Rytmus řidiče.
„Jedeš čtyři a půl hodiny, pak hodinu pauza, dalších čtyři a půl hodiny jedeš a devět hodin bys měl stát,“ popisuje Zdeněk posledních sedm let svého života. „V praxi ale soukromníci tlačí,“ dodává rozvedený muž (38 let). „Dá se jezdit ́na magnety ́ nebo použiješ dvě karty. Kamarád takhle nedávno dostal ve Francii pokutu 3400 eur, které mu firma strhne z platu. Když na to nepřistoupíš, můžeš jít.“
Třetí generace.
„Děda i táta byli kamioňáci, ale můj syn už kamioňák nebude,“ říká Jaroslav: „To už je lepší dělat ve fabrice, kde víš odkdy dokdy.“ Jarin veze mazut do Berlína. „Pěkně tam šplouchá, nastupte si,“ vybízí k projížďce po parkovišti. Nehodovost cisteren je vysoká: „Nikdy nevíš, kdy vybuchneš. Kamarád měl nehodu před týdnem a psychicky se složil,“ vysvětluje. Na cestách ho chrání plyšová ovečka. „Mám ji od přítelkyně. Pracuje jako au-pair v Anglii. Díky tomu může vztah fungovat.“
Odpočívej v pokoji.
„Měli byste napsat, že se za rozumnou cenu ani nemáme kde najíst. Motoresty jsou zavřené, k obchoďáku nesmíme a v obci nezaparkujete. Pak nezbývá než čočková polévka se třemi rohlíky za padesát korun,“ říká pan Fousek (50). Za léta za volantem se podíval až do Sýrie, ale s „Bobinkou“ teď jezdí už jen po Česku. „Přes týden je ́domov ́ kabina a domů jezdím vlastně jako na chatu. Nebo tak si to nalhávám,“ směje se rozvedený muž. O kus dál si vystrojila hostinu také turecká dvojice. „Vezeme textil do Dánska,“ prozrazují Ajjád a Ali. Šoférují už třicet let. A k menu z rajčat, fazolí a papriček si také přejí svůj klid.
Udržuj svou kabinu.
„Někdo má v kabině našlapáno, já radši jezdím v bačkorách, aby se mi nedostal prach do ventilace. Doma si taky leckdy ve volné chvilce objedu rohy vysavačem,“ usmívá se Michal (35). Rád ví, kam jede, a jezdí pravidelná kolečka, díky nimž si může lépe naplánovat čas s rodinou ve Znojmě. „Někdy jsou to závody, ale když nemeškáme s vykládkou tak, že už to nejde sjet, tak mě ta práce i baví.“
