NP č.438 > Pošli to dálNesnesytelná lehkost půjčekMarkéta Kosinová

Lichva je v posledních letech velké téma, kterým se zabývají nejen neziskovky, ale celkem čerstvě i stát. Příkladem budiž novela zákona o spotřebitelských úvěrech. Vůbec se zdá, že celkové společenské klima lichvě nefandí více než kdy dříve. O to více překvapí návštěvníka webových stránek jedné menší neziskovky otevřená propagace společnosti Provident. Hned vedle nabídky pomoci s brigádou či doučováním. Ona neziskovka provozuje krom jiného malý nízkoprahový klub na pražském Žižkově. Nabízí otevřené dveře těm, kteří tráví svůj volný čas z velké části na ulici. Třeba i proto, že jejich rodiče jsou na tom s penězi bídně a nejnovější herní konzole či nějaký ten zájmový kroužek jsou z říše nesplnitelných snů. Můžou si tam zahrát fotbálek, podívat se na film, nebo se naučit hrát na hudební nástroj. Klub sídlí v budově základní školy, která je v podstatě segregovaná. Také do klubu chodí v podstatě výhradně jen romské děti.

 

Jen málo co může být takovému klubu dál než nebankovní společnost nabízející peníze snadno a rychle. Ač se o tom vedou spory, je v podstatě lhostejné, jestli lichvářsky či eticky. S jistotou však lze říct, že pro chudé bývají podobné výhodné půjčky celkem rychlou cestou na dno. Právě proto jsou podobné zásnuby vskutku zarážející.

 

Provident na webu klubu láká nové klienty do svých sítí nenápadnými a přívětivými otázkami typu „Máš nečekané studijní výdaje?“, „Krize?“, nebo „Chceš někam vyrazit?“. Komu by se ostatně nechtělo vyrazit si na prázdniny ze Žižkova do Karibiku? Jen je třeba se ptát, za jako u cenu. Stojí opravdu nějaká ta tisícikoruna navíc na provoz dobra za riziko, že se čerstvě zletilý teenager na nějakých pár let zadluží? Dalo by se asi pochybovat, že si každý, kdo na lákavou nabídku klikne, dokáže představit, kam ho takové půjčky na „řešení krize“ mohou nakonec zavést. Zvlášť, když jsou zabaleny do funky hávu jeho oblíbeného klubu. Šéf oné neziskovky nakonec problematickou reklamu z webu stáhnul. Nešlo asi jinak, přestože po telefonu celou věc bagatelizoval a přičítal ji přehlédnutí, nešťastné shodě okolností a reklamním robotům. I proto není jméno neziskovky nakonec až tolik důležité. Ostatně podlehnout vábení pekla se dá i s menšími etickými otazníky, jak se nedávno přesvědčila jedna velká pražská organizace pracující s lidmi bez domova. Stačilo kývnout na nabídku sponzorského vozu, a když začala rozvážet polévku ve své fungl nové dodávce s logem lákajícím na rychlou půjčku, bylo pozdě na to přečíst si darovací smlouvu. Raďte potom lidem na ulici, že je při podobných transakcích vždycky lepší dvakrát měřit a pak teprve řezat.


autor / Markéta Kosinová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Vzpoura u Wounded Knee / Jan Konrád > NP č.438 > Dějiny přítomnosti Vlasy jim vlály ve větru, pušky v jejich rukou trčely výhružně do nebe, někteří jeli na koních, kolem pobíhali psi. Těmhle indiánům válečné barvy scházely, přesto byla v jednom městečku v Jižní Dakotě koncem února roku 1973 vykopána válečná sekera. Modernímu státu i vší jeho palebné síle navzdory. číst dále Vousaté strašidlo / Anastasie Molozina, Ondřej Slačálek > NP č.438 > Téma čísla Alexandr Dugin je dnes v západním tisku trochu za superstar. Stal se jí paradoxně díky těm, kdo na něm chtějí ukázat odpornost a nebezpečnost současného Ruska. Jeho jméno se zasvěceně zmiňuje na znamení, že novinář rozumí dnešnímu dění na východě. číst dále Zprávy ulice / Tomáš Havlín > NP č.438 > Uličníci Noci kostelů v Praze se koncem května zúčastní i spolek divadla Bohém. Divadelníci bez domova vytáhnou ze svého repertoáru prověřený kus Mořičvíl, jenž je volnou adaptací stejnojmenné humoristické fantasy českého autora Dannyho Newmana, inspirované slavnou Zeměplochou Terryho Pratchetta. Zájemci o nevšední kulturní zážitek mohou přijít 23. května do Žižkova sboru Církve československé husitské na náměstí Barikád v Praze na Žižkově.   Mezi chronicky opuštěné a chátrající domy v Praze patří také komplex budov známý jako Barrandovské terasy. Dílo architekta Maxe Urbana, kterému vévodí funkcionalistická vyhlídková restaurace a jež bylo na konci osmdesátých let prohlášeno za kulturní památku, získali v restituci bratři Ivan a Václav Havlovi. Po nepovedených převodech a prodejích jejich podílů i navzdory pravidelně se objevujícím zprávám o chystané rekonstrukci zůstávají všechny budovy více než dvě desetiletí prázdné. Překvapeni proto mohli být ti, kdo uprostřed páteční dubnové noci spatřili ve svahu nad Vltavou, pod střechou jindy temné vyhlídky, blikající neonové srdce. To patřilo k free party, kterou zde pod názvem Fuck you fucking fucks uspořádalo několik pražských soundsystémů. Událost neunikla pozornosti policie, která se zde krátce po půlnoci shromáždila v počtu několika desítek mužů i žen. Navzdory nepřítomnosti majitele, který by je o zákrok požádal, vstupovali policisté opakovaně do objektu a vyhrožovali účastníkům akce zásahem. Kdyby s takovou razancí zasahovali proti spekulantům s nemovitostmi, možná by v Praze nemuselo být více než čtyři tisíce lidí bez domova. Možná by se také přiblížila chvíle, kdy dlouhodobě prázdné domy budou moci využívat ti, kterých střecha nad hlavou chybí číst dále Čtvrtý svět, země za rohem (fotoreportáž, foto: David Kumermann) / Anna Hausnerová > NP č.438 > Reportáž Divadelní inscenace 4. svět vznikla v rámci rezidenčního projektu archa.lab jako reakce na problematiku tzv. nové chudoby. Lidé, kteří ještě nedávno patřili ke střední třídě, se náhle ocitají v roli outsiderů odkázaných na pomoc státu. Stávají se zároveň objektem byznysu těch, kteří narůstající chudobu ve společnosti dokáží výhodně zpeněžit. Jak to dopadne, když architekt, evangelická farářka nebo podnikatel diskutují o sociální politice? V rolích herců vystupují lidé, kteří mají s životním propadem vlastní zkušenost, jejich příběhy vytvářejí autentickou koláž. Čtvrtý svět pojednává o křehké hranici, která nás všechny odděluje od světa z vatelínu. číst dále
celý archiv