NP č.449 > FejetonKartydýtJan Stern

Jsem blbec. Já vím, nic mimořádného. Ale já nejsem blbec ledajaký. Já jsem blbec zcela specifického rodu. Blbec kartový.

Ne, nechodím ukazovat červené karty na Hrad. Já mám karty různobarevné. A každá mě činí členem jakéhosi úžasného klubu, který mi poskytuje nepředstavitelné výhody.

Tak třeba v bance mi slečna z kategorie „buď rád, že se s tebou vůbec bavím, pleško“ vnutila kartu Klubu Goliáš. A teď sbírám body. Až jich budu mít 5000, můžu si nechat ožrat nohy rybičkama. Stačí mi na to 5000 výběrů z bankomatu. Můžu to vzít ale taky zkratkou, takže když si půjčím milion, dostanu 10 000 bodů, a to už mi zajistí padesátiprocentní slevu v luxusní pražské restauraci. Vzhledem k vypůjčenému milionu tam minimálně čtyřikrát budu mít na večeři, takže se to rozhodně vyplatí. A to nemluvím o tom, že když vstoupím do jejich podílového fondu a vydržím tam pět let, dotáhnu to na super bonus 20 000 bodů. A dostanu permanentku na hokej. Z něho sice málokdy něco mám, protože blbě vidím puk, ale ten pocit, že to máte zadarmo, ten vám nikdo nezaplatí. A vážně nikdo, neboť ten podílový fond měl v posledních pěti letech výnos 5,1 procenta, při tříprocentním poplatku za vstup a jednom procentu poplatku za správu. A patnáctiprocentním zdanění. Ale čert vem prachy, být v klubu, o to přeci jde.

Já vám nevím, proč jsem vůči všem těm kartám tak bezbranný. Mám jich už asi čtyřicet. Jdu si pro rohlíky a odcházím s kartou Dalamán Exclusiv Club. A každý desátý croissant mám zdarma. Sice ty francouzský nafrněný rohlíky nesnáším, protože hrozně drobí, a když do nich kousnete, najednou nic v hubě nemáte, ale já jim ten desátej zdarma přeci nenechám. Vždycky si jich koupím deset. Těch devět vyhodím, ale ten desátý, ten exclusiv, co ho máme jenom my, Dalamánmani (tak si u nás v klubu věrných pečivu říkáme), ten si vychutnám a slavnostně si jím zadrobím svetr, a pak drobky hrdě ukazuji kolemjdoucím. To totiž nejsou ledajaké drobky. Ty jsou VIP. Minimálně každý desátý.

Kartová bezbrannost je něco jako homosexualita. Ti vaši to z vás vycítí. Jak vlezu do kvelbu, náboráři exclusiv klubů pookřejí a někteří se dají do úsporného, leč přeci jen tance. Oni vědí během vteřiny, že provize se blíží, neboť právě vstoupil kartový blbec, který nadiktuje rodné číslo, mail a možná i pin. Já už se opravdu ani nebráním. Naopak, už od vchodu radostně volám: slevy, pojďte k tátovi. A na těch čtyřicet VIP karet, jimiž bobtná moje portmonka (a opravdu jen jimi), apeluji: holky, přivítejte sestru a chovejte se k ní hezky, všechny společně otevíráte bránu k vyvolenosti. Co bych to nepřiznal, těmi normálně nakupujícími, přespolňáky, co nemají domov, už tak nějak lehoučce pohrdám.

Být v klubu zákazníků, konzumentů či klientů, to je blaho, jaké dříve plynulo snad jen z členství ve straně. Člověk ví, že někam patří a že se mu to vyplatí. Kluka na školu tím sice nedostanete, ta sleva – co si budeme povídat – taky není zadarmo, ale nožky, ty máte jako z alabastru. V horizontu patnácti let určitě.

Tedy je tu ovšem možnost, že se jednoho dne verbířům vzepřete a z klubového života odejdete. Já to zkusil. Zapsal jsem se kvůli tomu dokonce do kurzu asertivity. A nelituji. Jako nikdo z nás, členů Asertiv klubu, co máme teď každý pátý kurz zdarma a propisku k tomu. Na naší Bonuskartě nám sílu dodává klubové heslo: Už umím říkat NE!


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv