NP č.438 > Kultura | HudbaHudba imaginární ČínyKarel Veselý

Kuvajtská producentka Fatima Al Qadiri zkoumá na albu Asiatisch sterotypy spojené s vnímáním východních kultur.

Celý svět miluje čínskou kuchyni, přestože jídlo, které najdete na talíři v Číně, chutná ve skutečnosti úplně jinak než jeho zahraniční kopie. Když turisté objeví onu krutou pravdu, že mezi jejich představou nějaké kultury a realitou se rozkládá propast, může to jimi pořádně zatřást. Stejný šok zažila západní civilizace, když se ve 20. století dostala do užšího kontaktu s východními kulturami, které si dosud jen idealizovala, ať už se jim obdivovala, nebo se jich bála. Místo hlubšího pochopení ale nakonec znovu sklouzla do stereotypů. A právě jejich hudební podobu zkoumá na svém debutovém album Asiatisch kuvajtská elektronická producentka Fatima Al Qadiri. Nahrávku stvořila z asijsky znějících nástrojů, které objevila v bankách syntezátorů.

 

Fatima Al Qadiri má za sebou ideální zkušenosti k tomu, aby mohla zkoumat fungování kultur z nadhledu - narodila se v Senegalu, ale dětství a pubertu strávila v Kuvajtu. Zde měla neomezený přístup k západní popkultuře, kterou sem importoval pirátský průmysl. V osmnácti odletěla studovat do New Yorku a několik let strávila i v Londýně, kde přičichla k místní undergroundové taneční scéně, obzvláště k její důležité frakci - frenetickým beatovým sbíječkám žánru grime. Právě v této odnoži objevila velkou oblibu v asijských motivech, patrně zapříčiněnou popularitou levných syntezátorů a sekvencerů produkovaných na východě. Její kolega producent a teoretik Steve Goodman alias Kode9 (na jehož značce Hyperdub deska vychází) dal této „vlně“ před čtyřmi lety jméno SinoGrime a Fatima Al Qadiri nyní stvořila první dlouhohrající album tohoto neexistujícího žánru.


TAM, KDE KOPIE A ORIGINÁL SPLÝVAJÍ

 

Al Qadiri má s podobnými koncepty dost zkušeností. Na EP WARN-U do minimalistické podoby předělala muslimské náboženské písně a minialbum Desert Strike bylo postavené na samplech zbrojního arzenálu použitého při americkém osvobozování Irákem okupovaného Kuvajtu. Neobvyklý koncept vždy svazoval materiál tematicky, hudba ale fungovala i bez jeho znalosti. To platí i na Asiatisch, kde má výsledek velmi blízko k původnímu grime ze začátku tisíciletí, jež staví na autentické syrovosti - zvuky a beaty jsou téměř neopracované a mají působit ledově chladným dojmem evokujícím urbánní dystopii, z níž se žánr zrodil. Pseudo-asijské rytmy Fatimy Al Qadiri zní záměrně mrazivě a odtažitě - jako kulturní symboly vytržené z kontextu a vložené do nových souvislostí.

 

Desku otevírá zvláštní éterická coververze Nothing Compares 2U (známá ve verzi Sinéad O‘Connor), zpívaná v mandarínštině zpěvačkou jedné čínské punkové kapely, a posluchače okamžitě vrhne do kulturního mišmaše, kde si kopie a originály vyměňují místo. Když jí kamarádi poslali sampl se zpěvem a navrhli jí, ať k ní vytvoří nějakou „lacinou čínskou instrumentálku“, dostala Al Qadiri nápad vytvořit album postavené na představách lidí o současné Asii jako soundtrack k převládajícím stereotypům. „Mám na rameni tetování draka a umím čínsky, když budeš chtít,“ zpívá Al Qadiri v písni Dragon Tattoo a hraje si s představou sexy Asiatek. Její debutové album dává podstatně méně odpovědí než otázek, hudebně i konceptuálně je to ale skvělý počin, který do klubové taneční elektroniky posedlé hédonismem vrací myšlenky a názor.


