NP č.337 > Dějiny přítomnosti Procházíte-li se dnes pražským Josefovem, možná nevíte, že zdejší nízké domečky jsou jedny z mála, které přežily radikální přestavbu židovského města: asanaci   číst dále

Nejčtenější články autora

Jiny, jangy a hipsteři / Jan Stern > NP č.533 > Fejeton Svět je v rovnováze. Zdá se, že nikoli, ale dojem nerovnováhy vzniká tehdy, když nevidíme svět v jeho celku. číst dále Peklie, peklíčko / Jan Stern > NP č.458 > Fejeton Já jako fejetonista nejsem k ničemu zavázán. Na rozdíl od svých kolegů nejsem povinen zaznamenávat podstatné rysy epochy. Když chci, můžu psát klidně o beďarech. A můj pravidelný čtenář ví, že chci nezřídka. Leč občas se v epoše utrhne cosi tak podstatného, občas mineme tak epochální civilizační milník, že mi to nedá a začnu se hnípat v něm, namísto v pupíncích. A dnes je právě ta chvíle. Nemohu totiž nezaznamenat, že do našeho světa sestoupilo takřečené selfie, neboli selfíčko. číst dále Stěrače? Stírají / Jan Stern > NP č.455 > Fejeton Občas se mě lidé ptají, proč nepíšu o politice, proč naši politickou elitu šetřím a uchraňuji před svými satirickými šlehy, k nimž jsem jako humorista takřka zavázán. Cožpak o to. Já bych šlehal. Já bych možná i vyloženě řezal. Potíž je, že politiku takřka nesleduji. Teda nesleduji – to je vám taková zvláštní věc, já televizní zprávy sleduji, ale vypínám při nich zvuk. číst dále Šmejdi rumburacký / Jan Stern > NP č.466 > Fejeton Měl jsem babičku. Nebyla nijak výjimečná. Vařila kompoty, drbala a byla sprostá jak dlaždič po třetím rumu. Ale jedna věc na ní byla hodna pozorování: Mluvila na televizi. Tedy, rozumějte, nemluvila na ni, když byla vypnutá, na tyhle nóbl psychické poruchy jsme u nás neměli. Babička mluvila na bednu zapnutou, na postavy na obrazovce. Jako kdyby ji mohly slyšet. Kolikrát jsem se snažil zaostalou generaci upozornit, že to jaksi nemá smysl, ale babička pokaždé nesouhlasila jak po třetím rumu.   číst dále
celý archiv