NP č.530 > Téma číslaSoustřeďte se na to, co je teď. Nechte se stále udivovatMia Bohuslavová

Mia patří mezi nejvýraznější mladé české blogerky. Upozornila na sebe kromě svého blogu Miamaknihu projektem Terapie slovem, kdy ukrývá na různých místech v Praze krátké vzkazy, které v lidech evokují nejrůznější pocity a vzpomínky. Nedávno měla vernisáž své výstavy v Plzni, v kavárně Střecha se můžete interaktivně zapojit do Miiny Terapie slovem. Malé, ale důležité kroky k milému roku 2019.

Do nového roku většina z nás vstupuje s tím, že bude(me) zas o kousek lepší. Ačkoli všichni tak nějak přirozeně víme, že přeměnou čísel se my ani svět okolo nás zázračně nezmění. To ale rozhodně to není důvod k zoufání. Rok 2018 mě naučil, že ty největší věci se dějí teď. Skládají se z mozaiky tisíce malých, každodenních změn a pokroků, které sice nemusí být vidět (hned), o to hodnotnější pak nesou výsledky. Jsou stabilní a jen tak je něco nerozmetá. Dějí se postupně, nikdy ne najednou. A hlavně – vždycky vycházejí zevnitř.


Síla všednosti
Celý můj předešlý rok se nesl v duchu této filozofie. Možná i proto byl jedním z nejzlomovějších roků, které jsem dosud prožila. Přestala jsem se soustředit na cíl, tvořit si v hlavě velké a obtížně splnitelné vize. Místo toho jsem se zaměřila na čistou radost a spontaneitu procesu. Na zdánlivou všednost a běžnost, ve které jsem pro svůj život i tvorbu našla tu největší sílu. Výsledkem toho je nejenom knižní projekt Mia má knihu, ale také Terapie slovem, která spočívá v jednoslovných, ručně psaných poselstvích pro náhodné lidi ukrytých na náhodných místech ve veřejném prostoru. Často vzpomínám na Sokrata, který chodil po athénském náměstí a ptal se lidí jednoduchým způsobem na to, co je to láska, svoboda nebo pravda, a tak v nich probouzel tu nejpřirozenější moudrost. Tu, kterou nosíme všichni hluboko v sobě a k tomu, abychom ji našli, stačí jen jedno jediné, obyčejné slovo.

Nepřestávejme žasnout
Štěstí totiž podle mě spočívá v tom, nepřestat žasnout, a to nejenom nad věcmi novými, ale především nad těmi, které důvěrně známe, v umění žasnout nad maličkostmi a nad tím, co se na první pohled jeví jako běžné a samozřejmé, nad tím, co pro svou ‚obyčejnost' běžně přehlížíme. Zkoumat takové věci ze stovky různých úhlů je nekonečně zábavné. Dnes je Terapii slovem věnovaná má první výstava a lidé ji mohou nosit na tričkách. „A přitom taková blbost," říká Simona Stašová v Pelíškách. Je to moje nejoblíbenější část filmu. Díky realizaci svých projektů jsem si uvědomila, že velké věci tvoří ty nejmenší a že k tomu, abychom mohli měnit svět kolem sebe k lepšímu, nepotřebujeme prakticky vůbec nic.


Krůček po krůčku
Věřím, že když člověk tvoří z čisté radosti, nežene se za velkými cíli a dělá každý den malé krůčky k tomu, aby ze sebe vydal to nejlepší, všechno začne přicházet automaticky a spontánně. A proto nepřestávejme žasnout. Překonávejme sami sebe. Dělejme to, co milujeme. Buďme v tom osobití a výrazní. Zkoušejme a experimentujme. Mějme na paměti, že fantazii se meze nekladou. Dlouze o tom nepřemýšlejme. Zdokonalujme se. Vzdělávejme se. Buďme otevření výzvám. A hlavně se nebojme. Je to ta nejsvobodnější, nejsmysluplnější a nejdobrodružnější cesta k tomu, aby pro nás byl (nejenom) rok 2019 tím nejlepším, co nás čeká.


autor / Mia Bohuslavová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv