NP č.455 > Kultura | LiteraturaStřízlivé hledání nadějeDáša Beníšková

Kniha Vlak naděje se vymyká romantickým dětským představám o jízdě vlakem, neboť zachycuje příběh amerických sirotků, kteří byli ve 20. letech minulého století vysláni vlakem na nejistou cestu za novými majiteli, ehm, tedy rodiči.

Ve Spojených státech v letech 1854–1929 bylo skutečně vypraveno z východního pobřeží na středozápad přes dvě stě tisíc dětí, které byly následně umístěny do nových rodin. Podobně jako pro Wintonovy děti, i na ně na konci cesty vlakem čekal nový začátek. „Děti, tomuhle se říká vlak naděje a vy máte štěstí, že v něm sedíte. Opouštíte zlé místo plné nevědomosti, chudoby a neřesti a míříte k ušlechtilosti venkovského života.“

Na tomto historickém podkladu staví Christina Baker Klineová svůj příběh, jenž vypráví prostřednictvím dvou žen. Ty si na první pohled nemohou být vzdálenější: Vivian je jednadevadesát let, Molly sedmnáct a jde z jedné pěstounské péče do druhé. O Vivian se až posléze dozvídáme, že v devíti letech seděla v jednom z „vlaků naděje“. Molly ukradne knížku v knihovně, a aby nemusela do pasťáku, domluví se, že si veřejně prospěšnou práci odbude u Vivian, které pomůže s vyklízením půdy. S každou další krabicí, již společně otevřou, se jejich přátelství prohloubí, neboť zjistí, že jejich životy jsou si až překvapivě podobné.

 

PŘÍTĚŽ SPOLEČNOSTI

Autorce se podařilo vytvořit silný příběh, aniž by přehnaně drnkala na strunu patetických emocí, ačkoli devítiletou Vivian (svými rodiči pojmenovanou jako Niamh) nechává procházet opravdu tím nejhorším. Každé další umístění do rodiny připomíná spíše přehlídku psů či nákup vánočního stromečku. Na děti se nahlíží jako na levnou pracovní sílu, která stojí jen výdaje za jídlo. A pokud se rodině znelíbí, je možné je „reklamovat“ a vybrat si nějaké nové. „Člověk se setká s tím nejhorším v lidech. Naučí se, že většina dospělých lže. Že většině lidí jde jen o ně samé. Že se o člověka zajímají, jen pokud z něj mají nějaký užitek.“

Z příběhů obou hrdinek vyplouvají na povrch silná sociální témata izolace a osamění, ohromné lidské síly překonat vše špatné a odrazit se ode dna a v neposlední řadě motiv cesty, na kterou se vydáváme, abychom našli něco nového, ač jsme předtím mnoho ztratili. Všechno špatné, čemu autorka své hrdinky vystavila, na závěr kompenzuje až nasládle šťastným happy endem, pro který jako by hledala inspiraci u samotného Charlese Dickense.

 

AŽ MOC RŮŽOVÝ HAPPY END

Pokud se autorka drží příběhu malé Vivian, stojí její vyprávění na silných základech. Ovšem jakmile přejde k Molly a do současnosti, přepadne ji neodolatelná chuť být vtipná, lehce idylická a komentovat situace z pohledu majitelky smartphonu a facebookového účtu. Vyprávění se tak mrknutím oka promění v dívčí románek, za který by se ani Lenka Lanczová nemusela stydět. „‚Pamatuj si: dívej se jí do očí,‘ říká. ‚A koukej se usmívat.‘ ‚Díky, mami.‘ ‚Víš, co máš za problém?‘ ‚Že si můj kluk hraje na moji mámu?‘“ Jakmile se jednadevadesátiletá Vivian pod teenagerským vlivem promění v moderní stařenku, která má účet na Netflixu i Facebooku, nakupuje na Amazonu a viděla video s kýchající pandou – vyvstane neodbytná otázka, jestli už to tady s kreativitou paní autorka nepřehnala.

Vlak naděje je knihou se silnými sociálními tématy, které autorka podává velmi střízlivě, aniž by toužila po čtenářových slzách. Ke čtení tedy nepotřebujete krabičku cigaret a láhev whisky, aby vám pomohly utišit nervy. A i to je zřejmě důvod, proč se tato relativně nenápadná kniha stala světovým bestsellerem.

 

Christina Baker Klineová: Vlak naděje. Plus, 2015, 264 stran. 


autor / Dáša Beníšková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Jen si tak trochu brnknout / Dáša Beníšková > NP č.438 > Kultura | Literatura S knihou nazvanou Onanie aneb mrzký hřích samohany ozkoušíte nejen svou slovní zásobu, fantazii a odolnost vůči peprným výrazům, ale otestujete i pokrokovost svého okolí podle jeho reakcí, až s tímto titulem v podpaží vstoupíte do tramvaje či kavárny. číst dále Poťouchlá kniha o lásce / Dáša Beníšková > NP č.444 > Kultura | Literatura Obecenstvo miluje příběhy, u kterých si popláče, ale zároveň ho „pohladí po duši". Kniha Antropologie s vámi udělá něco obdobného. Jen se místo pláče od srdce zasmějete a místo pohlazení dostanete mokrým hadrem přes obličej. A ještě si to budete setsakramentsky užívat. číst dále Duhové povídky / Dáša Beníšková > NP č.426 > Kultura | Literatura Termix, StaGe, iboys, adorace Josefa Klíra, promiskuita. ať už tyto termíny umíte skloňovat ve všech pádech, anebo absolutně netušíte, o čem je řeč, kniha Buzíčci vám otevře oči a otestuje vaši snášenlivost více než volební průzkumy. číst dále Ukryté v každodenosti / Dáša Beníšková > NP č.428 > Kultura | Literatura Máte-li rádi akci, příběhy nabité dějem a hrdiny, z nichž charizma přímo stříká, raději sáhněte po jiném médiu. Klidnou oázu, kterou ztělesňuje kniha Ilustrátorka a jiné obrázky, byste svým rozpoložením rozdupali jako stádo buvolů. číst dále Vzpomínkám neutečeš / Dáša Beníšková > NP č.451 > Kultura | Literatura 124 stran, 42 povídek, ta nejdelší nemá víc než 6 stran. Z hlediska počtů se Pálenka jeví jako četba doporučená dopravním podnikem pro jízdu v emhádé. Avšak nenechte se zmást, kniha patří k nejslibnějším českým debutům, které ještě stihly poznamenat konec roku 2014. číst dále Kde růže nepokvetou / Dáša Beníšková > NP č.420 > Kultura | Literatura Zdá se, že spojení formálního experimentu a tématu traumatizovaného dětství malé holčičky je literární terno – atraktivní téma zasytí čtenáře s tematicky rozjitřenou chutí a formální stránka zase utiší šťouravé intelektuály. Že by trefa do černého? číst dále Vole Džudo, dáme pivo? / Dáša Beníšková > NP č.459 > Kultura | Literatura Pokud potřebujete trendy fotku na Instagram, zajedete si na Vinohrady, jestli toužíte po odpočinku v přírodě, zvolíte Šárku či Břevnov, a pokud si chcete zavzpomínat na časy, kdy pivo stálo pod tři pětky, a zažít nějaké to dobrodružství, vydáte se do Nuslí. číst dále Poslední limbus / Dáša Beníšková > NP č.432 > Kultura | Literatura Jestli vás občas přepadne chuť hodit dlažební kostku do výlohy, nakreslit politikům tykadla či se od srdce zasmát osobě, pro niž je vrchol dilematu volba mezi sójovým latte a karamelovým macchiatem, jste s DBC Pierrem na správné adrese. číst dále
celý archiv