NP č.336 > FejetonČESKÁ VOLBA: HUMLA NEBO CÍSAŘE?Jan Stern

Vážení,
muži mají sex-appeal. Pokud vám tuto informaci
dosud zapírali, tak vám ji s rozhodností sobě
vlastní předkládám. Ten sex-appeal je někdy tak
velký, že ženám vážně nezávidím, když si musejí
mezi jeho jednotlivými generátory vybrat.

 

Ale vybrat si musí. Zvolit si, to je osud každého z nás. I já si jako chlapec chtěl volit mezi dvěma druhy mužského sex- appealu. To když jsem na obrazovce spatřil agenty CI 5 Bodieho s Doylem a bylo mi jasné, že s jedním z těch hochů bych se měl identifikovat a načerpat z nich esenci mužství. Jenže ještě než jsem stihl opravdu zvolit (jako citlivý hoch bych samozřejmě zvolil Doyla), moji vychovatelé mně jasně naznačili, že tudy cesta v této zemi nevede a s jakousi posvátnou hrůzou mne jednoho dne posadili před jiný televizní seriál, kde řádili dva úplně jiní akční hrdinové: Evžen Huml a Bohouš Císař. Ano, byli to Chalupáři. Moji vychovatelé dobře věděli, co činí. Věděli, že v této zemi už navždy budu volit mezi Evženem a Bohoušem, spíše nežli mezi Bodiem a Doylem, a že je vhodné, abych do tohoto osudu byl zavčas zasvěcen. Ano, bylo to tehdy něco jako obřízka, když mě s vědoucím pohledem usadili k té nábožné podívané, kde orchestrion nahradil varhany i šofar. Ta volba, před níž jsem byl tehdy postaven, ovšem nebyla vůbec lehká. Dodnes váhám. Kdo z těch dvou byl vlastně více sexy? Koho zvolit? Jistě chápete, milí čtenáři, že nejde jen o nějaký rozmar milovníka pop-kultury, že jde o existenciální drama, neboť Evžen a Bohouš jsou stále s námi a kdykoli je třeba v této zemi něco zvolit, tak či onak stejně volíme jednoho z nich. S železnou pravidelností jinou nabídku ani nedostáváme. Ono je to ale vážně složité. Pokud jde o styl oblékání, je jasné, že Bohouš je mnohem více „in“. Jeho klobouček je prostě cool a vůbec je tak nějak celkově sladěnej. Tak trochu na pohodu a do army stylu, který se neobnosí. Proti tomu Evženovi trochu ujel trendy-vlak. Baret se dá omluvit, neboť mu stydne hlava, jak známo. Ale tesilky a flanel prostě tolerovat nelze. Na druhou stranu, sex-appeal není o hadrech. Pokud jde o techniku milování, není pochyb, že Evžen má jasně navrch. Kdo ho viděl líbat, ví, o čem mluvím. Když vysloví své „Ital se podívá na ženu a zvážní!“, dámám přeběhne mráz po zádech. Proti tomu empírové Bohoušovy triky se „zavlhlýma očima“ už dnes vážně nepůsobí. Jeho sváděcí technika „kurizování“ je dost dětinská a dle dostupných údajů ani nefunguje. Evženovy kejkle s nácvikem „umělého dýchání“ jsou sice trochu nemotorné, ale mají výsledky. Jenže je tu zas jiné hledisko: platí za hotovou věc, že mít Bohouše v baráku je výhra v loterii. Je šikovný, umí leccos vyspravit a umí dokonce nahodit agregát, když vypnou proud a kuřata jsou v ohrožení. O Evženovi v tomto ohledu panuje trocha nejistoty. Organizačně se sice osvědčil při výstavbě kapřína, ale když zboří schody, jen soptí a hází vinu na druhé. O jeho znalosti hub raději nemluvě. Tedy na rovinu: voni jsou to oba docela parchanti. Bohouš Císař je vysloveně záludnej hajzlík, o čemž svědčí jak jeho fórek s kaprem, kterého si koupil v obchodě a chtěl ho vydávat za uloveného, tak jeho intriky s Tondou Balabánem, které měly zabránit tomu, aby se Evžen oženil s Fuchsovou. Evžen je zas někdy doslova k nesnesení, nezapře v sobě třicet let ve funkci revizora, což dobře ilustrují jeho nervní hlášky typu „řízky – jen do mě!“, případně „to je hezký, dělat si legraci z husitů!“ Tím vážně těžko získá body. No ale co naplat. Jednoho z nich si člověk zvolit musí. Leda jen, že by si nenechal vnutit tuhle vypečenou dvojičku a odvážně sáhl po alternativě. Vony možnosti tu jsou, né že né. Tak třeba předseda Mrázek, že. U něho tedy budí jisté pochybnosti, že byl dle vlastních slov už u zakládání družstva, které bylo asi trochu divoké, ale jinak paušálně je to fajn chlap, což o to. Ovšem jeho pilotáž motocyklu tedy v člověku nespouští zrovna soundtrack z filmu Easy rider. Pak je tu třebas Voborník. Ten se jeví celkem sympaticky. To, že se kdysi při divadelní zkoušce líbal s Mrázkem, ho ani tak nekompromituje, ale to, že své ženě vyhrožuje v určité chvíli sekerou, jakkoli ho mnozí chápeme, se prostě omluvit nedá, to patří trochu do středověku. Jako hodně v kurzu je teď Makovec, co jsem tak kolem sebe slyšel. Jak ten hraje pimprlové divadlo! V tom tedy nemá konkurenci. Jeho potácivá chůze by snad taky nevadila, ale slogan „Makovec, známej hladovec“ je varující. Můžeme samozřejmě šáhnout i po úplně marginálních figurách, třeba po mladým Brabcovi. Jenže kdo viděl jeho idylický obraz srnek pasoucích se u projíždějící lokomotivy... Škoda slov. No jo, nemáme to my Češi jednoduché s těmi našimi volbami a sex-appealem. Ale jak pravil Evžen Huml: „Ono manželství je nakonec vždycky kompromis...“

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále My jsme všichni ho-ho / Jan Stern > NP č.459 > Fejeton Občas člověka pronásledují určité nutkavé představy. Člověka běžného (homo ordinaris) třeba představa, že má rozepnutý poklopec, i když nemá. Velké škody při tom nevznikají, krom toho, že si trochu unavíte ruku neustálým ohmatáváním rozkroku. Člověk hollywoodský (homo hollywoodiensis, slangově někdy též ho-ho) má nutkavé představy stejně jako člověk běžný, leč liší se tím, že mu tyto představy přinášejí nikoli malé škody, ale velké zisky. číst dále Nenápadný půvab perkarbonátu / Jan Stern > NP č.525 > Fejeton Sigmund Freud tvrdil, že po patnáctém roku věku už je charakter člověka pevně dotvořen, „sádře podoben“. Sádru šlo dle jeho názoru poté na lehátku pokropit vodou a tvar duše lehce přeformovat, avšak jen do padesáti let. Po padesátce se sádra změní v kámen a nemá smysl se již o cokoli pokoušet. číst dále Nebýti cvrčkem / Jan Stern > NP č.464 > Fejeton O tyto své fejetony vedu pravidelně spor. Mám přítele, básníka, který mne za ně haní. Prý jde o suterén literatury. číst dále
celý archiv