Většina děl spjatých s Netflixem totiž vždy dokáže některými svými prvky budit dojem, že jsou něčím víc, že jsou něčím extra, něčím jiným než běžnou produkcí; buď prostřednictvím příběhu, nebo používaných formálních prostředků. Ale zároveň platí, že tato díla nikdy nesklouznou k vyhraněné produkci, která mainstreamové publikum spíše dráždí než těší.
Přestože se listopadové uvedení „nejnovějšího" filmu Orsona Wellese může jevit ze strany Netflixu jako poměrně nesystémový krok, ve skutečnosti tato událost plně odpovídá způsobu, jakým právě společnost Netflix buduje prestiž vlastní značky. Tím, že Netflix pomohl dokončit slavným režisérem nikdy nedokončený jeho poslední film, jejž natáčel v první polovině sedmdesátých let, provedl vlastně akt aktualizace hodnot, za kterými jakožto brand stojí. Stvrdil se tak jako instituce, která stojí za výraznými autorskými osobnostmi a koncepty. Bez ohledu na skutečnost, zda jejich díla mají těžiště v roce 2018, nebo naopak ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století.
Pořídit si domů Netflix coby alternativu tradiční televize pak i díky filmu The Other Side of the Wind vřele doporučujeme.
