NP č.500 > HappyEndi500 čísel. Happyend?Jakub Yellen

Je jediným člověkem, kterému rukama prošlo všech pět set čísel Nového Prostoru. I pro Dášu Kocmánkovou jako ředitelku NP je současný stav happy end. „Vznikli jsme na zelené louce, takže dlouho trvalo, než jsme se všechno naučili. Dneska už jsem klidná a v podstatě šťastná,“ říká.

Rozhovor jsme s Dášou dělali na jedné pražské zahrádce, měla za sebou šichtu na výdejně a zpočátku na ní bylo vidět, že dnes opět řešila problémy několika kontinentů a občas ji to zaneslo i na jinou planetu. Počkali jsme, až jí přinesou pivo, až si lokne a měkce dosedne zpátky na Zemi a pak jsme jí položili tu nejšílenější otázku, jakou kdy dostala: „Tak Dášo, jaký to bylo, těch pět set čísel?" Škoda že diktafon nezaznamenává obraz. Výraz, který se jí objevil na obličeji, nejde popsat. Byla v něm kompletní odpověď. Bez jediného slova.


„No, jaký to mohlo být v organizaci, která vznikla na zelený louce?" začala protiotázkou. „Prvních pět let to byla jedna krize za druhou. Pak přišlo období velkých plánů, získali jsme velký grant z EU, to bylo mezi rokem 2005 až 2009, na to vzpomínám nerada. Větší peníze znamenaly větší starosti, museli jsme z Novýho Prostoru udělat velkou organizaci a úplně jsme se odklonili od toho původního poslání. Když grant skončil a my se zase smršťovali zpátky, byla to aspoň příležitost všechno znova nastavit správně a přehledně. Spolupracovala se mnou tehdy Kateřina Jánská a ta mě naučila opravdu do detailů ovládat nejen celou strategii rozpočtů, ale i povinností vůči úřadům, abychom měli všechno správně a včas. To byl okamžik, kdy naše organizace začala konečně fungovat, jak má. Od té doby jsem mnohem klidnější."


První číslo podupané od vlčáků

Okolnosti vzniku pětistého jubilejního čísla jako stávající redakce známe. Co se ale dělo kolem toho úplně prvního? Musel to být fakt silný moment, protože si to Dáša vybavuje do nejmenších podrobností. „Tehdejší šéfredaktorka Martina Řehořová to číslo jela zalamovat do Rumunska, kde nám ho pak i vytiskli, tam to bylo nejlacinější. Pamatuju si, jak jsme s napětím sledovali týdenní strastiplnou cestu dodávky, která vezla z Bukurešti do Prahy první čísla, a když jsme tady konečně auto otevřeli, myslela jsem, že mě trefí. Tehdy se časáky ještě nebalily do igelitu jako dneska, celý náklad byl zabalený jen do papírů. Ty byly úplně rozhrabaný a časopisy potrhaný a podupaný od vlčáků, jak se na hranicích ještě kontrolovalo každý auto. Myslím, že to byl stylový start, který předznamenal spoustu dalších událostí," směje se Dáša.


Mediální boom

Myšlenka street paperu byla v roce 1999 natolik revoluční, že velmi záhy přitáhla pozornost médií. Už první den prodeje se časopis, který se v té době jmenoval Patron, dostal do televizního vysílání. „Do pořadu, tuším Aktuality, byl pozvaný náš prodejce," vypráví Dáša, „a poprvé v historii České televize seděl v televizním studiu člověk bez domova, to byl velký kulturní průlom. Odvysílání tohohle povídání udělalo v mediálním zájmu o nás úplný boom a my byli na roztrhání."

Mám radost, když si prodejce najde práci, ale nezmizí jako pára nad hrncem, přijde to říct a rozloučí se.

Do roka a d o dne se pozitivní vývoj úplně otočil. Ozvala se farmaceutická firma, která měla zaregistrovanou ochrannou známku na časopis Patron, který ale sami nevydávali. „Přišel od nich dopis, že buď název časopisu okamžitě změníme, nebo jim zaplatíme tři sta tisíc korun. A přesně do tohohle okamžiku ještě přišla krize a neshody v redakci, kdy část redaktorů odešla a založila konkurenční časopis Patro. Vydrželo jim to půl roku, ale v mínění veřejnosti to nadělalo neskutečnou paseku," popisuje Dáša těžké období, v němž se nadějně nastartovaný projekt na dlouhé měsíce přibrzdil. Na prodejních místech se tehdy střetávali prodejci dvou konkurenčních časopisů a tyto konfrontace mnohdy končily rvačkou. „Museli jsme vyvolat jednání na Městském centru sociálních služeb, aby udělali arbitráž a nějakým způsobem nám to pomohli uklidnit. Než se ale dospělo k rozhodnutí, Patru došly peníze a skončilo." Podle Dáši byl tento spor takovou první kaňkou na cti Nového Prostoru, na který se pak celý projekt definitivně přejmenoval. Kaňky na cti ale patří ke každému zdravému vývoji, uklidnili jsme ji.


Vrcholné okamžiky

Co Dášu u projektu NP přes všechny pády, krize, změny zákonů a politickou nestabilitu stále drží? „Já úplně nevím, kde jsou mety toho časopisu, to není moje parketa, zato moc dobře vím, a to mě hřeje nejvíc, že to za ta léta spoustě lidí pomohlo a že v tomhle ohledu jsme ty mety naplnili. A hodně mě taky baví vztahy prodejců, které mají se svými zákazníky, s našimi čtenáři. To jsou úžasné momenty. Když si třeba někdo z prodejců najde práci a nějakou dobu se neukáže na svém prodejním místě, drnčí nám na výdejně telefony a lidi se ptají, co s ním nebo s ní je a jestli jsou v pořádku. To jsou pro mě silné chvíle. Vlastně je to na tý práci úplně to nejlepší. A mám radost, že lidi už pochopili, že se na ulici může dneska dostat každý a že ne vždy je to vlastní vinou. A vždycky mám taky radost, když si prodejce najde práci, ale nezmizí jako pára nad hrncem, ale přijde nám to říct a rozloučí se. Je to smutný i super zároveň."


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Jak vrátit smrt do života / Jakub Yellen > NP č.492 > Téma čísla HRAČKY A NAŠE TABU Smrt je citlivé téma. Výchova dětí a různé cesty k ní jakbysmet. Když se pokusíte smrt s výchovou dětí spojit dohromady, citlivost se násobí tak dramaticky, že se o tom přestává mluvit vůbec. V tématu „hračky“ jsme tak v podstatě náhodou objevili obrovské, tiché tabu, o kterém by se v zájmu úplně všech mělo začít otevřeně mluvit. číst dále Armáda nechce psychopaty / Jakub Yellen > NP č.494 > Téma čísla Vojenský psycholog Daniel Štrobl zkoumal chování lidí v zátěžových situacích a s posttraumatickým syndromem. Byl také u výběru personálu vyššího vojenského managementu. „Armáda psychopaty nechce!“ řekl nám na úvod, jen co uvařil kafe. číst dále Máme FACEBOOK! A na něm krátké filmy s prodejci. Jak to vzniká? / Jakub Yellen > NP č.489 > FB deník Tohle je už druhá verze textu pro tuhle rubriku. Tu první mi šéfredaktor hodil na hlavu. „To má být deník ze zákulisí! O tom, jaký to je v první linii Novýho Prostoru. Co zažíváš při natáčení s prodeci! Musí to bejt víc osobní, živelný!“ křičel na mě do telefonu. Je to tyran, takže jsem se s ním radši moc nehádal a sednul k tomu znova. číst dále Nedělní poezie / Jakub Yellen > NP č.490 > FB deník Od začátku prosince minulého roku se na fejsbuku Nového Prostoru objevují křehká videa plná slov, která v běžném životě neuslyšíte. Naši prodejci totiž recitují básně. Proč to dělají? Co z toho mají? K čemu je jim to dobré? K čemu to může být dobré vám? číst dále Alexander Hemala versus prodejce Bohouš Jirásek, Hlasatelství jsem zatlačil oči / Bohouš Jirásek, Jakub Yellen > NP č.491 > VIP Rozhovor Co vlastně dneska dělá Alexander Hemala? „No to by mě děsně zajímalo, s ním bych si moc rád popovídal, je to ikona mýho mládí,“ prohlásil prodejce Bohouš. A co tedy dělá pan Hemala? Dělá toho strašně moc. Nevěřili byste, že tenhle pán má tak nabitý diář, že sehnat ho na rozhovor nám trvalo několik týdnů. číst dále Seniorajťáci / Jakub Yellen > NP č.493 > Startér Jak naučit babičku, co jsou ta divná slova jako fejsbuk, lajk nebo vocap. Unikátní služba, kterou jednou možná budeme potřebovat všichni. číst dále Trvalé štěstí je úplná iluze / Jakub Yellen > NP č.490 > Téma čísla Tento text vznikl na základě rozhovoru s propagátorem svobody v práci Tomášem Hajzlerem, který na plný úvazek pomáhá lidem najít svůj důlek, ve kterém budou žít svůj vlastní dobrý život. Z rozhovoru jsme vytáhli to nejzajímavější. číst dále Hlavně jsem začal přemejšlet / Jakub Yellen > NP č.489 > Život prodejce Jak to funguje v Novém Prostoru? Jak to vypadá, když přijdete první den a řeknete, že chcete prodávat? Co vás první den čeká a jaká úskalí musí nováčci zvládnout? Prodejce Radek z Florence nám nabídl celý svůj příběh. Bez cenzury. Pojďme si na jeho zkušenosti ukázat, v čem spočívá rozdíl mezi bezdomovcem a prodejcem Nového Prostoru. číst dále
celý archiv