NP č.334 > Téma číslaRáj, ve kterém nepršíTomáš Havlín

V rovinaté zemi nikoho mezi Drážďanami a Berlínem byste spíš čekali, že narazíte na zbloudilou družinu krále Arnulfa než na tropické ostrovy s plážemi a exotickými chrámy. Přesto právě sem jezdí tisíce lidí za iluzí jižních moří. Prázdniny v simulovaném ráji táhnou.

 

Nad Braniborskem je zataženo a dopadají první kapky. Kromě nich už je slyšet jen plácání pantoflí těch, kdo s karimatkami nad hlavou a nafukovacími míči v podpaží přebíhají od kufrů aut na parkovišti ke vchodu do gigantické haly. „Právě proto jsme se sem těšili,“ libuje si Anna, která společně s přítelem Igorem přijela ze sousedního Polska. „Ve Štětíně taky neustále prší a my si chceme konečně užít pořádné léto.“

 

VŽDY MĚ NĚČÍM PŘEKVAPÍ

V recepci před kasami už je šrumec a zejména děti, uhranuté palmami vykukujícími za zády pokladních, se přestávají ovládat. Němčina se tu mísí s polštinou a zdá se, že pár zástupců má i Česko. Každý vyfasuje čipový náramek a vrhne se do labyrintu skříněk, jejichž číslování končí u devíti tisíc. Najít tu svou může být oříšek, ale pak už si stačí jen pípnout u turniketu a cesta do ráje je volná.

Tropické ostrovy jsou otevřené pět let a v Německu platí za příklad úspěšného využití komunistického dědictví. Areál někdejší základny sovětského letectva nejprve koupila firma Cargolifter a s megalomanským nadšením se jala stavět obří hangár na výrobu zepelínů. V roce 2002 ovšem zkrachovala, aniž by světlo světa spatřila jediná vzducholoď. Do hry se poté vložil malajský kapitál a společnost Tanjong začala na louku svážet písek z Indonésie, tropické rostliny i exotické želvy. Po dvou letech mohl park přivítat první rekreanty.

„Jsem tu už počtvrté nebo popáté,“ vypočítává jedenadvacetiletá blondýnka Claudia z Chotěbuzi. Polehává na jakémsi orientálně vyhlížejícím zastřešeném patře a obhlíží lagunu se skaliskem, na kterém digitální displej hlásí teplotu vzduchu: dvacet osm stupňů. „Jsou to takové krátké prázdniny. Člověk se uvolní a vymaní se z každodenního stresu,“ vysvětluje. Obvykle jezdí s přáteli, ale dnes je tu s celou rodinou. „Hlavně mladší bratr, který dnes slaví narozeniny, je nadšený. Ale pro každého se něco najde a i já jsem překvapená. Bývalo to tu takové holé, ale pokaždé, když přijedu, je zde něco nového. Určitě se vyplatí se vracet,“ láká.


Tomáš Havlín autor / Tomáš Havlín VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Cos dělal za komančů, táto? / Mardoša > NP č.334 > Rozhovor Lidé, kteří statečně bojovali proti normalizační šedi a nevzdávají se ani dnes, rozhodně nejsou středem pozornosti. Jedním z nich je i Čestmír Huňát, oceněný lets cenou Revolver Revue za celoživotní kulturní úsilí. Zpovídá ho jeho syn Mardoša, zakladatel legendárních Tata Bojs.   číst dále Stíny horkého léta / Jan Stern > NP č.334 > Fejeton Drazí revolucionáři, možná už i vás zavalil příval vděčného dojetí. Ano, letos slavíme to veliké výročí. A nemám teď na mysli skutečnost, že je tomu právě rok, co jsem nastoupil na fejetonovou stránku Nového Prostoru. Míním tím zajisté dvacet let od chvíle, kdy se zrodil náš svobodný dnešek.   číst dále Vary, Vary, zuřiví Árijci / Jaroslav Fiala > NP č.334 > Pošli to dál Na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech pořádal týdeník Reflex diskuse se známými osobnostmi. Jednou z nich byl i antineonacistický aktivista Ondřej Cakl, který přijal pozvání do menšího sálu pro zhruba čtyřicet diváků. Debata o neonacismu, kterou vedl v mírně stísněném prostředí novinář Jiří X. Doležal, však dostala nečekaný spád. Dorazilo sem také dvacet urostlých, vyholených borců.   číst dále Poutníci, vandrovníci, turisti / Alexandr Budka > NP č.334 > Téma čísla Vražda Ábela Kainem je prý mytologické zpodobnění dávného konfliktu mezi kočovníky a usedle žijícími zemědělci. Konflikt zuří dodnes a kočovníci prohrávají jen zdánlivě. Navzdory dlouhému civilizačnímu vývoji se ve většině z nás alespoň jednou ročně probudí nomád, toužící zjistit, zda za obzorem nejsou pastviny přeci jen o něco zelenější.   číst dále
celý archiv