NP č.518 > Prodejci NPDostal jsem pěstíKateřina Jačková

„Než jsem se probral, než jsem si vůbec uvědomil, co se děje, dal mi několik dobře mířených ran,“ vypráví nám napadený prodejce Nového Prostoru Radek, kterého se ptáme na čerstvé modřiny a monokl pod okem. A není sám. Přinášíme vám autentický přepis debaty s prodejci, kteří se rozhodli o svých nepříjemných zážitcích promluvit veřejně. Jaké zkušenosti mají prodejci v rušné Praze s fyzickými či slovními útoky? A jak se jim brání?

Radek
„V pátek – to bylo tuším 10. května – jsem se rozhodl jít brzy ráno prodávat. Byl to běžný den, všechno šlo krásně. Prodal jsem několik časáků, lidi se usmívali, až na jednu paní s dětma, která mi řekla ‚Jdi do prdele debile'. To mě trochu zarazilo. Kolem deváté hodiny ke mně přišel mladík z levé strany, nakopnul můj bágl, ukázal na mě fuck off. Když jsem se ho zeptal, co to dělá, fyzicky mě napadnul. Než jsem se probral, než jsem si vůbec uvědomil, co se děje, tak už mi dal několik dobře mířených ran."


Prodejce v anonymitě
„Já tam mám pravidelnou partičku, ukážou se tak jednou za čtyři pět dní. Jsou to takoví ti špína, smrad, padá z nich doslova jehličí. Nejhorší je, když jsou pod vlivem. Snažím se zjednat si pořádek – na hrubý pytel hrubá záplata. Jelikož nosím brejle, kvůli slunci, tak se jim vždycky snažím ukázat, že je i tak vidím, že jsem zdravej. Chodím, hýbu se, čímž jim dávám najevo, že bych se uměl rozeběhnout, že nejsem tak bezbrannej. Tohle mě naučilo školení. Mám dokonce písemný dekret. (Ukazuje mi diplom z účasti na kurzu komunikace, nonverbální komunikace a asertivity.) Ke slušným lidem jsem ale vždycky milej a vstřícnej."


Radek
„Když jsem se podíval do jeho tváře, viděl jsem nenávist a vztek. To bylo to nejhorší, ten člověk mě nenáviděl. Hledal někoho, koho by mohl zbít, a byl jsem tam zrovna já. Člověk si vždycky říká, jdu prodávat, bude to easy den, prodám pár časopisů, popovídám s lidma a půjdu zase svou cestou. Ale najdou se takovýhle lidi, kteří nevím, proč to dělají. Prodával jsem ještě v Anglii, i tam jsem se občas setkal s nepochopením, ale nikdy s násilím. Tohle se mi stalo poprvé."

Mně na Náměstí republiky jedna paní vlepila facku. Já jsem ji oslovil, jestli nechce koupit časopis, a už jsem ji měl. Druhý den přišla a omlouvala se, že měla špatný den v práci.

Jitka
„Taky mě posílají do nejrůznějších míst, dokonce jednou mě tam jeden Rom napadl nožem. Chtěl po mně časopisy, a já mu je nechtěla dát. Najednou měl v ruce vystřelovací nůž, měla jsem štěstí, že šli kolem zrovna lidi, kteří si ode mě den předtím časopis koupili, a zachránili mě. Ale to už je dýl."


Radek
„Občas ty lidi už poznáte, je lepší je ignorovat, dívat se jinam, nedělat žádnej ‚koment'. Doufám, že veřejnost tak nějak pochopí, že s touhle skupinou lidí je problém. Bavil jsem se o tom s pár lidmi, přijde nám, že ta společnost nějak celkově zhrubla. Nevím, co se to u nás děje. Chápu, že spousta lidí pracuje a žije pořád na hranici bídy, ale za tohle já přece nemůžu."


Jitka
„Já se i na takové lidi, co mi nadávají a mají poznámky, snažím být milá, i těm popřeju hezký den a konec. Je to na tom člověku, aby se nad sebou zamyslel. Ale blbec se nad sebou bohužel většinou nezamyslí."


Slavko
„Mám tam jednoho, je mu asi tak šedesát, je stejně vysoký jako já, ale má opěrnou francouzskou hůl. Je hrozně vulgární a prý všem říká, že já jsem udavač, a vyhrožuje mi. Vůbec nechápu, jak na to přišel."


Radek
„Často se setkávám s různými poznámkami, lidi nechápou ten smysl, proč to děláme. Nechápou, že se snažíme jen vydělat pár korun, že nechceme prodávat drogy, nechceme krást, chceme jen těch pár potřebných korun na naše základní živobytí. Pokud se to někomu nelíbí, nemusí si nás všímat. Tyhle vulgarismy, to se nestává jenom mně, ale taky dámám, co prodávají NP."


Jitka
„Většinou si lidi uleví, řeknou vám, ať jdete makat nebo že žebráte. Podle mě v sobě mají nějakou zlost a potřebují si ji na někom vybít."

Když jsem se podíval do jeho tváře, viděl jsem nenávist a vztek. To bylo to nejhorší, ten člověk mě nenáviděl. Hledal někoho, koho by mohl zbít, a byl jsem tam zrovna já.

Jarda
„S nadávkami se ale setkávám běžně, třeba i teď na Letné, kde prodávám. Lidi vás posílají do prdele, do hajzlu, a že tohle není práce. Komentují, že se flákám, že nic nedělám, že žebrám."


Slavko
„Národní třída, kde prodávám, se strašně zhoršila, je tam patrný sociální propad. Lidi si začínají zvykat, že je naprosto reálné a normální, že někdo napadá člověka, kterého nezná, že je někdo bezdůvodně ponižován. Lidi poslední dobou zhrubli. Vytrácí se taková ta původní úcta a těch útoků přibývá. Zatím se mi nestalo, že by mě někdo fyzicky napadl, zatím je mi ‚pouze' vyhrožováno."


Radek
„Teď po tom incidentu mi lidi přejí, ať už se mi to nestane, a já jim říkám, že si přeju, aby se tohle už nikdy NIKOMU nestalo."


autor / Kateřina Jačková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Lovkyně hrdinů / Darek Šmíd > NP č.518 > Startér Projekt Hero Clan propojuje dobrosrdečné profesionály s neziskovými organizacemi, které potřebují jejich pomoc. A funguje o to lépe, že jeho jediným platidlem jsou „karma body“. číst dále Duchovní anarchie / Benjamin Slavík > NP č.518 > Kultura Trpitelka Jana z Arku jako rozpustilá dívka? Duchovní film coby muzikál, ve kterém zazní metalové kytary? Taneční film, v němž se netančí? Film o dětství naplněný spiritualitou a tělesným utrpením dětí? Máte-li dost strnulých stereotypů v myšlení a kinematografii, podívejte se na film Janička. Následující esej se vám pokusí vysvětlit, proč není pouhým anarchistickým gestem. číst dále Valečský kastelán / Jana Hessová > NP č.518 > Téma čísla Sudety mu učarovaly. Tomáš Petr obnovuje chátrající a zaniklé památky a inspiruje komunitní život ve Valči. Setkáváme se v zámecké Prádelně, kde kromě výborného občerstvení prodávají i vstupenky do zámku, takže má lepší návštěvní dobu než Karlštejn. číst dále Kdo hledá, najde / Jana Hessová > NP č.518 > Téma čísla Archeolog Filip Prekop založil s kolegy památkáři sdružení Terra incognita. V zaniklé kulturní krajině Sudet zkoumají, obnovují a propagují památky českého pohraničí. Potkáváme se na hradě Bečov, kde zrovna zkoumá, co všechno hradní obyvatelé po staletí vyhazovali z oken. Později se necháváme provést zaniklým sudetským městem. číst dále