NP č.436 > Kultura | DivadloDům hrůzy a hořkostiMarta Harasimowicz

Rozporuplná adaptace knihy kubánského prozaika.

Po sérii obnovených premiér z brněnské Reduty i autorském představení Mikuláška a Viceníkové Šedá semdesátá přichází Divadlo Na zábradlí pod novým vedením s první inscenací připravenou externím režisérem. Jan Antonín Pitínský patří k tvůrcům, kteří na této scéně už působili, několik jeho zde uvedených představení dokonce mělo značný podíl na utváření charakteru divadla. Jeho nejnovější projekt je adaptací novely Boarding Home z pera kubánského spisovatele Guillerma Rosalese, již v českém překladu vydalo v roce 2006 nakladatelství Fra.

 

DVA WILLIAMOVÉ

Osud byl k Rosalesovi výjimečně nelaskavý. Psychická nemoc, problémy se socializací a tíživý pocit zklamání ze světa mu po celý život ztěžovaly psaní. Kniha Boarding Home v mnohém čerpá z jeho vlastního příběhu. Hlavního hrdinu Williama poznáváme ve chvíli jeho stěhování do miamského soukromého útulku pro duševně nemocné. Jeho zvláštní psychické rozpoložení už od prvních okamžiků naznačuje výrazné scénické řešení: hlavního hrdinu (hostující Pavel Liška) doprovází jakýsi schizofrenní stín, druhé já (této role se ujal Ivan Lupták), které Williamovo konání doplňuje, kopíruje a leckdy mu i odporuje.

Následující okamžiky odhalí všechny hrůzy reálného fungování „boarding home“. Ústavu vládne majitel s ošetřovatelem, kteří pacientům bezohledně kradou sociální dávky, ponižují je a sexuálně zneužívají. Osazenstvo útulku – převážně složené z Williamovi podobných ztroskotanců, kteří neunesli konfrontaci svých představ s tvrdou skutečností emigrace – je rezignované a bezmocné. William se potlouká někde mezi pohrdáním ostatními a propady do vlastní hluboké skepse. Jistý záblesk naděje do jeho života vnese vztah s vášnivou, avšak silně autodestruktivní Francis. Ani tento příběh ovšem neskončí happyendem.

 

MEZI VČEREJŠKEM A DNEŠKEM

Tím, co se Pitínskému v jeho nejnovější inscenaci daří bezpochyby nejvíc, je navozování atmosféry. Interiér jídelny vymalovaný žlutými rybičkami, miniaturní model trabanta na polici, Williamova sbírka knih z odeonské edice Světová četba, několik pochmurných songů – všechny tyto prvky sugestivně ztvárňují podivné bezčasí, do něhož zabředli kubánští pacienti, trvale uvěznění někde mezi minulostí a současností, mezi Castrovým komunismem a kapitalismem. Představení zaujme i po herecké stránce – je vlastně jakousi přehlídkou kumštu současného souboru divadla. Stačí to ale pro vytvoření plnohodnotné inscenace?

Pokud jde o tempo, děj a intelektuální přesah, Boarding Home se v těchto místech bohužel rozpadá. Chaotické panoptikum, které nabízí první polovina představení, nesouzní s druhou (nutno říci: výrazně lepší) částí, jíž dominuje vztah Williama a Francis. Pitínský útočí na diváka množstvím těžce pochopitelných odkazů a vtipů pro zasvěcené, ze kterých ovšem jen obtížně vytěžíme jakýkoli podstatný obsah. Režisér jako by čerpal ze všech možných asociací, které ho v kontextu Rosalesovy knihy napadly. Zároveň ale inscenace sama o sobě neříká takřka nic – ani o údělu kubánsko-amerických vyděděnců či hrůzách psychické nemoci, ani o hrdinově individuálním utrpení.

Boarding Home zůstává něčím mezi sledem scénických ilustrací a nepovedenou divadelní zkouškou. Vzhledem k potenciálu tématu je to velká škoda.

 

Guillermo Rosales: Boarding Home, maximálně hořký, světová premiéra 21. a 22. února 2014 Divadlo Na zábradlí

 


autor / Marta Harasimowicz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv