NP č.450 > FejetonIncest s babičkou a K2DJan Stern

Seznamování. To není žádná legrace. Leda snad v Hollywoodu.

Hollywoodské seznámení muže a ženy proběhne třeba tak, že vás vaše sexy šéfová, co se s ní nesnášíte, požádá, abyste předstíral před jejími rodiči, co ji tlačí do svatby, jejího partnera. No a při předstírání se do sebe samozřejmě zakousnete. Kdo by něco takového nezažil, že. Anebo ještě lépe: Váš bohatý strýček vám odkáže sto milionů, ale do závěti si dá podmínku, že se musíte do třiceti dnů oženit. No tak sháníte nějakou přistěhovalkyni, abyste strýčka ošulil, a ona je z toho nakonec láska jako trám. A sto mega do začátku.

Anebo se nesnášíte se sousedkou, ale v noci elektromagnetická bouře nebo voodoo způsobí, že vaše duše se přesune do jejího těla a její do vašeho. No a zamilujete se. Do sebe. Teda do ní. Teda nejdřív do tý, co v ní jste, pak v ní chcete být opravdu, ale nejdřív se musíte dostat zpátky do něj, co v něm je ona... No, dyť mi rozumíte. Anebo taky stroj času je dobrej. Dostanete se do minulého století a zamilujete se třeba do vlastní babičky. Ne počkat, to už je vážně nějaký úchylný. Ale mám dojem, že jsem to fakt viděl. A že šlo o to, že když neustoupíte dědečkovi, tak se vlastně vůbec nenarodíte, nebo jak to bylo. Každopádně to dojímalo. Nebo projímalo? Už vám nevím. Zkrátka, v Hollywoodu na vás číhá seznámení na každém rohu a v každé časoprostorové smyčce. Ale co my, nebožáci ze střední Evropy?

Kvůli nedostatku strojů času si prostřední Středoevropané vymysleli jednu ukrutnost. Říká se jí „rande na slepo“. Už při vyslovení toho sousloví mi přeběhne mráz po zádech. Ono to vypadá velice nevinně. Vaše kamarádka s dvěma dětmi, co by ráda jednou taky zničila život někomu jinému než sobě, má jednu nezadanou kámošku a vy jste taky nezadaný, tak „co ti to udělá“, a „vždyť o nic nejde“, „prostě si dáte dvojku bílýho a pokecáte“, ostatně „je to naprosto nezávazný“… No znáte to. Nakonec tam jdete. A dokonce opravdu věříte tomu, že je to dobrodružství a příjemná nezávazná hra, ačkoli jste si musel vyfénovat vlasy nebo naleštit horní palubu. Jenže to není hra. Je to psycho. Teda, aby bylo jasno, ta holka naproti vám je vcelku normální, ba příjemná. Ale šílená situace, do níž vás uvrhli temní vládci světa – kamarádky se dvěma dětmi (démonology označované též K2D) – způsobí, že se ve vás začnou spínat obranné instinkty. Panické záchvaty podezíravosti. Jde o přirozenou reakci, kdy se evoluce snaží z detailů rychle vydolovat to, co by normálně dekódovala ze snímků celkových. Bohužel z vás takto, mimo jiné, učiní psychopata.

Fajn holka si kupříkladu objednala zeleninové rizoto. Proč zeleninové? Co když je veganka? To jí budou chybět bílkoviny. Aby nebyla jak prkno – však víte kde. A co když bude odpírat bílkoviny i našim dětem? A už je vidíte, ty chudinky, Janičku a Pepíčka, jak stojí, s ručičkami jak hůlčičky a nafouknutými bříšky, na rohu žižkovské ulice, biocizrnový toust je přesycuje vlákninou a železo, tak potřebné na drsném Žižkově, snaží se nedochůdčata zoufale vydolovat olizováním zábradlí u vlakového nádraží... „To jim nemůžeš dát normálně nažrat, ty hydro?“ chce se vám vykřiknout na fajn holku, když tu si uvědomíte, že jste magor.

No jo, magor jste, ale evoluce a logika rande na slepo jsou obě neúprosné. Všimnete si, že fajn holka má náramek. Hergot, co to je? Lilie? Není to nakonec skautka? No fuj, to vám ještě scházelo. Co když vás bude nutit milovat přírodu, včetně chvostnatek a strašilek? Co když budete muset dokazovat své chlapství stíráním rosy na kolejích, vedením herbáře a sjížděním Sázavy? „Huš, siréno, pod jez mě nedostaneš!“ řine se vám na rty, ale nedořine, neboť poslední drobty psychického zdraví vám zacpou ústa.

Nakonec možná má jen ráda středověkou Francii, uklidňujete se. No jo, ale mít monarchistku v baráku? Vždyť je známe, tyhle Marie Antuanety. Akvarely, spinety, vějíře, drdoly... „Nemají chleba? Tak proč nejedí koláče?“ Jenže život je tvrdej, madmuasel. „Ty lidi mají hlad!“ vykřiknete najednou nahlas do poloprázdné restaurace. Místní kuchyň to sice trochu rozhýbe, ale je jasné, že jste spadl do kategorie imbecil a tohle rande na slepo je ve slepé uličce.

Zlatý voodoo! 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Smrt bravíčkového ducha / Jan Stern > NP č.470 > Fejeton Naši dobu lze kritizovat mnoha způsoby. Pro někoho je příliš konzumní, pro jiného příliš globálně oteplená a pro dalšího příliš nemravná. Mě nic z toho netrápí. Zimu nesnáším a zpěvačky vrtící zadečky, ani konzumace čehokoli neprošlého mi nevadí. Já patřím k těm, kdo skuhrají, že je naše doba málo duchovní. číst dále Friťák, domov můj / Jan Stern > NP č.505 > Fejeton Václav Cílek tvrdí, že duši národa pochopíte, když se podíváte, v jaké krajině žije. Dost lidí mu to baští, ačkoli jde o normální lobbing. Jako geolog pochopitelně lobbuje za šutry, aby se o ně někdo aspoň trochu zajímal. číst dále Češi? OK. / Jan Stern > NP č.494 > Fejeton Víte, co je nejčeštější z českých příběhů? Praotec líný vylézt na pořádný kopec? Ale kdeže. Přemysl zanechávající poctivé práce s pluhem ve prospěch politiky? Ne, ne. Babička na Starým Bělidle, co by pro pírko přes plot skočila a paní kněžně (co asi odložila Barunku) se až po pás poklonila? Samá voda. České to všechno snad je, ale nejčeštější nikoli. Ani zdaleka. číst dále Personal Švejk / Jan Stern > NP č.506 > Fejeton Když jste kdysi četli knížku a líbila se vám, mohli jste ji doporučit přátelům. Neměli jste jistotu, že se jim bude taky líbit, ale měli jste jistotu, že budou číst stejnou knihu jako vy. Platí to i dnes. Ale asi ne nadlouho. číst dále
celý archiv