Gabriela: Děkuju, to je super, a kde hrajete?
Růženka: Měli jsme teď ve Švehlovce festival Případ pro sociálku, hráli jsme pět představení a při předposledním jsme měli plnej sál. Bylo mi to takový divný. (smích)
Gabriela: Tak to já se na vás ráda někdy přijdu podívat, když mi dáte echo.
Růženka: V listopadu to má bejt, tak jo. Ale musím vám říct, že v zimě jsem ten biatlon docela sledovala, ale říkám si pořád, jak můžou jet na lyžích a potom ještě střílet. Já bych netrefila nic, jak bych se klepala.
Gabriela: To je o cviku, je to práce jako každá jiná.
Růženka: Asi to děláte od dětství?
Gabriela: Přesně tak. A když to děláte každej den pomalu celej rok v kuse, člověk si k tomu vždycky nějak najde cestu. To je stejné, jako když vás budu obdivovat, že si pamatujete text v divadle. To by pravděpodobně dělalo zase problém mně.
Růženka: No, já si spíš pamatuju kdy a po kom mám nástup a někdy teda i co mám říkat. Ale občas taky musím improvizovat, což u vás nejde.
Gabriela: Ale taky to trošku jde, já jsem třeba improvizovala celej život, protože jsem se nikdy nenaučila správnou techniku. (smích)
Růženka: Kde jste to cvičila v létě?
„já ráda vařím a neumím to jenom pro jednoho.“ „To je bezvadný. skoro jako u nás.“
Gabriela: Mimo sezonu se připravujeme na severu Čech v Jablonci nad Nisou, kde máme od pondělí do pátku všichni pohromadě společný tréninky a o víkendu pak každej individuálně. Trénujeme na takový dráze, kde je i střelnice a místo klasických lyží jezdíme na kolečkových. V rámci přípravy ale děláme i jiný doplňkový sporty – běháme, chodíme do posilovny nebo jezdíme na kole.
Růženka: A teď sportujete?
Gabriela: Sportuju a nejvíc mě baví sporty, který jsem si nikdy dřív moc nevyzkoušela. Třeba mě hrozně chytly latinskoamerický tance, zatím teda jenom salsa, ale ráda bych vyzkoušela i další. I když jsem spíš takovej prkennej typ a mám dost problém s koordinací… Zároveň teď chodím i na kick-box, což mě taky hodně chytlo, a baví mě i tenis, kterej si občas chodím zahrát. Vy jste někdy dělala nějakej sport?
Růženka: Ne, nikdy. Jenom jednou, ještě za svobodna, když jsem bydlela u tety na vesnici, jsem dělala v konzervárnách a hodně jsem tam papala. Tak abych nebyla tlustá, v létě jsem si na sebe vzala teplákovku a chodila jsem kolem vesnice. Protože v těch konzervárnách je to tak, že co sníte, to sníte, no. Tak jsem se snažila.
Gabriela: Takže jste plnila konzervy masem, zeleninou a tak?
Růženka: Přesně tak, vším možným. A bavila mě ta práce, bylo to u pásu, ale to nevadí.
Gabriela: A co jste vyjma konzerváren ještě v životě dělala?
Růženka: Konzervárny, pekárny, válcovny trub a pak jsem skončila v JZD, tam jsem dělala u kraviček.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