Fatima Al Qadiri - Asiatisch (Hyperdub, 2014)


autor / Karel Veselý VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Vzpoura u Wounded Knee / Jan Konrád > NP č.438 > Dějiny přítomnosti Vlasy jim vlály ve větru, pušky v jejich rukou trčely výhružně do nebe, někteří jeli na koních, kolem pobíhali psi. Těmhle indiánům válečné barvy scházely, přesto byla v jednom městečku v Jižní Dakotě koncem února roku 1973 vykopána válečná sekera. Modernímu státu i vší jeho palebné síle navzdory. číst dále Vousaté strašidlo / Anastasie Molozina, Ondřej Slačálek > NP č.438 > Téma čísla Alexandr Dugin je dnes v západním tisku trochu za superstar. Stal se jí paradoxně díky těm, kdo na něm chtějí ukázat odpornost a nebezpečnost současného Ruska. Jeho jméno se zasvěceně zmiňuje na znamení, že novinář rozumí dnešnímu dění na východě. číst dále Zprávy ulice / Tomáš Havlín > NP č.438 > Uličníci Noci kostelů v Praze se koncem května zúčastní i spolek divadla Bohém. Divadelníci bez domova vytáhnou ze svého repertoáru prověřený kus Mořičvíl, jenž je volnou adaptací stejnojmenné humoristické fantasy českého autora Dannyho Newmana, inspirované slavnou Zeměplochou Terryho Pratchetta. Zájemci o nevšední kulturní zážitek mohou přijít 23. května do Žižkova sboru Církve československé husitské na náměstí Barikád v Praze na Žižkově.   Mezi chronicky opuštěné a chátrající domy v Praze patří také komplex budov známý jako Barrandovské terasy. Dílo architekta Maxe Urbana, kterému vévodí funkcionalistická vyhlídková restaurace a jež bylo na konci osmdesátých let prohlášeno za kulturní památku, získali v restituci bratři Ivan a Václav Havlovi. Po nepovedených převodech a prodejích jejich podílů i navzdory pravidelně se objevujícím zprávám o chystané rekonstrukci zůstávají všechny budovy více než dvě desetiletí prázdné. Překvapeni proto mohli být ti, kdo uprostřed páteční dubnové noci spatřili ve svahu nad Vltavou, pod střechou jindy temné vyhlídky, blikající neonové srdce. To patřilo k free party, kterou zde pod názvem Fuck you fucking fucks uspořádalo několik pražských soundsystémů. Událost neunikla pozornosti policie, která se zde krátce po půlnoci shromáždila v počtu několika desítek mužů i žen. Navzdory nepřítomnosti majitele, který by je o zákrok požádal, vstupovali policisté opakovaně do objektu a vyhrožovali účastníkům akce zásahem. Kdyby s takovou razancí zasahovali proti spekulantům s nemovitostmi, možná by v Praze nemuselo být více než čtyři tisíce lidí bez domova. Možná by se také přiblížila chvíle, kdy dlouhodobě prázdné domy budou moci využívat ti, kterých střecha nad hlavou chybí číst dále Čtvrtý svět, země za rohem (fotoreportáž, foto: David Kumermann) / Anna Hausnerová > NP č.438 > Reportáž Divadelní inscenace 4. svět vznikla v rámci rezidenčního projektu archa.lab jako reakce na problematiku tzv. nové chudoby. Lidé, kteří ještě nedávno patřili ke střední třídě, se náhle ocitají v roli outsiderů odkázaných na pomoc státu. Stávají se zároveň objektem byznysu těch, kteří narůstající chudobu ve společnosti dokáží výhodně zpeněžit. Jak to dopadne, když architekt, evangelická farářka nebo podnikatel diskutují o sociální politice? V rolích herců vystupují lidé, kteří mají s životním propadem vlastní zkušenost, jejich příběhy vytvářejí autentickou koláž. Čtvrtý svět pojednává o křehké hranici, která nás všechny odděluje od světa z vatelínu. číst dále
celý archiv