NP č.334 > Pošli to dálNejdražší chodník v zemiMartina Křížková

Vždycky jsem se divila a nikde se pořádně nedočetla, proč se vlastně staví pražský tunel Blanka a jestli bude opravdu takovým přínosem pro město a v čem konkrétně a pro koho, takže jsem byla ráda, když se na plotě obepínajícím rozkopané staveniště začaly objevovat obrázky s nápisy, jež se snažily účel stavby občanům přiblížit.

 

Nejdříve mi ta sdělení přišla nudná a nicneříkající: nápis „blíž k Pražanům“ a obrázek panoramatu města, „blíž k designu“ a reklama na DOX, „blíž k pohybu“ a nebozí cyklisté v Milíčovském lese, „blíž k přírodě“ a tuleň z pražské ZOO. Začátkem léta jsem ale zaznamenala v komunikační strategii budovatelů tunelu značný posun. Informace k mé velké radosti zkonkrétněly. Na plachtách teď stojí: o 30% méně oxidů dusíku, o 24 decibelů méně hlukové zátěže, o 1154 tun méně těžkých kovů, o 10% nižší spotřeba pohonných hmot a co mě jako milovnici číselných údajů opravdu nadchlo: o 12584386 méně hodin v kolonách. O takových argumentech už jsem musela přeci jen přemýšlet, i když jsem netušila, jak se k těm optimistickým údajům kdo dobral. Pořád mi ale unikal smysl. Nevěřila jsem, že aby se ušetřila ta trocha benzínu, vydal by na to magistrát tolik peněz z našich daní. V tom muselo být ještě něco jiného. Až jsem uviděla poslední nový slogan: o 15 minut rychlejší jízda přes Letnou.

Začalo mi to docházet. Tramvají v době před tunelem to trvalo z Hradčanské na Vltavskou deset minut, metrem s časovou komplikací přestupu na Muzeu čtrnáct. Na kole v obou směrech, i kdyby se někdo pravidelně znemožňoval jako já pomalým tempem, maximálně čtvrt hodiny. Odmala věřím v neomezenost lidského ducha, motoristy jsem ze svých úvah tedy dopředu vyloučila. Předpokládám, že by se nikdo nechtěl přemisťovat autem, když by to metrem, tramvají i na kole stíhal rychleji. Pak už mi zbyla logicky položka z dopravy jediná: a to chůze. Přiznala jsem píáristům vyrábějícím plotová motta povedenou nadsázku ve slově jízda a prozřela jsem. Přes Letnou pěšky je to slabá půlhodinka. Zde idea tunelu začíná být opravdu funkční. Překlenutí případných nerovností terénu, odbourání nutnosti čekat několik minut na přechodech na zelenou a znemožnění prohlížet si výlohy obchodů, by skutečně s jistou nadsázkou mohlo dobrému chodci na výše zmíněné trase čtvrthodinku ušetřeného času přinést. To už za těch 28 miliard přeci jen stojí.


autor / Martina Křížková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Ráj, ve kterém neprší / Tomáš Havlín > NP č.334 > Téma čísla V rovinaté zemi nikoho mezi Drážďanami a Berlínem byste spíš čekali, že narazíte na zbloudilou družinu krále Arnulfa než na tropické ostrovy s plážemi a exotickými chrámy. Přesto právě sem jezdí tisíce lidí za iluzí jižních moří. Prázdniny v simulovaném ráji táhnou.   číst dále Stíny horkého léta / Jan Stern > NP č.334 > Fejeton Drazí revolucionáři, možná už i vás zavalil příval vděčného dojetí. Ano, letos slavíme to veliké výročí. A nemám teď na mysli skutečnost, že je tomu právě rok, co jsem nastoupil na fejetonovou stránku Nového Prostoru. Míním tím zajisté dvacet let od chvíle, kdy se zrodil náš svobodný dnešek.   číst dále Vary, Vary, zuřiví Árijci / Jaroslav Fiala > NP č.334 > Pošli to dál Na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech pořádal týdeník Reflex diskuse se známými osobnostmi. Jednou z nich byl i antineonacistický aktivista Ondřej Cakl, který přijal pozvání do menšího sálu pro zhruba čtyřicet diváků. Debata o neonacismu, kterou vedl v mírně stísněném prostředí novinář Jiří X. Doležal, však dostala nečekaný spád. Dorazilo sem také dvacet urostlých, vyholených borců.   číst dále Cikáni Ameriky / Přemysl Mácha > NP č.334 > Dějiny přítomnosti "Vědomí mexických indiánů, jejich postoje a představy, jsou dále popírány a nahlíženy jako nepopsaný papír, na který si všichni přivlastňují právo a povinnost psát své vlastní vzkazy." Guillermo Bonfil Battala: Hluboké Mexiko.   číst dále
celý archiv