NP č.335 > FejetonMastná tyč, kozí brada a tur od DunajeJan Stern

Drazí sockaři, možná se domníváte, že fejetonista prestižního barevného magazínu, jakým je Nový Prostor, pohybuje se po městě již jen klimatizovaným vozem nějaké pokud možno nekrachující značky, a to ponejvíce po výpadovce na Jevany. Asi vás to překvapí, ale není tomu tak.

 

Prestižní fejetonista, se spolehlivě nejdelšími fejetony ve městě, jezdívá většinou městskou hromadnou dopravou, tak řečenou „mastnou tyčí“, a ponejvíce míří na sídliště Chodov. Možná vám to připadá otřesné, mně do jisté míry také, leč jednu výhodu to má: zmíněný fejetonista díky tomu zažívá mnoho neobvyklých situací, důkazů to mentálního rozpuku našeho národa, jehož jste si sami dozajista museli již povšimnout.

Zrovna nedávno onen fejetonista spatřil na palubě linky 136 pravého mentálního revolucionáře, jenž měl deseticentimetrovou kozí bradku, na hlavě vytetovaného draka a v ruce jakousi zázračnou mašinku velikosti lidské dlaně, jež byla bezpochyby multifunkční, jedna její funkce však byla přeci jen exponována, neboť se z ní linula obtížně přeslechnutelná hudba, i slovo mluvené, konkrétně pak program rozhlasové stanice Evropa 2. Jelikož onen génius jakési subkultury byl evidentně velmi independentní, vyslechli si všichni cestující, do té doby bezmocně se topící v tichu, bohatý program, včetně reklamního bloku, z něhož cestujícím jistě utkvělo zejména to, že by měli mít „auto od Esa“, což mnozí v tu chvíli nejspíše brali jako radu více než dobrou.

Na této situaci není nic zase tak překvapivého. Co se týče tetování a hudby je jasné, že kde nic není, je potřeba aspoň něco namalovat, a kde je pusto a prázdno, tam je třeba vpustit nějakou náplň, nejlépe hudební, velmi rytmickou a nepříliš zatíženou novými nečekanými informacemi. Co bylo však přeci jen trochu nové: s jakou ochotou se o svou náplň náčelník Kozí brada podělil se svými spolucestujícími. A zarážející rovněž bylo, že osazenstvo vozu MHD nepřijalo novinku s úplným pochopením, ba jeden zapšklý občan Hocha od kozí řeky vyzval, ať to „laskavě ztlumí“. Avšak živoucí symbol našich časů odvětil prostě: „Máme svobodu, ne?“

Už nebudu zapírat: tím fejetonistou, jenž spatřil onen obraz, jsem byl já sám a rovnou též doznávám, že celá scénka pro mě byla čímsi jako satori, osvícením a zasvěcením do pravidel naší moštárny. Najednou jsem vše pochopil. Prudce a náhle mi došlo, že mládenec se zázračnou krabičkou je vlastně průkopníkem nové éry, apoštolem osvobození veřejného prostoru. Najednou jsem před očima viděl ten šťastný nový věk, který se blíží, ba již cítíme, jak nám oblizuje zátylek.

Proč se vlastně pořád schovávat do jakési soukromé ulity? Proč se neotevřít a nepodělit? Proč se stydět za naše zcela přirozené potřeby? Kozí brada mi otevřela oči. Proč třeba trávit osamělé chvíle ráno doma na WC, když se mohu v autobuse zcela svobodně a uvolněně vyčůrat z okénka? Případně do speciálního mobilního elektronického nočníčku, který jistě brzy vrhne na trh nějaká nekrachující f irma. Jaké by to bylo úžasné osvobození!

A to nemluvím o velké potřebě. Pročpak nás represivní aparát stále nutí se zamykat s tímto vrcholem metabolického procesu do setmělých koutů? Proč si necháváme vnutit tuto ideologii zamčeného záchodu?! V nevětraných pidi-prostorách ztrácíme drahocenný čas, a pak dlouhé minuty bezúčelně hledíme z okének autobusů. Má to logiku? Cožpak není dost místa pro naše exkrementy třeba pod sedačkou autobusu? A považte, jak prakticky by šlo náhle využít ty zdarma rozdávané tiskoviny, u nichž četbu každý stejně jen předstírá!

Do autobusů a tramvají by šlo přesunout i značnou část v chvatu prováděné ranní hygieny. Vždyť v botách našich spolucestujících je tolik celkem zahálejících tkaniček, jež lze využít jako zubní nit k dentální hygieně. Nestihli jste si ostříhat nehty? Žádný problém. Proč si je neobrousit o hranu prstýnku slečny, co sedí vedle vás? Ani nadnárodní korporace chrlící na nás záplavu unifikovaných kapesníků už by nebylo třeba dále živit. Vždyť vysmrkat se lze do trička spolucestujícího...

Řeknu vám, zasnil jsem se. Byl by to krásný, svobodný svět. A za tu jímavou vizi vděčím jedinému odvážnému muži s copánkem na bradě. Před pouhými dvaceti lety by se takový inspirační příval nemohl uskutečnit. Ne proto, že bych takového odvážlivce tehdy nemohl potkat nebo že by tehdy nedokázal rozfajrovat dvojče z túzu na rameni. Ale jak si asi vzpomínáte, divoký motor maďarského autobusu Ikarus, tak řečeného „tura od Dunaje“, dokázal přehlušit úplně vše. Ještěže pokrok nelze zastavit!

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále
celý archiv