NP č.529 > Téma číslaCirkus kolem klaunaJakub Yellen

Klaunský humor je kapitola sama pro sebe. Ne všichni ho máme rádi. Klaun se zkrátka musí umět. Za jedním vysloužilým cirkusovým klaunem jsme zajeli až do Jihlavy. Milan Fugas Pinder vypráví o své klaunské duši.

Na cirkusových plakátech je snad vždycky klaun. Je to tvář cirkusu. Souhlasíte?
Je to tak. Klaun dává cirkusu duši. I kdybyste měl špičkové artisty nebo skvělou zvířecí drezúru, ale neměl klauna, ten program nebude kompaktní. A ještě horší je mít špatného klauna, ten dokáže celý cirkus úplně pohřbít.


Co tedy rozhoduje o tom, že je klaun dobrý?
To se těžko vysvětluje. Za mnou často chodili lidi, kteří mi říkali, že z duše nenávidí klauny, většinou jim vadila jakási trapnost, ale že u mých vystoupení se bavili. Já třeba nikdy nerozlišoval dětského a dospělého diváka, prostě se obecně snažím působit lidem na srdce. A možná i proto, že to dělám svým srdcem. Něco ve mně zkrátka dokáže toho klauna stvořit tak, že se to lidem líbí. A já sám nevím, co to vlastně je.

vše, co jsem v životě dělal, jsem použil ve svých číslech

Myslíte, že jste se s tím už narodil?
Celkem určitě. Začalo to už na základce, kdy mi učitelka řekla, že stejně jednou skončím v cirkuse jako šašek, a to si fakt nevymýšlím. Když jsme měli se základkou sraz po třiceti letech, ona si na to sama vzpomněla a oba dva jsme byli užaslí z toho, jak se ta její slova naplnila. Narodil jsem se za hlubokýho minula, takže ta cesta k tomu nebyla jednoduchá. Člověk musel jít do normální práce, aby měl razítko v občance. Já dělal na elektrárně v Dukovanech na stavební údržbě. Když mi tam dali do ruky lopatu, okamžitě jsem ji chytil jako kytaru a mistr mi tehdy říká: No, ty v životě rukama dělat nebudeš, chlapče.


Jak se staví klaunské číslo? Je tam prostor i pro improvizaci?
Kdykoli jsem v životě cokoli dělal, měl jsem to z padesáti procent postavené na improvizaci. Ať to bylo rádio, kouzla, divadlo, nebo cirkus. Mě baví v tom, jak se říká, plavat. Ale nějakou kostru to samozřejmě mít musí, jinak by to byl zmatek. V cirkuse ten program hrajete opravdu denně a je to vlastně stejné, jako když horník rube uhlí. Už o tom, co děláte, ani nemusíte přemýšlet. A proto je dobré mít tam prostor pro náhodu a práci s okamžikem. Nehledě na to, že to pobaví nejen diváky, ale i celý ten cirkusový kolektiv za vámi, i oni mají najednou pocit, že se děje něco výjimečného, a úroveň nebo zaujetí pro celé představení jde pak nahoru.


A kdybyste měl konkrétně říct, jak o čísle přemýšlíte, když se tvoří?
Já měl výhodu v tom, že jsem v životě dělal strašnou spoustu věcí. A všechny tyhle životní zkušenosti jsem ve svých vystoupeních úročil. Díky tomu, že jsem dlouhá léta moderoval v rádiu, měl jsem klaunská čísla postavená na mluveném slovu, což málokdo dělá. Pak jsem hrál v kapele a věděl jsem, že tady léta letoucí chyběl hudební klaun. No tak jsem si postavil hudební číslo. A pak jsem si říkal, že by to chtělo ještě něco, co nikdo jiný nemá. Jel jsem do Německa a u jedné firmy nechal vyrobit laděné klaksony, koupil kolo, co vypadalo jako chopper a na něm jsem pak za zvuků harleye vjížděl do manéže a hrál na ty klaksony písničky.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv