NP č.531 > Téma číslaDivadlo je záležitost domluvená a mysteriózníKateřina Papežová

V ateliérech Národního divadla na Floře nás na vrátnici vyzvedává Miloš Koutecký, vedoucí skladu rekvizit. Míjíme zábradlí pokryté plameňákem, netopýry a lidskými torzy, vcházíme mezi přehledně zaplněné regály plné nepopsatelných zvláštností.

Pan vedoucí si sedá do křesla pod bíle natřené panenky ověnčené květinovými girlandami. Kompozice je doplněná o křišťálové lustry, velkou mušli v pohárku na nožce a přejetou vycpanou kočku.


Všechno musí bejt roztříděný
„Rekvizitárna je nejdůležitější místnost v divadle, hned po ředitelně, tam se totiž všichni scházej, protože tam bývá útulno, vaří se kafe, dřív se i nalejvalo víno, ale to už se nesmí, a taky se kouřilo. A lidi se tam scházej, čekaj na výstup a povídaj se různý historky. Tohle je ale sklad rekvizit, to se nesmí plést!"


„Já jsem začínal v divadle od píky, jako kulisák, hned po maturitě jsem šel do divadla, začínal jsem ve Stavovském, studoval jsem scénografii na Žižkárně, takže jsem k tomu měl blízko. Národní divadlo jsem si vybral, protože bylo největší a nejlepší. Deset let jsem dělal nábytkáře, a pak jsem přešel k rekvizitám. Když se to stěhovalo do Anenskýho kláštera, tak potřebovali někoho do skladu a to bylo takový moje naplnění."

já tu věc třeba najdu někde v kontejneru a za měsíc to hraje v národním divadle...

Prochází uličkou mezi kolovraty a starými kufry.
„Ve skladu rekvizit musí bejt systém, musí to bejt roztříděný, to přijde výtvarník, režisér a já sáhnu a tam to najdu, protože jednoduchej systém prostě. Tady jsou truhlice, tady jsou koruny, sochy, támhle jsou látky, přehozy, vzadu zbraně, nádobí, dřevěný, keramický, skleněný... Všechno má svý místo. Lidi se divěj, jak se v tom vyznám, no, vyznám, prostě."


Maluju podle Hubbleova teleskopu
Vrací se zpět ke svému stolu a nese desku potaženou sametem. Rádio v pozadí hraje melodii ze Star Wars.


„Já jsem malíř, maluju obrazy, to je taková moje profese, ale tím se člověk neuživí, tak si maluju pro radost. Maluju na samet, kosmický témata. Olejem. Na samet nikdo nemaluje, ono se totiž na něj maluje špatně. V divadle je spousta sametu, opony, výkryty, šály, protože samet nejvíc pohlcuje světlo. Zbytky se vyhazujou, k ničemu se to nehodí a já jsem se na to naučil malovat, přivedla mě k tomu vlastně Sametová revoluce (ukazuje noční výjev dlaní, které svírají hořící svíčku), to byl první sameťák, co jsem namaloval, jak měli ty světýlka v rukách.
Pak jsem začal malovat vesmír. Maluju podle fotek z Hubbleova teleskopu. Tak to dělám asi třicet let, ještě jsem se toho nenabažil. Mlhoviny, galaxie, to víte, galaxií je. A taky maluju anděly, tenhle je podle fotky ze sondy NASA."


Na Shakespeara mikrovlnný trouby!
Opět vstává a prochází novou uličkou.
„To jsou skoro všechno normální předměty, který se ze života dostaly do divadla. To se nasbíralo za ty léta, co trvá Národní divadlo, já jsem tady šestačtyřicet let, takže jsem taky přispěl, leccos jsem natahal. Já chodím a koukám kolem sebe, co jde, to přinesu, zrovna zejtra tady bude kontejner na rohu. V kontejnerech se najdou různý věci, já to třeba najdu a za měsíc to hraje na jevišti Národního divadla. To je nejlepší konec, pro ty věci."

už nevím, kdo to řekl, ale dobré divadlo je takové, ze kterého člověk odchází lepší, než tam přišel

Jde okolo regálu s telefony a novodobou výpočetní technikou.
„Jenže v týhle době se ty starý věci moc nepoužívaj, dřív byly věci denní potřeby dělaný pro krásu, taky to sběratelé sbíraj, co budou sbírat z dnešní doby? Nějaký notebooky? Jenomže teď holt se hraje divadlo furt nějak současně, takže pak chtěj na Shakespeara počítače a mikrovlnný trouby."

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Kateřina Papežová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Existuje pravda na jevišti? / Redakce > NP č.531 > Téma čísla To, co se odehrává na jevišti, nikdy není pravda. Je to dohoda několika dokonale smluvených lidí, kteří šest až osm týdnů zkoušeli najít, uchopit a zapamatovat si takovou sestavu jevištních úkonů, aby přetvořili abstraktní pojmy jako láska, lež, touha, zrada, spravedlnost či pravda ve smyslový zážitek diváka. číst dále Protiběh / Stanislav Komárek > NP č.531 > Jiné čtení Tímto prapodivným slovem se překládá do češtiny neméně podivně znějící Jungův termín „enantiodromie". číst dále Krvavý Vilém a Franz Josef aneb Loutky na frontě / Libor Hruška > NP č.531 > Téma čísla Za americkými vojáky přijela do Koreje Marilyn Monroe, hrdinové první světové války museli být rádi i za Kašpárka se Škrholou. Na frontě, v zajateckých táborech i v lazaretech, tam všude zvedali morálku mužstva čeští loutkáři. Působili na obou stranách barikády – v rakousko-uherské armádě i v řadách československých legionářů. O tom, jak bylo pro vojáky divadlo důležité, jsme si povídali s Richardem Matulou, autorem výstavy Loutky na frontě, která je nyní k vidění v Chrudimi. číst dále Takovej ostřejší dramaťák / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.531 > Téma čísla Ostré, kruté, brutální, pravdivé, očišťující. Takové umí být divadlo, když ho uchopíte jako rituál, což je jeho prapůvodní funkce. Ideální nástroj pro terapii. S Lízou Urbanovou o divadle utlačovaných, metodě brazilského režiséra Augusta Boala, která pomáhá opravovat i hodně rozhašené duše. číst dále
celý archiv