Kdo by zavřel v parném létě svého domácího mazlíčka v autě, aby si jen odskočil nakoupit do zeleniny, mohl by s jistou pravděpodobností počítat s tím, že se o něj budou zajímat strážníci a druhý den ho rozmáznou v Blesku jako trapiče zvířat. Co ale, když počet mrtvých živočichů půjde do tisíců? Platí i tady pravidlo, že jedna smrt je vražda a tisíce mrtvých nezvratná historická událost?
Do případu, který jako by se nestal, začalo loni na podzim šťourat brněnské sdružení Nesehnutí. Z různých zdrojů zjistilo, že v létě téhož roku uhynulo v šesti českých velkochovech mnoho tisíc hospodářských zvířat. Nejhorší měla být situace ve Starých Holicích na Pardubicku, kde 19. června uhynulo proti běžnému režimu několik tisíc slepic. Další více než tisíc kuřat uhynul v jihomoravských drůbežárnách Brťov - Lipůvka. V Lišanech na Ústecku a Zlonicích ve Středočeském kraji naposledy vydechly desítky prasnic. Některé z nich byly ve vysokém stádiu březosti.
Taková katastrofa zřejmě vyvolává mnoho otázek. Protože se už ale k celé věci vyjádřil stát, je možná jednodušší se zorientovat. Státní veterinární správa konstatovala, že na vině bylo nevšední horko, extrémní počasí a majitelé při nejlepší vůli nemohli nic dělat - jejich ruce byly příslovečně svázané. V jednom případě správa dokonce naznačila, že zvířata si mohla za svou smrt tak trochu sama. Policie souhlasila, že k žádnému trestnému činu nedošlo, a celá věc je tak uzavřená: za úhyn tisíců hospodářských zvířat nikdo nenese zodpovědnost.
Je možné ocenit čtyři velkochovy, které se zavázaly, že učiní opatření, aby do budoucna k ničemu podobnému nedošlo. Přesto se nelze zbavit dojmu, že stát si prach loňského léta setřel až příliš lacino. Ne všechny otázky lze totiž odbýt tím, že bychom se jimi neměli příliš trápit. Nebo snad může být smrt zvířat ve špatných podmínkách velkochovu jen ryze soukromou záležitostí?
