NP č.521 > KulturaTísňové volání po pravděIvan Adamovič

Severský thriller je žánr, který stále táhne pozornost. Do téhle kategorie distributor řadí i dánský, filmovými cenami ověnčený snímek Tísňové volání, který právě vstoupil do kin. Temnotu i sociální rozměr v něm najdeme, stejně jako určitou severskou nekompromisnost, která zjevně přichází ke slovu, když se v blízkosti polárního kruhu dostatečně nedodržuje životní styl hygge.

Nene, na teplé nápoje, háčkované svetry a pohodu u krbu nemá policista Asger Holm ani pomyšlení. Udělal jakýsi kolosální průšvih, kvůli kterému jej přeřadili na podřadnější práci na tísňové lince. A zítra má mít soud, který bude jednat o jeho služebním pochybení. Nervy má napnuté k prasknutí, cítí se vyhořelý a do toho mu zavolá na nouzovou linku žena, která vypadá, jako že si z něj dělá dobrý den. Mluví na něj totiž jako na malou holčičku. Asger by už zavěsil, ale vtom ho napadne, že to je možná naopak taktika unesené osoby, která nechce prozradit, že volá na policii. Kdosi ji unáší autem a jediný telefonát, který jí byl dovolen, je k její malé holčičce, která zůstala doma.


Asger podle různých indicií zjistí situaci. Ženu veze násilím pryč její bývalý partner. Doma na ni opravdu čekají dvě děti. Holčička, s níž se mu podaří se spojit, je vyděšená a chce zpátky svou maminku. Policista slíbí, že se mamince nic nestane. Poradí holčičce, aby šla utěšit malého brášku do vedlejšího pokoje, a unesené ženě, aby se připoutala a strhla vůz do smyku.


Totální realismus, minimum filmu
Celou dobu sleduje kamera pouze tohoto muže. Soustředěného policajta, který chce za každou cenu splnit slib, který právě dal. V podstatě jde o one-man šou, která by dobře fungovala i jako divadelní, nebo dokonce rozhlasová hra, pomineme-li, že Jacob Cedergren, vycházející švédsko-dánská herecká hvězda, je blonďatý sympaťák, na kterého je radost pohledět.

V podstatě jde o one-man šou, která by dobře fungovala i jako divadelní nebo rozhlasová hra

Síla filmu spočívá v tom, že nás mnohem více nutí zapojovat vlastní představivost. Podobně jako hlavní hrdina máme k dispozici jen hlas na telefonu, obsah slov a zabarvení hlasu ženy v nesnázích, poté i jejího únosce a holčičky. Jsme v podobné situaci jako on. Spíše než na severské thrillery snímek odkazuje na filmový styl Dogma, prosazovaný například Larsem von Trierem. Máme tu totální realismus, minimum filmových prostředků, žádné skoky v čase a prostoru. Sdílíme s hlavní postavou téměř doslova jeho klaustrofobní kancelář a tajíme dech.
A pak přijde dějový zlom. Asger zjistí, že nebylo správné dělat si obrázek o situaci na základě tísňového volání. S hrůzou si uvědomí, že skoro vše, co ohrožené ženě a holčičce radil, byla chyba. Drama přehazuje do vyšších obrátek. A Asger musí ke konci vystoupit ze své ulity a ohrozit sám sebe, aby svým životem vykoupil jiný, zmařený.


Roztěkaná pozornost sociálních médií
Na půdorysu napínavé konverzačky se tu rozvíjí docela přesná alegorie na současnou roli sociálních médií. U Facebooku jsme v podobné roli jako Asger. Vidíme fotografii nebo krátký film, opatřený expresivním popiskem. Okamžitě nám povyskočí hladina adrenalinu, filmový obsah, kupříkladu dav tmavých lidí rabujících obchody, si do nás emocionálně sáhne a máme chuť sdílet a zaujímat postoj. Jenže i my jsme v moci toho, kdo pro nás pečlivě vypreparoval obraz a text tak, aby posloužily jeho agendě. Všechno může být a také často bývá jinak, než se na první pohled zdá.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Není o čem mluvit / Ivan Adamovič > NP č.510 > Rozhovor Na jeho vtipech naše generace, která pro vás připravuje Nový Prostor, vyrůstala. Plešatí muži bez tváře byli mlčenlivými průvodci našeho dětství a jejich absurdní situace beze slov nám od malička naznačovaly, že svět je jedna velká absurdita. Kreslíř Miroslav Barták bydlí s rodinou v domku na kraji lesa kousek od Prahy a proud jeho kresleného humoru neustává ani po neuvěřitelných téměř padesáti letech tvorby. číst dále Umění na půl cesty / Ivan Adamovič > NP č.520 > Téma čísla Jedenáctitisícový Humpolec má od letošního dubna galerii, jakou mu může závidět i Praha. Popřípadě Brno. číst dále Sebrané prasárny / Ivan Adamovič > NP č.510 > Kultura Na sklonku loňského roku vyšly dvě knihy zaobírající se zajímavým způsobem erotikou ve veřejném prostoru. Vedle průvodce Praha erotická se na trhu objevil i závěrečný svazek třídílné reedice jedné z největších knižních kuriozit – souboru Kryptadia od K. J. Obrátila. Kniha vyšla již jednou v nakladatelství Paseka, ale vydání v nakladatelství Lege Artis, přejmenované na První a Druhá kytice národních prasáren, je unikátní i nebývalou péčí vydavatele o „dokonalý“ reprint. Detaily ohledně vydání Kryptadia nám osvětlil vydavatel a bibliofil Jan Hýsek. číst dále Mikropříběhy z ulice / Ivan Adamovič > NP č.526 > Kultura Na Facebooku existují nejrůznější zájmové skupiny. Jednou z nejaktivnějších je skupina Odposlechnuto v Praze. Sbírají drobné historky a útržky rozhovorů, které zazní v pražských ulicích, a chlubí se svými úlovky ostatním. Nyní vyšly nejlepší úlovky tiskem ve stejnojmenné knize. Můžete si ji objednat na dotyčné facebookové stránce nebo koupit v kavárně Jirásek u stanice metra Bořislavka. číst dále
celý archiv