NP č.438 > Kultura | FilmČeši vs. RomovéDominika Prejdová

Na další film autora Mariana (1996) a Paralelních světů (2001) se čekalo dlouho. Jeden z největších talentů české porevoluční kinematografie Petr Václav se k dlouhometrážní režii vrací Cestou ven. Prestižní festival Cannes ji přijal do své vedlejší sekce Acide.

Cesta ven jako by byla navázáním na Mariana, který byl hlubokým osobním příběhem i sociologickou sondou a zároveň filmem, který si v české hrané kinematografii snad nejlépe poradil s romským tématem. Nový snímek se odehrává v současném romském ghettu, byl natočený na reálném místě ostravského Přednádraží a celý je obsazený romskými neherci. S výhradním obsazením naturščiků také do jisté míry film stojí a padá.

 

Je zvláštní, že při takové snaze o autentičnost zvolil Václav jinak dosti televizní způsob pracování. Dokumentární snaze by spíš odpovídala dokumentární kamera, která je stále na kůži hrdinů, obnažuje je i chrání zároveň. Václav ale snímá scény převážně seriálově, na stativu v místnosti, rozhovor je snímaný klasicky záběrem na toho, kdo mluví a protizáběrem. Pro vykreslení prostředí občas následují celkové záběry na industriální prostředí Ostravska.


OD CELKU K PŘÍBĚHU

 

Úskalím filmů s romskou tematikou může být to, že je čím dál těžší najít ke zpracování nový, neobehraný klíč dobrých humanistických záměrů s cílem ukázat, jak to má menšina opravdu těžké. To se podařilo například bosenskému filmu Epizoda ze života sběrače železa, který si stanovil skromný cíl - před kamerou přehrát reálnou epizodu ze života romského páru, který ve filmu hraje sám sebe. Vztah mezi sebou tak neherci nemuseli hrát a film se mohl soustředit na civilní nesentimentální odvyprávění příběhu o neposkytnutí pomoci. Sociální situace Romů pak přirozeně prosakovala skrze něj.

 

V Cestě ven je to téměř naopak. Jako by bylo hlavní ukázat celý kontext, předsudky většinové společnosti, každodenní potíže Romů a protiromskou politiku. Teprve na to je namontovaný příběh o silné mladé ženě, matce tříleté dcery, která se nepoddává a úporně bojuje o slušné žití. Tento příběh nakonec silný je, jen svoji sílu nabírá těžkopádně, jako by se mu nejdřív všechno vzpíralo. Neherci nejsou příliš sehraní, nepomáhá jim scénář filmu, který občas šustí papírem v dialozích (nevím, kdo by při letmém setkání na ulici odpověděl na prostou otázku „mám o tom pochybnosti“). Občas také drhnou motivy jak vystřižené z červené knihovny - hrozný politik města, který vede protiromskou politiku ve snaze zakrýt korupci na radnici, je také násilnický klient romské prostitutky, jež zase koketuje s myšlenkou, jak se s ním vypořádat nadobro.

 

ANI ČERNÁ, ANI BÍLÁ

 

Film zato nečernobíle ukazuje celou škálu chování Romů - přes odvážnou Žanetu, která si nechce nechat nic líbit a nemůže najít práci, i když pracovat chce, přes pasivního otce a další, kteří nedokáží přijmout pravidla většinové společnosti a žijí na hraně kriminality. Se stejnou šíří postojů ukazuje i druhou stranu - někdo podá Žanetě ruku, ale ta naráží spíš na každodenní ústrky, autobus nezastaví na zastávce s Romy, vyhazovač Žanetu nepustí do baru. Vidíme i chladný přístup sociálky, ale také únavu úřednic z romské nedochvilnosti.

 

Jak se film postupně soustředí na hlavní hrdinku (ve skvělém podání Klaudie Dudové) a její osobní dilemata a přestává mít tolik ambice všechno řešit, je čím dál silnější. Být slušným člověkem Žanetu stojí mnohem víc než bílého Čecha.

 

Film je tak působivým i citlivým konstatováním více nebo méně známých faktů. K hlubší reflexi nad sebou samými, nad našim otevřeným či latentním rasismem, nás ale nejspíš nedovede.


autor / Dominika Prejdová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Krásný film o konci světa / Dominika Prejdová > NP č.376 > Kultura | Film Hned po své mezinárodní premiéře v soutěži festivalu v Cannes je poslední snímek kultovního Larse von Triera v českých kinech. Po kontroverzním Antikristovi, jehož přijetí se často zbytečně zastavilo na obrazech násilí a sexu, přichází Trier se svojí vizí konce světa, se svojí Melancholií.   číst dále Podivně asexuální psychoanalýza / Dominika Prejdová > NP č.386 > Kultura | Film Kanadský režisér David Cronenberg se ve svém posledním filmu Nebezpečná metoda pustil do psychoanalýzy.   číst dále Polanského Venuše / Dominika Prejdová > NP č.428 > Kultura | Film Pozdní díla velkých režisérů. Zřídkakdy někdo ukončí kariéru tak rezolutně, jako maďarský režisér Béla Tarr, který před dvěma lety ohlásil, že Turínský kůň je jeho posledním filmem. číst dále Různé odstíny melancholie / Dominika Prejdová > NP č.328 > Kultura | Film Klasik světové kinematografie Clint Eastwood se po nedávno uvedené výměně vrací znovu v plné formě s komediálním dramatem Gran Torino. Nejenže film režíroval, ale hraje v něm tentokrát i hlavní roli. A může si ho připsat ke svým nejpozoruhodnějším snímkům. číst dále Proč vyhrál Život Adele? / Dominika Prejdová > NP č.418 > Kultura | Film V Cannes skončil 66. ročník nejslavnějšího filmového festivalu. Porota vedená Stevenem Spielbergem udělila Zlatou palmu výjimečně režisérovi i dvěma hlavním herečkám francouzského snímku Život Adele. číst dále Kanibal a transformátor / Dominika Prejdová > NP č.444 > Kultura | Film V dokumentu 20 000 dní na Zemi o Nicku Caveovi není dokumentárního skoro nic. Byla by ale škoda ho minout. Jeho autoři přicházejí s konceptem, jakého v žánru hudebního dokumentu ještě nebylo. číst dále Český Polski film / Dominika Prejdová > NP č.400 > Kultura | Film Právě skončil 47. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Přehlídka pyšnící se prestižní kategorií A se staví po bok festivalů v Cannes, Berlíně a Benátkách. Zůstává ale otázkou, jestli toto zařazení není spíše zlatou pastí.   číst dále Politická fraška po italsku / Dominika Prejdová > NP č.340 > Kultura | Film Trochu se zpožděním se dostává do českých kin italský film Božský, který na loňském festivalu v Cannes dostal Velkou cenu poroty. Bodoval tehdy s jiným italským filmem rovněž uvedeným u nás Gomorrou, přibližujícím objektivním dokumentárním stylem mechanismy italské mafie.     číst dále
celý archiv