NP č.528 > Téma čísla... a slunce se zase vrátíKateřina Papežová

Je vám před Vánoci smutno a máte pocit, že je to všechno nějak špatně? Ale ono není. Jen díky současnému pojetí adventu a tlaku vánočního průmyslu jsme se odtrhli od oslav nejdůležitějšího svátku na naší polokouli. Zimního slunovratu.

Naši předci neměli na výběr, střídání ročních období pro ně bylo zásadní a za tisíce let si vybudovali dokonalou mytologii a rituály, které jim byly návodem pro orientaci v koloběhu roku. Pomocí vyprávění mytických příběhů si zapamatovávali činnosti vykonávané v určitý čas, takže se jednotlivé rituály zachovaly bez pomoci písemného záznamu. Šlo hlavně o úkony spojené s obděláváním půdy, které v materiální rovině poukazovaly na čas setby a sklizně, v rovině duchovní na rituály nutné pro jejich úspěšnost.


Nejdůležitější je si uvědomit, že archaický člověk, závislý na přírodních silách, vnímal rok jako koloběh, cyklus, který se periodicky obnovuje návratem k prvotním paradigmatům, archetypům, a jejich reaktualizací. Cyklicita a znovuobnovující princip se označují jako ženské kvality, oproti mužským, jejichž vlastností je lineárnost. Oba principy jsou stejně hodnotné a důležité, zastoupeny v božské dvojici Bohyně a Boha přispívají ke kvalitě celého roku.


Oslabené slunce, malé a vybledlé...
Od podzimní rovnodennosti na konci září se noci prodlužují a temné období vrcholí právě v předvánočním čase. Je to čas sklizně, díků, komunikace s předky, usebrání, meditace a rodinného času. Oslabené slunce, malé a vybledlé, pomalu se koulí po nízkém obzoru a svítí jen pár hodin. To proto, že sluneční Bůh je stár a unaven prací, kterou odvedl během roku a teď přichází jeho smrt a znovuzrození. Tento motiv se objevuje ve všech vírách našich zeměpisných šířek.

Cyklicita a znovuobnovující princip se označují jako ženské kvality, oproti mužským, jejichž vlastností je lineárnost

Vánoce nejsou nic jiného než oslava narození slunečního dítěte, Vykupitele, který nás přichází spasit. První křesťané, pokud chtěli být úspěšní v šíření své víry, neměli jiné možnosti než narozením Ježíška překrýt pohanské oslavy slunovratu. Skoro všechny vánoční zvyky (rituály), prováděné až dodnes, jsou původně předkřesťanské. Krajina, ze které křesťanství pochází, je totiž úplně jiná než naše a fungují v ní jiné zákonitosti, netřeba se obávat zimy, která se projevuje na Blízkém východě mnohem mírněji než u nás.
Na mnoha místech Evropy se původní zvyky prolnuly s křesťanskou vírou a poklidně fungují spolu. Nejvýraznějším příkladem jsou tradice Velké Británie a Irska. Protože většina prvotních farářů pocházela ze starých druidských rodů, měli porozumění pro uctívání přírodních sil.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Kateřina Papežová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv