NP č.438 > RozhovorJsem pro každou špatnostTomáš Havlín

Přestože sbírá se skupinou Prago Union hudební anděly, připomene si spousta lidí Kata hlavně jako postavu z devadesátkových Chaozz. Rozhovor o břemenu minulosti, jízdě na kole i práci v reklamě.

Na rozhovor jsi dorazil přes půlku města na kole. Jezdíš takhle běžně?

Před pěti lety mi vzali řidičák, ale řekl jsem si, že pro něj nebudu truchlit a ulítnu si na kole. Jaro, léto, podzim, zima, jezdím pořád a v průměru najedu tak kolem třiceti kilometrů denně. O řidičák bych si přitom už mohl znovu zažádat, ale vlastně ho nepotřebuju. Kolo je lepší.


Jako důvod, proč kolo do města nepatří, se někdy uvádí, že Praha je moc kopcovitá.

Jde o to, jaké zvolíš. Ale kopcovitá... karty jsou prostě na stole. Dlouho jsem využíval kopce k tomu, že jsem sesednul, vyřídil si telefony a vytlačil to nahoru. Teď už je to o něco lepší. V elasťácích ale ještě nejezdím, prostě tak do pohody. Někdy sesednu i tak.


Je Praha pro cyklisty bezpečná, nebo se člověk střetům s automobilisty nevyhne?

Já se na silnici moc neženu, protože hulím dál, a když mě chytí na chodníku, tak nejsem účastníkem silničního provozu. Hlavně se ale snažím jezdit tak, aby bylo vidět, že mám mozek, takže ani žádné vyloženě špatné zkušenosti s motoristy nemám. To už mi spíš vadí přístup v některých obchodech a na benzínkách. Když si chceš dát drahé kolo za dveře, okamžitě tě vyhazují. A pak by snad Praha mohla zavést více pěších zón, ale to už není jenom o cyklistice.

 

Slyšel jsem, že si bereš kolo i na koncerty.

Protože bývám z auta rozlámanej, jezdím radši vlakem, a to si ho často přibalím. Kluci jsou rychlý šípy, po koncertu se většinou vracejí hned domů, ale pro mě to koncertem nekončí. Zůstávám kalit s místňákama, rád si s nimi pokecám a zahrajeme si fotbálek, a pak si jdu třeba ještě před prvním ranním vlakem projít nebo projet na kole město. Je spousta hezkých měst a hlavně se mi zdá, že začínají roztávat, dřív byly jako by zakrnělý. Třebíč, Brno, Krumlov - všude je dobrý pivo a hezký holky...

 

Vlastně na Regiojet jsem si chtěl zanadávat. V Českých drahách se totiž domluvím vždycky, s kolem je to v pohodě. I když vlak není určený na jejich přepravu, vždycky ho dáš někam na zadní plošinu vzhůru nohama. Ale teď jsem chtěl jet z Pardubic posledním možným vlakem, byl úplně prázdný, a týpek z Regiojetu si to prostě nechtěl nechat vysvětlit. Teď už prý navíc neberou ani invalidy. Takže nasrat.

 

REÁLNÝ ZÁKLAD

 

Říkal jsi, že po koncertech zůstáváš s místními lidmi. Takže scéna kolem hip hopu pořád funguje?

To nevím, už to rozhodně není ta velká pospolitá rodina, jako když vycházel časopis Bbarák. Tomu se podařilo spojit lidi ze všech koutů republiky, dát tomu nějaké směřování, takže lidi už především věděli, že nejsou sami a že se něco děje i za hranicemi jejich města. Dneska se ale na scénu spoléhat nejde. Na nás ostatně ani nechodí jenom hiphopoví lidi. Snažíme se to dělat srozumitelně pro kohokoli, aby v tom lidem hiphop nepřipadal jako překážka. Podle mě není důvod, aby tomu kdokoli nerozuměl, protože mám stejnej život jako všichni ostatní. Nemá cenu vytvářet si nějaké světy, ve kterých já sám budu králem, ale zvenku pak lidem přijdou legrační.

 

Jde říct, co pro tebe hip hop znamená?

Pro mě je to způsob, jak si to tady mnohem víc užít. Díky muzice mě to tady prostě víc baví (smích).


Nejde se vyhnout kapele Chaozz, se kterou jsi zazářil v devadesátých letech. Tehdy si ještě nevystupoval jako Kato, ale jako Deph a během pěti let jste vydali pět alb. Jak na tu dobu vzpomínáš?

Jako supr. Ještě jsme to sice moc neuměli, ale to nám nebránilo se do toho vrhnout. A hlavně nikdo nečekal, že to vezme takový spád. Samozřejmě, zdaleka ne všechno jsme dělali správně a po bitvě je každý generál, ale vždycky jsme to mysleli dobře a byla to spousta zkušeností, zážitků a lidí, se kterými bych se jinak nepotkal. Dneska s tím nemám žádný problém, jenom se musím usmívat nad svým tehdejším hlasem a rytmem. Naopak jsem rád, že jsem šel v podstatě obráceně. Party, které byly hroznej underground, jsou dneska poněkud jinde, u mě to šlo opačně a jsem teď mnohem spokojenější.


Na Chaozz se tehdy sneslo dost kritiky. Platil za umělý komerční produkt masové zábavy a kromě toho, že se skrz něj spousta lidí s hiphopovou muzikou poprvé seznámila, dal taky důvod mnoha pravověrným, aby na něj začali nevražit. Táhneš s sebou tuhle minulost dál?

Byly doby, kdy měli lidi tendenci soudit věci, aniž by si je vůbec poslechli. Dost toho pocházelo z mediálně předávaných stereotypů, ale taky si bylo potřeba vyjasnit sám se sebou, co z toho může mít reálný základ. Jestli jsem na té horské dráze nepodlehl nějakému omylu. Primární pro mě bylo říct si, že je to opravdu věc, kterou chci v životě dělat, a taky mi pak došlo, že jsem na nahrávací společnosti opravdu závislý. Podle naší smlouvy jsme měli z jednoho prodaného cédéčka jednu korunu, ale kdyby nezaplatili studio, neuměl bych si udělat ani beat. Neměl jsem to pod kontrolou a jediný člověk to prostě mohl smést ze stolu. A tak jsem začal od znova s tím, že jsem si udělal svoje studio, naučil jsem se v něm pracovat a z toho pak vykrystalizovalo Prago. Dneska si myslím, že už to žádné negativní dědictví nenese a že už jsem snad udělal dost muziky na to, aby bylo vidět, že to mám rád. Všechno je to, aspoň doufám, v jedné evoluční lajně.


Po rozpadu Chaozz jsi přišel s přezdívkou Kato. Inspiroval ses u růžového pantera?

Jo, to je tam postava takového záškodníka a já jsem taky pro každou špatnost (smích). Jméno jsem si změnil proto, aby lidi nesoudili dopředu, než uslyší, ale potom už taky nemohli vzít svůj názor tak snadno zpět. Tak mám teď jména dvě.

 

Vracíš se někdy k Chaozzu, poslechneš si starý věci?

Občas si připomenu nějaké kousky z legrace, když to někde hraje, tak neutíkám, ale že bych si to dal do sluchátek, to ne, je to technicky nedokonalý. Akorát se teď snažím dát dohromady knížku textů, tak jsem se vrátil i k těm starším. Ale to je výjimečné.


Jak ti přijde, že se od té doby proměnil hip hop?

To vidí každý. Je tady víc lidí, kteří to umějí udělat tak, aby to správně znělo, je tady spousta rapových kapel. Místní lidi i žurnalisti začali hip hop akceptovat jako hudební žánr. Takže vývoj byl obrovský, až je skoro na ústupu z vrcholu. To, že děláš hip hop, už dneska není důvod, aby si lidi koupili tvoji desku. Poslechnou si to a koupí, až když je to dobrý. Byly časy, kdy lidi kupovali každé cédéčko, které vyšlo, protože podporovali scénu. Ale to už dneska není a vlastně je to správně.


TEXTY Z PYTLÍKU

 

Zmínil jsi, že jsi vybudoval studio a naučil se v něm pracovat. Není přitom běžné, že si raper skládá i muziku...

Je to spíš z nouze, protože se mi ještě nepodařilo najít nikoho, kdo by dělal průběžně beaty, které mě baví, ale vlastně to tak baví i mě, protože na rozdíl od textů, které jsou pro mě často utrpením, a pořád o sobě pochybuju, tak beaty tolik neřeším a díky tomu si je často o to víc užiju. Nepopírám, že je spousta lepších beatmakerů, než jsem já, ale mně to tak sedí.


Nejvíc ceněný jsi přitom právě jako lyrik a textař.

To říkají lidi a těší mě to, ale já o sobě jako o básníkovi přemýšlet nezačnu, protože pak už bych neměl kam jít dál. Ale jsem rád, že to, co dělám, funguje.


Já jsem si právě ještě před rozhovorem pouštěl texty Chaozzu a přišlo mi... ...že jsou naivní?

Ani ne, spíš jako by přímý, skoro by se chtělo říct „bez skrejvaček“. Já si myslím, že tehdy jsem byl strašně chytrej, aniž bych za tím měl nějaké zkušenosti. V některých tématech jsem nebyl zběhlej a pak jsem občas přebíral názory od svých oblíbených raperů. A taky to bylo hodně popisné, což je další z věcí, kterou jsem se pak snažil změnit. Přišlo mi, že tak, jak to dělal Chaozz, to bylo vyčerpané. Mluvit konkrétně o věcech, které každý vidí, se dlouho nedá.

 

Skladby jako Televize, Policie nebo Planeta opic jsou ale na druhou stranu ažskoro ikonický...

Hodně to bylo dané okolnostmi. Ve své době to zafungovalo dobře, ale dnes už by to tak nešlo.

 

Proč?

Tenkrát jsme byli první, kdo vydal desku, a bylo to nové. Takový přímočarý způsob by ale už nefungoval, protože lidi toho dnes už znají víc a taky jinak přemýšlejí. Je důležité nechat tam prostor, aby si to člověk domyslel sám, protože pak je to pro něj mnohem širší, nehledě na to, že to dostává při každém poslechu další rozměr. Ideálně ho to nikdy neomrzí.

 

Dá se zároveň říct, že jsi ve svých současných textech potlačil nějakou politiku nebo angažovanost?

Já si tu notu uchovávám, ale není dominantní. Ono je to ošemetné. Dřív jsem byl strašně chytrej, ale nevěděl jsem proč. Dnes se takhle k něčemu vyjadřuju, jen když mám co říct. Je těžké odlišit hranice mezi univerzální pravdou a vlastním názorem. Nechci předkládat svoje představy jako hotovou věc, nechci kázat, protože co já mám komu co říkat. Takže protestsongy většinou nedělám, spíš se v písničkách, které jsou o něčem jiném, o něco otřu, a myslím, že to postačí.
Výsledkem pak vlastně bývají takové textové koláže.

 

Jak vůbec tvoje texty vznikají?

V tom je také rozdíl od Chaozzu. Dřív jsem napsal nadpis a pak text na nějaké téma. Dál jsem ho nepředělával a podle toho to také znělo. Dneska si zapisuju všechno, co mě napadá, zpětně se tím probírám a pak to rozděluju do jednotlivých pytlíků podle témat a nápadů...


Jako mají jiní lidé pytle na tříděný odpad, tak ty máš pytlíky na texty?

Jo, na tříděný texty. Pak vezmu tu hromádku a napůl to lepím z toho a napůl přímo u mikrofonu. Takže jo, vzniká to kolážově, ale zase to není úplné dada.


Občas skládáš muziku pro jiné lidi, ale nechal bys někoho, aby ti napsal text?

Ne, rap je o tom, že si každý píše texty sám. Což jsme taky nevěděli vždycky, a proto jsem v Chaozzu všechny texty psal já. Ale sám sobě bych nenechal napsat nic. Celá věc by pak ztrácela smysl.


Jde se v Česku muzikou uživit?

Takovou žánrovou nebo okrajovější těžko. V Americe by to šlo, ale tady je nás deset milionů, což je půlka New Yorku, a tak se na to nemůžeš spolehnout. Já vlastně ani nechci. Nechci se dostat do pozice, kdy bych musel dělat muziku, abych se uživil. Nejsem si totiž jistý, že by ji to neovlivnilo. Radši si vydělám na účty jinde a pak si to můžu dělat, jak chci.


POLITIKŮM NEHRAJU

 

Netajíš se tím, že pracuješ jako copywriter v reklamní agentuře. Netluče se ti to s psaním vlastních textů?

V práci to neberu osobně, tam se nerealizuju. Mám nějaké zadání od klienta a to se snažím splnit k jeho spokojenosti a tak, abych se nemusel stydět, když to pak někde uvidím. Není to tak, že bych dělal něco, co nechci. Akorát používám řemeslo, takže mi to naopak ještě pomáhá. I když nedělám desku, můžu se procvičovat v práci s jazykem a mě čeština bavila už na základce.


Práce se slovem ale nemusí být jenom řemeslo, jde se na něj dívat i jako na zbraň, která obzvlášť v reklamě dokáže s lidmi účinně manipulovat...

Potom je lepší, aby tam byl někdo, kdo to ví, a bude se slovem nakládat zodpovědně. To přece neznamená, že musíš někomu lhát nebo něco nakecávat. Podle mě reklama sama o sobě ani neprodá něco, co je na hovno. Možná krátkodobě, ale lidi nejsou blbí.


Stalo se ti, že jsi nějakou reklamu odmítl dělat?

Leckdy stačí prostě nic nepřinést a on to udělá někdo jiný. Ale třeba reklamu na Provident jsem dělat nechtěl.


Když se ještě vrátíme k muzice, odmítáš někdy vystoupení?

Ze zásady se nemontuju do ničeho politického, a to ani ve prospěch lidí, které bych si jinak třeba vybral nebo je sám volil. Nikdy totiž nevíš, co se z toho vyklube, jaké jsou jejich skutečné záměry a tak dál. Politika je vesměs svinstvo. Ani pro pirátskou stranu jsem nehrál, i když mi přijde sympatická. To už bych tam musel vstoupit.

 

Koncertů tě teď čeká hodně, nejblíž je šňůra majálesů. Jak vnímáš tyhle akce?

Majálesů je hodně, ne všechny mají jednoho organizátora. První, který jsme hráli, byl třeba na Kladně, odehrával se v areálu školy a vstup tam byl zadarmo. Ale ani z těch velkých majálesů se myslím nevytratila studentskost. Školy tam pořád mají své stánky, jenom pořadatelé z toho udělali monstrakci. Teď v Hradci to bylo velký a ve středu bude Praha. Do loňska to pořádali ve Stromovce a ten student tam byl pořád ještě cejtit. Ale teď to přesunuli do Letňan a to jsem zvědavej.

 

---

 

Kato (*1979) je raper a DJ. Proslavil se s kapelou Chaozz, se kterou pod přezdívkou Deph dobývali hitparády a v letech 1996 - 2002 vydali pět alb. V roce 2002 založil již pod jménem Kato spolu s DJ Skuplou skupinu Prago Union a v roce 2005 vydali debutové album Hrubej domácí produkt. Po následné pauze a obměně sestavy vyšlo album Dezorient Express (2010), za které Prago Union získali cenu Anděl v kategorii hip hop & r´n´b. Druhého anděla získala skupina za album V barvách (2011), po kterém následovala Vážná hudba (2013) a Odložené chlebíčky (2013). Kato se částečně věnuje také filmové hudbě, je autorem hudby v seriálu Čtvrtá hvězda.
 


Tomáš Havlín autor / Tomáš Havlín VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Chybí tady uvolněnost / Tomáš Havlín > NP č.380 > Rozhovor Pod ženským jménem se skrývá muž. Aramisova je režisér, který si postupně vydobývá renomé. Hovořili jsme spolu o festivalu v Cannes, Věře Chytilové i ponožkách za dvacku z Holešovické tržnice.   číst dále Dějiny jednoho domu / Tomáš Havlín > NP č.378 > Dějiny přítomnosti Než upadl do stádia klinické smrti, nabídl mi zkušenost života v komunitě. Jako centrum spolkového dění ovšem sloužil už dávno. O kom je řeč? O Dělnickém domu na Spolkové, slavném brněnském „téhácéčku“.   číst dále Mám to na háku / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.452 > Téma čísla Jmenuje se Milan, ale většina lidí ho zná jako MC Špínu. Vypátrat ho při jeho cestách po Praze trvalo déle než týden. Řeč byla nejen o zpívání ve svahilštině, ale také o tupých policajtech nebo životě jeskynního muže a pytláka v Beskydech. číst dále Jednou nohou v kriminále / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.401 > Rozhovor Jako státní úřednice je vázaná mlčenlivostí, přesto mlčet nechtěla. O rodinách, které se z existenčních důvodů „dobrovolně“ vzdávají dětí, o zhroucení systému sociálně-právní ochrany dítěte i o stereotypním obrazu sociálního pracovníka...   číst dále Uvolněný Toxxx / Tomáš Havlín, Lukáš Rychetský > NP č.362 > Rozhovor Proslavil se jako člen kapely Supercrooo, která rozhodila pravidla českého rapu. Od té doby patří k stálicím hiphopového nebe: Hugo Toxxx. Pro některé barvotiskový pozér, pro jiné nejlepší český MC. Sám rapuje: "Jednoznačnost je největší klam..."   číst dále Život v garáži / Tomáš Malík, Tomáš Havlín > NP č.397 > Téma čísla Bydlet v garáži je v lecčems krajní podobou chudoby. Cynicky řečeno, na chudobu by stačilo i méně. Na dvou pražských místech ale také vidíme, že ani v garáži nemohou být lidé šťastní. Pokud by snad byli, stejně budou muset za svým štěstím odejít.   číst dále Tichý vítr z hor / Tomáš Havlín, Alexandr Budka > NP č.383 > Rozhovor Jaromír Švejdík je na první pohled nenápadný člověk. Ale při bližším ohledání za ním stojí nejen kapela Priessnitz a netrpělivě očekávaný Alois Nebel, ale v jistém smyslu i celý „magický“ Jeseník.   číst dále Bezdomovcem v zemi samurajů / Tomáš Havlín > NP č.379 > Rozhovor Předtím, než se šla Kajoko Jakuwa podívat na stávku odborářů, sešli jsme se k rozhovoru v jedné pražské kavárně. Má bezdomovec duši? A může být samuraj?   číst dále
celý archiv