NP č.475 > Téma číslaHttp 415 v azbuceOlga Pavlova

V roce 2013 vystoupil jeden z inženýrů v Googlu s návrhem na chybu 415. Ta se má objevit, když obsah stránky neodpovídá zákonům státu, v němž se provozuje. Číslo kódu nebylo zvoleno náhodně, odkazuje k románu Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita.

Počátky moderní ruské internetové cenzury najdeme v červenci roku 2012, kdy ruský prezident podepsal novelu zákona O ochraně dětí před informacemi, které poškozují jejich zdraví a vývoj. Dokument nabyl platnosti 1. září 2012. Nejednalo se o převratnou novinku, změny se zanášely do textu, který byl přijat už na konci roku 2010. Ovšem až tato novela umožnila spustit internetový hon na čarodějnice. V ruském informačním prostoru začalo přituhovat.

 

Jen počkej do dvanácti, Sherlocku

Nové znění zákona přikazuje označovat obsah stránek podle úrovně „škodlivosti“ pro dětské publikum. Jednou z cest bylo věkové omezení 0+, 6+, 12+, 16+, 18+. Pod kategorii 6+ tak spadají například nenaturalistická a krátkodobá zobrazení nehod nebo násilných úmrtí bez demonstrace jejich důsledků, které mohou u dětí vyvolat strach, paniku nebo zděšení. Podobné nepřesné znění mají i jiné kategorie. Věkové ohraničení zasáhlo tiskoviny a filmovou produkci. Hned na to se Ruskem začaly šířit zvěsti o zařazení kresleného filmu Jen počkej, zajíci! pod kategorii 12+, což by znamenalo, že ho budou dávat pouze po jedenácté večer. Tuto informaci však Ruský kontrolní výbor popřel.

Kromě podobných hoaxů se ale objevily skutečné zásahy. Tak se dětem do dvanácti let nedoporučuje číst Gogolův Nos, Bulgakovovo Psí srdce nebo detektivky Arthura Conana Doyla. Od podzimu roku 2012 musely být všechny knihy v knihovnách rozdělené podle příslušných kategorii a nové knihy měly být patřičně označené. Novela spustila vlnu f iltrace na internetu a zanesení některých stránek do takzvaného černého seznamu. Ve školách a v knihovnách byly spuštěné firewally, které zamezily dětem přístup k zakázaným informacím.

 

Černý seznam

V listopadu 2012 vznikl Jednotný registr zakázaných stránek. Během tří let do něj bylo jen z ruské Wikipedie zaneseno více než 25 článků. Především se jednalo o texty, které obsahovaly údaje o drogách a sebevraždách. Ještě v létě téhož roku ruská Wikipedie vyhlásila jednodenní stávku proti novele zákona o ochraně dětí, a přeškrtla své logo černým pruhem. Stávku podpořily i jiné ruské servery jako Vkontakte, Yandex.ru, ruská verze Lifejournal a wikistránka Lurkmore.

Cenzurní zásahy vyvrcholily loni v srpnu, kdy v některých regionech Ruska přestala být Wikipedie dostupná. Soud s odkazem na zmiňovaný zákon požadoval vymazat článek o droze Charas, který měl obsahovat návod k její přípravě. Vedení ruské Wikipedie odmítalo informaci upravit a hájilo se tím, že článek obsahuje údaje ze stránek OSN a farmakologické příručky. Čtyřiadvacátého srpna požádal Ruský kontrolní výbor o blokaci stránky.

Internetová encyklopedie používá protokol zabezpečení https. Provideři tak nemohli zablokovat jednotlivé stránky a zavřeli Wikipedii celou. Překvapivě už den poté, 25. srpna, se na stránkách kontrolního výboru objevila informace, že článek Charas neporušuje zákony Ruské federace, a proto je vymazán z černého seznamu. Jako důvod bylo uvedeno, že text byl po zákazu přepsán, ve skutečnosti ale nenajdeme při porovnání původní a současné verze žádné výrazné rozdíly.

 

Západní propaganda

Na konci roku 2015 spustil stejný státní kontrolní výbor systém kontroly nad internetovými vydavatelstvími. Zatím ještě funguje v testovacím režimu, tj. pouze v devatenácti regionech, ale na konci roku 2016 má být spuštěn po celém Rusku. Zprávy zpravodajských stránek na internetu se budou kontrolovat, jestli neobsahují popularizaci teroristické činnosti, sprosté výrazy, propagandu pornografie, extremismu, krutého chování a násilí. Zkrátka to, na co se stát zaměřil hned po procesu s Pussy Riot, a to hlavně prostřednictvím zákona o ochraně dětí. Pod cenzurní kontrolu nebudou spadat jen zprávy, ale také obsah fór a internetových diskuzí pod články.

Pilotní verze zatím neplánuje pokutovat nebo blokovat toho, kdo poruší zákon. Vedení společnosti přesto obdrží úřední varování s prosbou o odstranění vadného obsahu v co nejkratší době a v případě dalšího varování může celá věc putovat před soud a stránka být zablokována. Případ ruské Wikipedie se tak může opakovat. Ukazuje se, že většině obyvatel Ruska podobná opatření nevadí. Vysoké procento populace je naopak přesvědčeno, že na internetu by se neměla publikovat negativní informace o státních zaměstnancích, vystoupení proti vládě a výzvy ke změně politického režimu. Navíc si 42 % respondentů myslí, že západní státy cíleně využívají internet k boji proti Rusku a jeho zájmům.

Náladu takto smýšlejících zachytila ve své knize Doba z druhé ruky držitelka Nobelovy ceny za literaturu Světlana Alexijevičová: „Pro Západ bylo Rusko vždy nepřítel, měli z něj strach. Bylo trnem v oku. Mocné Rusko nikdo nepotřebuje, s komunistama nebo bez nich. Berou nás jako sklad nafty, plynu, dřeva a barevných kovů.“

 

Autorka je literární kritička.


autor / Olga Pavlova VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv