NP č.435 > FejetonNadnárodní obrozeníJan Stern

Po Listopadu má matka domů jednoho dne přinesla půvabnou četbu: své kádrové materiály.

Po Listopadu má matka domů jednoho dne přinesla půvabnou četbu: své kádrové materiály. A tak jsme se mohli pokochat slohovou originalitou domovních důvěrníků a předsedů uličních výborů. Třebas: „Vlastička je hodné, tiché děvče, při návštěvě je jí vždy viděti nad knihou a při hovoru o celospolečenských thématech často přispěje zajímavým postřehem.“ Docela by mne zajímalo, jaké postřehy to tenkrát v 50. letech byly, jisté je, že v dálkovém studiu střední ekonomické školy nezabránily, čímž náš rod prvně ve své historii vstoupil mezi vzdělance.

 

Nicméně, jedna věc na těch posudcích byla patrná: byly nesmírně nudné. Ještěže už jsou ty desky nadité šedí pryč a nahradily je dráždivé životopisy, takřečená „sívíčka“, jež si každý z nás vyhotovuje sám a stává se tak svým vlastním uličním, někdy dokonce uličnickým výborem. Autokádrování má tu nesmírnou výhodu oproti kádrování totalitnímu, že rozněcuje fantazii, která tak nějak vítězí nad pravdou a láskou. A je to tak správné, neboť ti nadnárodní výběrčí si o to říkají. Tak jako si kádrováci s klotovými rukávy říkali o hodná a tichá děvčata.

 

Moje sívíčko, jež rozesílám všem možným zaměstnavatelům, bylo vybroušeno během let k dokonalosti. Abyste rozuměli: já už ani práci nehledám, ale člověk se prostě literárním výtvorem chce pochlubit.

 

Nadnárodní pracovní životopis musí být především odvážný v interpretaci. Tak kupříkladu na základní škole jsem byl nástěnkář. Tento fakt netřeba zastírat či se za něj hanbit, jen je nutno ho tzv. osívíčkovat, tedy přetavit v informaci, že jsem byl onehdy „copywriter“. Lež to není, můj headline „VŘSR 70“ se myslím vryl mnohým pod kůži.

 

Slavnou etapou mého života byla roznáška letáků po našem sídlišti. V curriculu se o ní zmiňuji jako o „aktivitách v outdoorové reklamě“. Protože jsem roznášel s pomocí brašny na kolečkách, podotýkám v životopise, že zvládám řízení dvoustopých vozidel. Protože jsem roznášel hlavně reklamy na Penny market, stal se ze mne „specialista na slevové strategie“. Protože jsem jednou házel do schránek letáky s Ransdorfem, uvádím „příprava evropských programů“. A protože mi z každé výplaty zbyly večer v kapse jen pověstné „tre kronor“, neváhám se přihlásit k „základům švédštiny“.

 

À propos jazyky. Z nástěnkových časů mi v hlavě zůstalo strašit „vot tamára pasmatri i igrůšky nazavy“ a ačkoli mám jen mlhavou představu, co že to vlastně byl ten „barabán mašína“, je evidentní, že jde o pozůstatky středně pokročilé znalosti ruštiny. Francouzština jest samozřejmě pokročilá, neboť pohádkový Jirka Krampol zpívající Královské reggae mě kdysi naučil nosové „r“, a u angličtiny se nestydím za to, že jsem v podstatě rodilý mluvčí, neboť umím zazpívat Cheri Cheri Lady od nesmrtelného dua Modern Talking, což jsem onehdy prokázal v karaoke baru, který tak obohatil moje CV o položku „entertainment“.

 

Lidský život je bohatší, než se na první pohled zdá. Člověk by řekl: rok na pečovatelské službě - má vůbec smysl to v životopise zmiňovat? A přitom je to pilíř kariéry! Rozvážel jsem obědy. Ergo, byl jsem „manažerem cateringu“. Musel jsem zvládat sexuologické historky svého řidiče, což si troufám označit za „kurz asertivity“. Jednou, když řídil nalitý, jsem ho poslal do hajzlu, takže jsem vlastně působil i jako „personalista“. No a jak osívíčkovat historku, kterak se nám v ostré zatáčce u Bulhara podařilo převrhnout bedny s ešusy, takže se vše slilo do jakési univerzální omáčkoidní směsi? No jak. Já pak musel každému žižkovskému důchodci vysvětlit, jakouže pochoutku to vlastně tentokrát vezu - tomu říkám „krizové public relations“! Po takové zkušenosti zkomunikujete i výbuch Temelína.

 

A což teprve taková brigáda v expedici nakladatelství Mladá fronta v Radlicích. Pouhé dva měsíce, a přitom to bylo přímo nadnárodní zasvěcení. „Distribuční management v segmentu printových médií“, píšu o tom ve své biografii. Tavil jsem tehdy do igelitu Mateřídoušky a Sluníčka. Tedy také „praxe v obalových technologiích, včetně vývoje inovací“. Přičemž inovací míním, že když jsme jednou zapomněli doobjednat průhledný igelit, koupili jsme vedle v obchodě balík pytlů na odpadky a zatavili to do nich, takže caparti nepřišli o reklamy s Brumíkem. A abych nezapomněl: tam vedle na dvoře zaváželi každý třetí den něco děsně smradlavého a my se pořád dohadovali, co to proboha je. Tak jsme se tam jednou šli podívat a ony to byly ryby. Přiznám se, osívíčkování tohoto závažného profesního milníku mi dalo trochu zabrat, ale po letmém nahlédnutí do mapy jsem to dal: „analýza východních trhů“, samozřejmě.

 

Jednou si mě dokonce pozvali z jedné korporace i na pohovor. A ten manažer lidských zdrojů mi povídá: teda musím vám říct, váš životopis budí respekt!

 

Má reakce ho ovšem trochu zaskočila. Vyrval jsem mu sívíčko z ruky a osvícen náhlou inspirací do něj propiskou doplnil: nadnárodní buditel. Nebyl to talking úplně modern, ale sedlo to tam nádherně.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv