NP č.512 > Život prodejceČíšnictví je jako herectvíŠtěpán Materna

Prodejce Petr z Palmovky vzpomíná na svoji číšnickou minulost. V 80. letech prošel několika pražskými podniky a rozepsal o tom knihu. Bizarní svět státních Restaurací a jídelen.

Píšete knihu Tanec se židlemi, která je plná hospodských historek. Jak jste je všechny posbíral?
Vystudoval jsem průmyslovku, jsem strojař. Původně jsem pracoval jako garážmistr v PSVS (Pražské silniční a vodohospodářské stavby, pozn. red.) Středokluky, kde se vyráběly živičné směsi. V jednu dobu hrozilo, že mě zavřou kvůli způsobu, jakým jsem objednával náhradní díly, tak jsem radši dal výpověď. Manželka mě tehdy hecovala, že bych mohl dělat pingla, ale že bych to určitě nedokázal. Tak jsem to nevydržel a šel jsem. Nakonec jsem po hospodách a restauracích pracoval až do roku 1990.

 

Máte rodinu?
Ženatý jsem byl od roku 1978 do roku 1987, máme syna Martina, který se našel jako rozhlasový moderátor a dj, vystřídal rádia jako Rádio City, Rádio Kiss, Rádio Beat...teď pracuje ve Vídni v Rádiu Max.

V restauraci Kyjev jsem hlásil:
kabáty a samopaly si odložte v šatně.

Hospody a restaurace patřily v té době státu. Připomeňte mladším čtenářům, co se skrývalo za zkratkou RaJ.
Národní podnik Restaurace a jídelny provozoval většinu restaurací, bufetů, jídelen a hospod v ČSSR. Musely se dodržovat závazné kuchařské normy, kterými se pak každý podnik řídil. Obsahovaly přesné postupy pro přípravy všech jídel, která se dala dělat. Když si nějaký kuchař nebo vedoucí vymyslel vlastní jídlo, muselo být nejdříve složitě schváleno na ústředí RaJ, než je mohl podávat. Účelem norem bylo, aby byla ve všech koutech republiky zajištěna strava stejné kvality. Výsledkem ale byla velká různorodost. V různých místech uměli kuchaři různě vařit, a někteří i různě šidili. Já jsem sedm let pracoval v hotelu Tatran na Václaváku, který se dneska jmenuje Juliš. Tam dělal ředitele starý pán, který se vypracoval z pikolíka a dohlédl na to, že se všechno dělalo poctivě. Pod ním se pracovalo bezvadně. Uvědomil jsem si tam třeba, že číšnictví má hodně blízko k herectví. Někdy je dobré ukázat hostům nějakou šou. V Tatranu jsem porcoval maso na stole před hosty, na place jsem také připravoval třeba saláty. Ostatní pikolíci na mě koukali jako na blázna, ale když viděli, jak se to hostům líbí a jak to oceňují na spropitném, dělali to za chvíli všichni taky tak.


Šlo si jen tak otevřít hospodu?
Tak to nešlo. O otevření nové hospody rozhodoval někdo z národního podniku Restaurace a jídelny. Na starosti to dostal místní RaJ spadající pod daný Národní výbor. A vedení RaJe také určilo, kdo bude v nové hospodě dělat vedoucího. Obvykle šlo o někoho, kdo měl dobré známosti.

Restauraci Riga se říkalo „za prdelí“,
protože byla přímo za sochou Lenina.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Štěpán Materna VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Sešit od slova „sešít“ / Štěpán Materna > NP č.525 > DIY Mezi všemi těmi 3D tiskárnami a digitálními kutily 21. století působí hlouček lidí s barevnými papíry a tiskátky jako návštěva ze století předminulého. Nacházíme se na pražském Výstavišti na festivalu Maker fair. U stánku autorského papírnictví Papírna stojí menší stůl, kolem něj sedí šest lidí a soustředí se na krátký výklad instruktora Ondřeje. Začíná workshop zaměřený na ruční výrobu sešitů, kterého jsme se přijeli zúčastnit. číst dále Porcelánový šperk / Štěpán Materna > NP č.529 > DIY Když vejdete do sklepa jednoho obyčejného smíchovského činžovního domu, první, co uvidíte, jsou police plné nádobí a keramických objektů všech velikostí a tvarů. A když píšu plné, mám na mysli, že kdyby se  tu místo workshopu konal večírek, museli by všichni držet své skleničky a šálky v ruce, protože i kdyby je  dokázali někam odložit, už by je pak nikdy nenašli. číst dále 5 věcí, které jsem se dozvěděl o moderní kaligrafii / Štěpán Materna > NP č.532 > DIY Jak u psaní správně sedět a dýchat, kdy má být linka tenká a kdy má být naopak tlustá? Jak se dá psát kávou nebo vývarem z černého bezu? A k čemu je vlastně dobré umění krasomalby v době, kdy si můžeme posílat elektronické vzkazy vyvedené některým z nabídky tisíců písem? Co vás čeká, přihlásíte-li se na kurz moderní kaligrafie, zjišťoval Štěpán Materna. číst dále My to Jinak neumíme / Štěpán Materna > NP č.514 > Téma čísla Jestli lze někoho s klidným svědomím nazvat věčným dítětem, pak určitě členky a členy loutkového divadelního souboru Buchty a loutky. V průběhu představení se nebojí zcela změnit měřítko a perspektivu, odložit loutky a vzít práci za ně. Jak jsme se dozvěděli v rozhovoru se zakládající členkou souboru Zuzanou Bruknerovou, hravé představení neuděláte bez toho, abyste si při jeho tvorbě sami hráli. číst dále
celý archiv