NP č.450 > Kultura | FilmZe života pracující třídyMartin Šrajer

Marion Cotillard bojuje o práci a přežití v odlidštěném kapitalistickém systému. Nový film bratrů Dardennových Dva dny, jedna noc.

Americké blockbustery nabízejí stále spletitější narativy s nelineárním tokem vyprávění, několika časovými rovinami a bezpočtem intertextových odkazů. Mnohé evropské artfilmy se vydávají přesně opačným směrem – za vypravěčskou jednoduchostí a výrazovým minimalismem (Divná kočička, Křížová cesta, Locke). V případě bratrů Dardennových ovšem nejde o reakci na aktuální festivalové trendy, ale o dlouhodobě rozpoznatelný rukopis, který jim pomohl k zisku dvou Zlatých palem z Cannes (v roce 1999 za Rosettu, v roce 2005 za Dítě).

 

ZÁJEM O ČLOVĚKA

Duo belgických režisérů a scenáristů přes dvacet let natáčí naturalistická dramata o postavách znevýhodněných nižším společenským postavením. Jejich boj s vnějšími vlivy Dardennové zaznamenávají v dlouhých, z ruky snímaných záběrech, bez doprovodné hudby a umělého svícení. S takřka antropologickým zájmem zkoumají, jak jsou rozhodnutí a charaktery neidealizovaných hrdinů utvářeny fyzickým prostředím a sociálními podmínkami, v nichž žijí. Přesto dokáží s každým novým filmem překvapit. Třeba tím, že do hlavní role obsadí jednu z nejlépe placených francouzských hereček současnosti.

Marion Cotillard hraje Sandru, mladou matku dvou dětí, které hrozí vyhazov z továrny na solární panely. Šestnáct jejích spolupracovníků dostalo na vybranou, zda chtějí raději delší pracovní dobu a mzdový bonus tisíc euro, nebo neměnný rozsah práce bez něj. Bude-li většina z nich hlasovat pro první možnost, nevyhnutelně dojde ke snížení pracovních stavů a Sandra přijde o práci. Rozhodnout se musejí do pondělního rána. Teď je páteční odpoledne a Sandře zbývá něco málo přes 48 hodin, aby kolegy přesvědčila.

Herci šest týdnů zkoušeli své role a dva měsíce se seznamovali s natáčecími lokacemi v průmyslovém Lutychu. Na autenticitě jejich výkonů je pečlivá příprava poznat. Cotillardová je s rolí ženy řešící depresivní stavy pravidelnými dávkami léků proti úzkosti sžita tak přesvědčivě, že dává zapomenout jejímu spojení s luxusní módní značkou. Z její nenalíčené tváře, strhaného výrazu, nahrbeného postoje a prostých šatů je zřejmé, že kromě peněz k uživení své rodiny potřebuje získat také ztracenou sebeúctu.

 

ZÁJEM O PROSTŘEDÍ

Postavy jsou u Dardennů neodmyslitelně spjaty s okolními podmínkami, takže hrdinka hledá východisko v interakci s druhými. Tím je určena prostá, přesto napínavá struktura vyprávění. Sandra navštěvuje své spolupracovníky jednoho po druhém a snaží se je získat na svou stranu. Reakce každého z nich vypovídá o nelehkém postavení pracujících, tlačených různorodými požadavky k tomu, aby si bonus ponechali. Někteří projeví soucit a nabízejí útěchu, jiní reagují s chladným nezájmem či agresí. Z několika pronesených vět a zachyceného prostředí však pochopíme, že jsou ke svým postojům motivováni obecnějšími socioekonomickými důvody. Díky humanistickému přístupu tvůrců je patrné, že společně se Sandrou poznáváme vždy pouze zlomek paralelně běžícího příběhu některé z vedlejších postav.

Neschematickému scénáři se bez umělých dramatických konstrukcí a patetického zveličování přirozeně vznikajících situací daří směřovat naši pozornost k ústřednímu tématu pomalu mizející mezilidské solidarity. Sandra je nejšťastnější, může-li s druhými něco sdílet, ať písničku nebo jídlo. Schopnost dotknout se skrze konkrétní události univerzálních pocitů a myšlenek dodává snímku alegorické kvality. Kroniku nelehké a nejisté cesty jedné pracující ženy za ztracenou vírou ve smysl vlastní existence tak můžeme sledovat třeba jako dokumentaristicky syrovou variaci na mytický příběh Fénixe povstávajícího z popela.

 

 Dva dny, jedna noc, r.: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne, Belgie / Itálie / Francie, 2014, 95 min


autor / Martin Šrajer VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv