NP č.529 > Téma číslaCirkus kolem klaunaJakub Yellen

Klaunský humor je kapitola sama pro sebe. Ne všichni ho máme rádi. Klaun se zkrátka musí umět. Za jedním vysloužilým cirkusovým klaunem jsme zajeli až do Jihlavy. Milan Fugas Pinder vypráví o své klaunské duši.

Na cirkusových plakátech je snad vždycky klaun. Je to tvář cirkusu. Souhlasíte?
Je to tak. Klaun dává cirkusu duši. I kdybyste měl špičkové artisty nebo skvělou zvířecí drezúru, ale neměl klauna, ten program nebude kompaktní. A ještě horší je mít špatného klauna, ten dokáže celý cirkus úplně pohřbít.


Co tedy rozhoduje o tom, že je klaun dobrý?
To se těžko vysvětluje. Za mnou často chodili lidi, kteří mi říkali, že z duše nenávidí klauny, většinou jim vadila jakási trapnost, ale že u mých vystoupení se bavili. Já třeba nikdy nerozlišoval dětského a dospělého diváka, prostě se obecně snažím působit lidem na srdce. A možná i proto, že to dělám svým srdcem. Něco ve mně zkrátka dokáže toho klauna stvořit tak, že se to lidem líbí. A já sám nevím, co to vlastně je.

vše, co jsem v životě dělal, jsem použil ve svých číslech

Myslíte, že jste se s tím už narodil?
Celkem určitě. Začalo to už na základce, kdy mi učitelka řekla, že stejně jednou skončím v cirkuse jako šašek, a to si fakt nevymýšlím. Když jsme měli se základkou sraz po třiceti letech, ona si na to sama vzpomněla a oba dva jsme byli užaslí z toho, jak se ta její slova naplnila. Narodil jsem se za hlubokýho minula, takže ta cesta k tomu nebyla jednoduchá. Člověk musel jít do normální práce, aby měl razítko v občance. Já dělal na elektrárně v Dukovanech na stavební údržbě. Když mi tam dali do ruky lopatu, okamžitě jsem ji chytil jako kytaru a mistr mi tehdy říká: No, ty v životě rukama dělat nebudeš, chlapče.


Jak se staví klaunské číslo? Je tam prostor i pro improvizaci?
Kdykoli jsem v životě cokoli dělal, měl jsem to z padesáti procent postavené na improvizaci. Ať to bylo rádio, kouzla, divadlo, nebo cirkus. Mě baví v tom, jak se říká, plavat. Ale nějakou kostru to samozřejmě mít musí, jinak by to byl zmatek. V cirkuse ten program hrajete opravdu denně a je to vlastně stejné, jako když horník rube uhlí. Už o tom, co děláte, ani nemusíte přemýšlet. A proto je dobré mít tam prostor pro náhodu a práci s okamžikem. Nehledě na to, že to pobaví nejen diváky, ale i celý ten cirkusový kolektiv za vámi, i oni mají najednou pocit, že se děje něco výjimečného, a úroveň nebo zaujetí pro celé představení jde pak nahoru.


A kdybyste měl konkrétně říct, jak o čísle přemýšlíte, když se tvoří?
Já měl výhodu v tom, že jsem v životě dělal strašnou spoustu věcí. A všechny tyhle životní zkušenosti jsem ve svých vystoupeních úročil. Díky tomu, že jsem dlouhá léta moderoval v rádiu, měl jsem klaunská čísla postavená na mluveném slovu, což málokdo dělá. Pak jsem hrál v kapele a věděl jsem, že tady léta letoucí chyběl hudební klaun. No tak jsem si postavil hudební číslo. A pak jsem si říkal, že by to chtělo ještě něco, co nikdo jiný nemá. Jel jsem do Německa a u jedné firmy nechal vyrobit laděné klaksony, koupil kolo, co vypadalo jako chopper a na něm jsem pak za zvuků harleye vjížděl do manéže a hrál na ty klaksony písničky.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Metro bylo nejvíc... / Jakub Yellen > NP č.498 > Téma čísla Tolik legrace jako při vzpomínkách na mládí asi při jiných hovorech nezažijete. Zvlášť když to vaše mládí bylo pěkně divoké. Našli jsme dva sprejery, kteří byli na počátku 90. let u zrodu graffiti scény u nás a povídali si s nimi o pětadvacet let starých historkách z pražského metra a přilehlých zdí. číst dále Dvě ruce a jeden život / Jakub Yellen > NP č.518 > Téma čísla Jestli hledáme pozitivní hnutí, které by se Sudety výrazněji hýbalo, najdeme ho prý v malé zastrčené obci Valeč na pomezí Karlovarského a Ústeckého kraje. To byl tip, který se k nám donesl. Vydali jsme se tam a strávili dva dny uprostřed opravdu nových Sudet. číst dále Armáda nechce psychopaty / Jakub Yellen > NP č.494 > Téma čísla Vojenský psycholog Daniel Štrobl zkoumal chování lidí v zátěžových situacích a s posttraumatickým syndromem. Byl také u výběru personálu vyššího vojenského managementu. „Armáda psychopaty nechce!“ řekl nám na úvod, jen co uvařil kafe. číst dále

Nejčtenější články z tohoto čísla

Industry punk / Libor Hruška > NP č.529 > Příběh Máme rádi živelné konverze industriálu, říkají mladí architekti. číst dále Výměnný obchod / Stanislav Komárek > NP č.529 > Jiné čtení Vztah starých Římanů k jejich bohům byl podle dnešních měřítek dosti pragmatický: oběti jim zhusta přinášeli jako formu „výměnného obchodu" podle známé zásady do, ut des – dávám, abys dal: já tobě, Jupitere, krávu, ty mně... číst dále Jaké to je, prodávat Nový Prostor / Jan Štěpánek > NP č.529 > Prodejci NP Předvánoční prodej NP na pražském Ládví zpestřila dvojice neobvyklých prodejců. Namísto Broni a Asterixe si tu s časopisy stoupli Rostislav Novák a Dušan Sitek, herci seriálu Ulice. Roli hostujícího prodejce si v historii NP zkusila celá řada lidí. číst dále Jdi do toho, na nic nečekej! / Prodejce Robert > NP č.529 > VIP Rozhovor V industriální holešovické kavárně Vnitroblock se sešel prodejce Robert z Hradčanské se zpěvákem Benem Cristovaem. Oba zajímal ten druhý tak moc, že opět rezignujeme na formu otázky a odpovědi a přetiskujeme jejich motivační povídání, tak jak běželo, skákalo, výskalo a hřálo. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv
//