NP č.497 > KulturaČeský design vypravujeIvan Adamovič

Obsáhlá kniha Design v českých zemích 1900–2000 podává zatím nejucelenější příběh českého užitého umění. Ocenění Czech Grand Design naopak představuje každé jaro jeho nejsoučasnější podobu. Jak na sebe tyto dva příběhy navazují?

Design byl vždy zvláštní disciplínou rozkročenou mezi uměním a výrobou. Proto má dodnes postavení problematické a dodnes musí jakoby obhajovat svou existenci. Ostatně akce Designblok a cena Czech Grand Design jsou výsledkem osvětového úsilí na design upozorňovat a ten dobrý podporovat. A přece je tu s námi téměř od počátku strojové sériové výroby. Mnohasetstránková výpravná publikace sepsaná lidmi kolem Uměleckoprůmyslového musea v Praze má sice v názvu rok 1900, leč začíná již koncem 19. století.

 

Je pozoruhodné, že ve stejném roce, kdy byla v Praze založena Uměleckoprůmyslová škola, tedy v podstatě hlavní líheň budoucích designérů, vzniká zároveň Uměleckoprůmyslové museum. Designéři se teprve školí, ale muzeum již otevírá svou náruč historii oboru. Byla již tehdy nějaká? Je to ale trošku jinak, muzeum tehdy sloužilo spíše jako podpora průmyslu a archivační role jen poukazovala na to, že i průmysl má svou estetickou stránku, která by neměla být přehlížena.

 

Architekti výroků

Zároveň je i z četby knihy evidentní, že v oborech jako sklo či typografie bylo sepětí designu se známými uměleckými jmény od začátku zřetelné, v těžkém průmyslu se dlouho jednalo o spíše anonymní vedoucí návrhářských dílen. I samotné slovo design přišlo na řadu mnohem později a starší pojmenování jako „architekt průmyslových výrobků" naznačovala, že název pro nový obor se hledal v oborech starších. Oni ale ve skutečnosti architekti doopravdy mnohdy navrhovali i v jiných oborech. Kupříkladu Jan Kotěra, který vtiskl počátkem 20. století novou podobu centru Hradce Králové, navrhoval také tramvajové vozy a železniční vagony. Vůbec platí, že dřívější architekti byli mnohem všestrannějšími „designéry", než je v této profesi běžné v současnosti. Pavel Janák byl autorem slavného pardubického krematoria, dvou pražských mostů, ale i drobných keramických dóz na cukr, nyní ikon českého kubismu. Pozdější architekti, jako například manželé Machoninovi, se rovněž věnovali i návrhům nábytku, ale vždy v kombinaci s konkrétní budovou.


Psát o designu je problematické i proto, že ruku v ruce s ním často musí jít výklad vývoje celých průmyslových odvětví, což pro esteticky laděné nátury nemusí být zrovna záživné čtení. Jenže ono jedno vychází z druhého. Nejen účel určuje formu, ale také použitý materiál a nové technologie. Kniha Design v českých zemích zkrátka ukazuje, že design nejsou jen tvary, ale také instituce kolem nich, od škol přes umělecké spolky a časopisy po jubilejní výstavy.

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.

autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články

celý archiv