NP č.457 > Pošli to dálSpořádané čtverceRad Bandit

Mám rád domy. Řady domů, kolem nich ploty, popelnice, auta, lampy a šňůrky silnic, teda spíš kostičky. Zkrátka ulice. Ulice zabočí, většinou za roh, a už je z toho výlet kolem bloku, neboli krátká kostička. Tak ji zná můj pes. Takových čtverců je nekonečně, dají se z nich dělat obdélníky, klikaté cik-caky, krátké i hodinové, úplný labyrint, když chcete – Žižkov.

Čert vem Žižkov. Podstatné je, že čím déle tu žijeme, tím lépe se umíme chovat. Čím více chodíme ulicemi, tím víc informací a návodů ke správnému životu získáváme. Za poslední rok už jich je pěkná řada. Víme tudíž, že támhle je hřiště, a proto hlavně „Nekopat do balónu“. Nevadí, nekopeme, jdeme dál. V Jeseniově zjišťujeme, že na „Soukromé zvonky, nezvonit“. Nezvoním, civilizovaně pokračujeme, přemýšlím jen, jak se asi tváří při pohledu na tu ceduli pošťák. A nedej bože Ježíšek, jak dlouho ten tam nebyl? V ulici Nad Parukářkou už víme, že jde o „Soukromý pozemek, nelamte plaňky“. Plaňky nelámu, zato si lámu hlavu nad tím, co je plaňka. Naproti na vratech je zase velký nápis „Zvoňte“. Počkat, tady něco nehraje. Kolik lidí už prošlo kolem a nikdo nezazvonil? Nevychovanci. Zásadně se chovám slušně, vykonám pokyn, zvoním a odcházíme za roh.

Už máme krátkou kostičku skoro za sebou, pytlík s hovnem položím na hromadu odpadu vedle popelnice, respektujeme totiž nápis „Soukromá popelnice, neházet odpad“. Za vozovnou ani nedutáme, tam totiž zase mají výstražné „Nerušte noční klid, nekřičte“. Z tohohle nápisu mám ale doopravdy noční můru. Už vím, že zase budu svědkem zločinu. Jsou dvě v noci a jako obvykle potkám usměvavou holku se psem, co má zlomený ocas. „Dobrý den,“ vystřelí směrem ke mně. Napadne mě: „Jaký den, co to mele?“ Ale ani nepípnu. „Barunooooo, poceeeem!“ zahuláká. Subverzivní anarchistka. Z noci si udělá dobrý den, jen aby mohla křičet pod cedulí. Nakopnu balón a jde se domů. Čtvereček je u konce.


autor / Rad Bandit VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Jiné maso je možné! / Rad Bandit > NP č.482 > Pošli to dál Představte si malou krabici, něco jako troubu, do které se vloží malé množství zvířecí tkáně a nastolením správných podmínek v onom klonátoru vyroste perfektní kus svalu. Řízek je na světě. číst dále Sny a rovnice / Rad Bandit > NP č.466 > Pošli to dál Přání lidí bez domova znám jako staré boty. Vypadají jako takové zvláštní chomáče. Nosí je po kapsách, chlupaté obláčky, myšlenky a sny.   číst dále Stud před make-upem / Rad Bandit > NP č.481 > Pošli to dál Bydlí u mě pět Romáků. Nejmladšímu je pět let a nejstaršímu třicet pět. Je to skvělá rodina se třemi dětmi, z nichž ty dvě starší chodí spolu pěšky do školy do Táborské, po cestě si třeba koupí zmrzlinu a ruku za ruku překrosí křižovatku nad Synkáčem. Mám je rád, píšou mi: „Vážený pane, dnes jsme zaplatili nájemné." „Vážený pane, moc se nám tu libí." - „Vážený pane, utekla nám kočka, nevadí, když si pořídíme psa?" Nevadí. Nevadí mi vůbec nic až na vzpomínku, jak jsem rodinu Kočích poznal.   číst dále Aktivistické cívíčko / Rad Bandit > NP č.469 > Pošli to dál Byla na cestách. Napsali jí, ať prý pošle aktivistický životopis, oni to proberou na plenárním zasedání a dají vědět. Neucházela se o práci, šlo jí jen o to, jestli si může na týden ustlat na podlaze jednoho studeného baráku ve Vancouveru po cestě z druhé strany planety. číst dále
celý archiv