NP č.443 > ReportážS Bohem a vidlemi proti frakováníSilviu Mihai

Rumunská vláda udělila koncernu Chevron povolení k vrtům pro těžbu břidlicového plynu ve venkovských oblastech. Zdůvodňuje to snahou, aby země dosáhla energetické soběstačnosti. Vesničané se ale nečekaně postavili proti. Blokádami vsedě a obsazením půdy se snaží zabránit frakování svých pozemků.

Elisabeta Preda je celá bez sebe. Když šla tato šestapadesátiletá selka, babička tří vnoučat, před několika měsíci na dřevo na zimu, všimla si, že na jejím pozemku někdo vyvrtal malé díry. „Najednou se všude válely kabely, od okraje lesa přes kopec až k zadnímu dvoru,“ vykládá nadmíru rozčileně. Díry byly označené červenými, modrými a bílými praporky, a z každé z nich trčela tenká trubka s kabely. „Něco takového jsem ještě nezažila. Aby se na mém pozemku něco dělalo, aniž by se mě zeptali nebo mě informovali, to se ani před převratem nestalo.“

POZDVIŽENÍ NA VSI

Když paní Preda po tomto podivném zjištění spěchala na radnici, aby se informovala, co to má znamenat, starostu nesehnala. Ani v následujících dnech a týdnech se ve východorumunské vesnici Băceşti o podivných, stále častějších nálezech nedalo nic zjistit. Představitelé obce byli buď nemocní, nebo se zdržovali na Kypru. Od týmu pracovníků, které vesničani občas zahlédli, se dozvěděli jen to, že pokládku kabelů a vrty řádně provádí rumunská akciová společnost Prospectiuni SA s povolením starosty. Odpovědný inženýr tady ovšem není. Elisabeta Preda se rozhodla jako mnoho jejích sousedů, že neoprávněné používání svého pozemku už nebude dál trpět. Na několika místech přeřezala kabely, odstranila praporky a trubky a dělníkům opakovaně pohrozila vidlemi. Jednoho rána po bohoslužbě řekl pravoslavný kněz lidem ve vsi, co se dozvěděl, když byl ve městě Bârlad, které leží asi devadesát kilometrů jižně od vesnice. Băceşti není totiž jedinou obcí v okolí, kde se objevují vrty a kabely. Jde o široce založený projekt amerického koncernu Chevron, který hledá břidlicový plyn. Tyto nové metody těžby jsou ale velmi nebezpečné, protože ohrožují podzemní vodu, které je v tomto kraji beztak málo.

Zneklidňující zprávy, které se kněz dozvěděl od děkana v Bârladu, se rychle potvrdily a vyvolaly v celém regionu nepokoje, s nimiž nikdo nepočítal. Děkan Vasile Lăiu pozval v roce 2012 opakovaně nezávislé experty, aby obyvatele vesnic informovali o situaci. Po mnoha diskusích založil otec Lăiu místní iniciativu inženýrů, právníků a duchovních, kteří požadují ukončení nelegálních vrtů a objasnění celé záležitosti. Mnoho lidí z vesnic, kteří byli tímto problémem dotčení, vzdělancům z města naslouchalo a k iniciativě se připojili. Když se okresní a obecní zastupitelé nadále zdráhali zveřejnit příslušné dokumenty, iniciativa vedená Lăiuem vyzvala k protestům. Brzy se ukázalo, že Chevron má už od roku 2011 licenci pro průzkumné vrty v celém severovýchodním regionu Rumunska, a to na následujících třicet let. Jiné rumunské a zahraniční ropné a plynové společnosti, jako je rakouská ÖMV, dostaly za minulých, ekonomicky liberálních vlád podobné licence pro jiné rumunské regiony, které byly původně vedené jako tajné. V Rumunsku existují hluboko pod zemí zajímavé zásoby plynu, které lze těžit jen frakováním, tedy hydraulickým štěpením horniny.

Vláda, především pravicový prezident Traian Băsescu, který je velmi nepřátelský k Rusku, ale i jeho úhlavní rival, premiér Victor Ponta, sní o brzké energetické nezávislosti země, a proto se postarali, aby koncernový gigant dostal všechna požadovaná povolení. Prioritním cílem rumunské ekonomické a bezpečnostní politiky

je zredukovat závislost na ruském zemním plynu na minimum, říká Băsescu. „Nepřejeme si, aby naše země byla botanickou zahradou Evropy. Máme přírodní zdroje, které taky budeme těžit,“ zdůrazňuje neustále prezident, který také patří k příznivcům nanejvýš kontroverzního projektu na těžbu zlata v Roşia Montană.

PROTI BAGRŮM

Ekologičtí aktivisté v Bukurešti naopak publikovali studie a dokumenty, které dokládají, že těžba břidlicového plynu frakováním představuje značné nebezpečí pro přírodu a člověka. Jediná vrtná souprava spotřebuje podle údajů samotného Chevronu okolo 35 000 litrů vody denně. Přesné složení tekuté směsi, jíž se má hornina štěpit, je dosud tajné, ačkoli v ní obsažené chemikálie mohou kdykoliv kontaminovat podzemní vodu. Chevron pozval ministerské úředníky, okresní představitele a starosty dotyčných obcí do USA, aby se jako rozhodující činitelé sami přesvědčili o přednostech frakování. Veškeré náklady spojené s cestou hradí Chevron.

Ve čtyřech malých vesnicích okresu Vaslui, mezi nimi je i Băceşti, starostové souhlasili už s prvními průzkumnými vrty. Po prvních testech, které byly provedené většinou bez souhlasu majitelů pozemků, koupila společnost Prospectiuni SA, což je rumunský partnerský podnik Chevronu, v obcích několik parcel. „Snažili jsme se lidi přesvědčit, že půdu nemají v žádném případě prodávat. Celkem jsme byli úspěšní, ale pár výjimek se našlo,“ říká kněz Vasile Lăiu.

Na podzim roku 2013 došlo v obci Pungeşti ke konfrontaci mezi bezpečnostním personálem Chevronu a obyvateli vesnice. Když začaly najíždět bagry a náklaďáky koncernu, demonstranti, mezi nimi i pravoslavní kněží, zablokovali silnici. Prefekt okresu Vaslui poslal po krátkém telefonátu premiérovi Pontiovi na místo četnictvo, aby vyklidilo přístup k pozemkům koncernu. Představení bukurešťského synodu kněze Lăiua zrazovali, aby zaplétal pravoslavnou církev do světských záležitostí. Ale demonstranti nepovolili.

Neobvyklé záběry, v nichž četníci používají násilí proti sedlákům a duchovním, se objevily ve večerních zprávách a donutily vládu, aby o krok ustoupila. Chevron nakonec oznámil, že vrty v Pungeşti pozastavuje. „Je nutné zajistit bezpečnost a souhlas s pracemi,“ sdělil mluvčí koncernu. Od té doby pořádala iniciativa týden co týden diskuse a demonstrace v Bukurešti, Bârladu nebo v dotčených obcích.

VELKÝ STRAŠÁK RUSKO

Ale potom přišla krize na Ukrajině. Téma nezávislosti na ruských dodávkách plynu zase ožilo, tentokrát nejen v Rumunsku, ale v celé Evropě. A rumunská vláda využila příležitosti znovuoživení starých strachů a prohlásila debatu za ukončenou. „Nejjednodušší analýza ukazuje, že tohle je nesmyslný argument,“ rozhořčuje se levicový publicista a blogger Costi Rogozanu. „Chevron bude těžit břidlicový plyn a prodávat nám ho za obvyklou tržní cenu. Rumunsko bude tedy nadále energeticky závislé na dodavateli, ale teď to nebude Gazprom, nýbrž Chevron. Domnělý problém se navrženým plánem nijak neřeší, jen se prostě přiživují staré protiruské resentimenty.“ Údajná závislost Rumunska na dodavateli blízkém Kremlu je přitom omezená. Uzavírání mnoha energeticky náročných provozů, ke kterému dochází od devadesátých let, spotřebu plynu a elektřiny značně redukovalo. Dnes Rumunsko na rozdíl od Polska nebo pobaltských zemí pokrývá importem jen dvacet procent celkové spotřeby. Zároveň zažívají v posledních letech velký rozkvět obnovitelné zdroje. Rumunsko už dnes splnilo klimatické cíle vyžadované Evropskou komisí pro rok 2020. „Obnovitelných zdrojů bychom potřebovali trochu víc a měli bychom postupovat s většími ambicemi,“ říká Willy Schuster ze sedmihradské vesnice Mosna. Byl jedním z prvních ekosedláků v zemi a dnes patří ke známým zeleným aktivistům. „Moje rodina a já chceme nadále pěstovat biozeleninu. Ale nejdřív musíme sklidit kabely Chevronu,“ vtipkuje a myslí tím, že technika Chevronu, která byla rozmístěna bez souhlasu majitelů pozemků, se musí odstranit. „Mnozí sedláci jsou znejistění, protože na jedné straně byl postup koncernu protizákonný, na druhé straně má požehnání úřadů. Jak se postavit k tomu, že stát toleruje nelegální a bezohledné jednání soukromé korporace?“ ptá se Schuster.

BOJ POKRAČUJE

„Náš protest byl prvním vítězstvím místního ekologického hnutí a my jsme na to pyšní, protože se ukázalo, že ochranu životního prostředí a jinou politiku si přejí nejen studenti a mladí vysokoškoláci v Bukurešti,“ říká kněz Lăiu a má na mysli setrvávající protesty proti těžbě zlata v Roşia Montană. Ještě před nedávnem nebyla ochrana přírody v Rumunsku vůbec téma. Jako v téměř všech východoevropských zemích se rumunským Zeleným dosud nepodařilo dostat se do parlamentu nebo mít svého zástupce v Bruselu. Hnutí velice postrádá tradici, po převratu byla pro voliče prvořadá jiná témata, například vstup do Evropské unie nebo chudoba mnoha skupin obyvatel. Devizou bylo dosáhnout hospodářského růstu všemi prostředky, abychom se přiblížili standardu západoevropských zemí. Ani církevní představitelé se o životní prostředí moc nezajímali. Většina pravoslavných kněží považuje toto téma dodnes za příliš světské, cizí jejich spirituální tradici, nebo za import ze sekularizovaného Západu, kde jsou kostely prázdné a církve se chovají jako nevládní organizace. Když v roce 2013 protestovaly v Bukurešti desetitisíce lidí, byla reakce církve dosti vlažná. Převážná většina demonstrantů patřila k mladé, dynamické a levicově liberální střední třídě, která nemá vztah k pravoslaví nebo je k němu kritická. Proto je aktivní účast pravoslavných kněží v iniciativě na ochranu životního prostředí v Rumunsku novum.

Otec Lăiu popisuje svou iniciativu jako prosté angažmá pro zachování základních životních podmínek obce věřících. Kromě toho je podle něj také kritikou státní moci, která se pořád víc propadá do „bažiny korupce“ a ignoruje potřeby lidí. A to je proti křesťanským hodnotám. A jednoho dne toho mají dost i lidé na venkově. „Ukázali jsme, že i oni jsou na některé problémy citliví a dovedou se mobilizovat,“ říká Lăiu. „Teď musíme bránit naše vesnice. Boj pokračuje.“

Článek vyšel původně v časopisu Jungle World 30/14.

 

 

Těžba břidlicového plynu

Získávání zemního plynu z břidlic se objevuje nejen v českých médiích s opakovanou intenzitou. Válka na Ukrajině k tomu představuje poslední příležitost, přičemž stojí za pozornost, že již v lednu 2013 podepsal koncern Royal Dutch Shell smlouvu s mezitím svrženým prezidentem Ukrajiny Viktorem Janukovyčem, která koncernu zaručovala na padesát let právo v podstatě volně provádět průzkum a těžit plyn na zhruba osmi tisících kilometrech čtverečních, pokrývajících především oblast dnešních bojů.

Zastánci těžby břidlicového plynu hledí především na příklad USA a od nového zdroje si slibují snížení závislosti na dodávkách zemního plynu z Ruska, snížení cen energií a také prospěch pro životní prostředí, jenž má plynout z nahrazení černého uhlí při výrobě elektřiny. Odpůrci těžby naopak zdůrazňují ekologická rizika těžby, při níž jsou používány chemikálie, kterou mohou mimo jiné kontaminovat podzemní vodu. Odpůrci břidlicového plynu ovšem musí bojovat i o to, aby sami nebyli prohlašováni za bezpečnostní hrozbu. „Podle mých zdrojů vede Rusko sofistikovanou informační a dezinformační operaci, při níž aktivně spolupracuje s nevládními a ekologickými organizacemi proti břidlicovému plynu, aby udrželo evropskou závislost na dovozu ruského plynu,“ zapojil se do diskuse letos v dubnu šéf NATO Anders Fogh Rasmussen. Proti jeho výrokům se mimo jiné ostře ohradila organizace Greenpeace, jejíž mluvčí uvedl, že „je to natolik nehorázné prohlášení, že si můžeme položit otázku, co tam asi v tom sídle NATO kouří“. Skutečný rozmach těžby břidlicového plynu na evropském kontinentu zůstává vzhledem k nejistým zásobám a jejich obtížnější dostupnosti zatím spíš neznámou, avšak již se mluví o tom, že koncem letošního roku by se mohly do plynovodní sítě zapojit naleziště v Polsku. Také v Česku projevily těžařské společnosti zájem o nezmapovaná ložiska břidlicového plynu. Žádosti o průzkum v lokalitách na Moravě a na Trutnovsku vláda Petra Nečase nejprve schválila, ale odpor místních občanů je vrátil znovu na začátek. Současná vládní koalice podle programového prohlášení s dalším průzkumem a následnou těžbou nepočítá.

 

 

 


autor / Silviu Mihai VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

celý archiv