NP č.529 > PříběhNemusí to svítit mocJan Štěpánek

Světelná designérka Gabriela Procházka má ráda prchavost světla a nejčastěji pracuje potmě.

Dělám světelné instalace, osvětluji parties, vytvářím vlastní svítidla a  lampy a moje oblíbená specialita jsou podvodní světelné instalace. Ráda pracuju s textem a promítám různé nápisy, hraju si s kontextem a s tím, jak to vyzní. Třeba když jsem chystala světla pro koncert s dné, tak jsem si k tomu domýšlela texty, které pak byly součástí celého koncertu. Byly to různý útržky banálních konverzací, prchavý kousky rozhovorů a tu prchavost ještě dokreslovaly takový růžový bublinky jako z bublifuku. To mě moc bavilo! Naposledy jsem byla součástí týmu, který v rámci audiovizuální performance Lunchmeat Emptyset nasvítil na party v anežském klášteře. Řešila jsem nejen koncertní svícení, ale i jednotlivé místnosti nebo nasvícení baru.


Základ dobrý akce je pečlivý balení. A neprůstřelnej seznam, kolik jakejch kabelů, kolik žárovek. A od všeho toho mít víc. Protože cokoliv se může rozbít, cokoliv může nefungovat. Lidi vždycky nejvíc překvapí, že za tím subtilním světlem se schovává hrozně masivní hardware. Vidíš jednoduchý paprsek světla, ale za tím je strašně moc kabelů a fyzický práce před a po. Víš, jak vypadá moje kabelka? Vždycky mám pracovní rukavice, čelovku a ledku. Většinou jsem na stavbě osvětlení před akcí jediná holka, občas je z toho takový vtipný vysvětlování, že jsem to já, kdo je tu osvětlovač.


Moje instalace se vyznačují tím, že moc nesvítěj. Mám prostě ráda, když svítěj málo. U světla platí, že méně je někdy více. V tom cítím právě to hezký, to moje, nějakou intimitu hraní. Většina věcí, které pak září a lidi na ně třeba paří, vzniká pěkně potichu, o samotě a ve tmě.

 

www.gabrielaprochazka.com


autor / Jan Štěpánek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv