NP č.497 > Téma číslaTěžké snění nevidomýchLibor Hruška

Jak se nevidomí rozhodují, že je čas jít spát? A jak poznají, že je už ráno? A když spí, o čem se jim zdá? Spánkové deprivace u části nevidomých vedou k tomu, že ti pak končí v ordinacích neurologů. Zeptali jsme se dvou nevidomých, jak se s nepříliš známým fenoménem, který provází život slepců, srovnávají.

„Nepředstavuj si tu vaši černou tmu. Spíš je to takové jiskření se shluky černých teček, možná trochu dorůžova," snaží se mi nevidomý masér Ivo Budil popsat svět, který ho obklopuje už skoro třicet let. Padesátník Budil měl v devíti letech úraz oka, úplně nevidomý je od dvaadvaceti. Stejně jako většina zrakově postižených má i on problémy se spánkem, někdo končí v péči neurologů, jiní – jako třeba Budil – tomu nechávají volný průběh. „Střídá se mi to v cyklech v průběhu roku. Nejdřív je tu období, kdy se mi chce pořád spát, brzo usínám a brzo se budím, pak se mi to zase rozjede a je to úplně obráceně, nemá to žádnou logiku, nesouvisí to s ročními obdobími. Ale nepanikařím, za ta léta už jsem vypozoroval, že se to vždycky zase srovná. Zrovna teď jsem ve fázi, kdy je to v normálu." Budilův problém patří mezi poruchy cirkadiálního rytmu (jeden z biorytmů), neboli chronobiologické spánkové poruchy. U nevidomých předbíhající se vnitřní hodiny nepřekvapí – nedokážou odlišit světlo od tmy, stále častěji se ale poruchy objevují také u lidí se zdravým zrakem, člověk totiž přestal ctít přirozené rozdělení času na den a noc a jeho tělo mu to vrací.

Občas se probudím uprostřed noci. to pak vůbec nevíš, kolik je. tma, a ty si říkáš: je teprve noc, nebo už je venku světlo?

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.

autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články

celý archiv