NP č.435 > FejetonNadnárodní obrozeníJan Stern

Po Listopadu má matka domů jednoho dne přinesla půvabnou četbu: své kádrové materiály.

Po Listopadu má matka domů jednoho dne přinesla půvabnou četbu: své kádrové materiály. A tak jsme se mohli pokochat slohovou originalitou domovních důvěrníků a předsedů uličních výborů. Třebas: „Vlastička je hodné, tiché děvče, při návštěvě je jí vždy viděti nad knihou a při hovoru o celospolečenských thématech často přispěje zajímavým postřehem.“ Docela by mne zajímalo, jaké postřehy to tenkrát v 50. letech byly, jisté je, že v dálkovém studiu střední ekonomické školy nezabránily, čímž náš rod prvně ve své historii vstoupil mezi vzdělance.

 

Nicméně, jedna věc na těch posudcích byla patrná: byly nesmírně nudné. Ještěže už jsou ty desky nadité šedí pryč a nahradily je dráždivé životopisy, takřečená „sívíčka“, jež si každý z nás vyhotovuje sám a stává se tak svým vlastním uličním, někdy dokonce uličnickým výborem. Autokádrování má tu nesmírnou výhodu oproti kádrování totalitnímu, že rozněcuje fantazii, která tak nějak vítězí nad pravdou a láskou. A je to tak správné, neboť ti nadnárodní výběrčí si o to říkají. Tak jako si kádrováci s klotovými rukávy říkali o hodná a tichá děvčata.

 

Moje sívíčko, jež rozesílám všem možným zaměstnavatelům, bylo vybroušeno během let k dokonalosti. Abyste rozuměli: já už ani práci nehledám, ale člověk se prostě literárním výtvorem chce pochlubit.

 

Nadnárodní pracovní životopis musí být především odvážný v interpretaci. Tak kupříkladu na základní škole jsem byl nástěnkář. Tento fakt netřeba zastírat či se za něj hanbit, jen je nutno ho tzv. osívíčkovat, tedy přetavit v informaci, že jsem byl onehdy „copywriter“. Lež to není, můj headline „VŘSR 70“ se myslím vryl mnohým pod kůži.

 

Slavnou etapou mého života byla roznáška letáků po našem sídlišti. V curriculu se o ní zmiňuji jako o „aktivitách v outdoorové reklamě“. Protože jsem roznášel s pomocí brašny na kolečkách, podotýkám v životopise, že zvládám řízení dvoustopých vozidel. Protože jsem roznášel hlavně reklamy na Penny market, stal se ze mne „specialista na slevové strategie“. Protože jsem jednou házel do schránek letáky s Ransdorfem, uvádím „příprava evropských programů“. A protože mi z každé výplaty zbyly večer v kapse jen pověstné „tre kronor“, neváhám se přihlásit k „základům švédštiny“.

 

À propos jazyky. Z nástěnkových časů mi v hlavě zůstalo strašit „vot tamára pasmatri i igrůšky nazavy“ a ačkoli mám jen mlhavou představu, co že to vlastně byl ten „barabán mašína“, je evidentní, že jde o pozůstatky středně pokročilé znalosti ruštiny. Francouzština jest samozřejmě pokročilá, neboť pohádkový Jirka Krampol zpívající Královské reggae mě kdysi naučil nosové „r“, a u angličtiny se nestydím za to, že jsem v podstatě rodilý mluvčí, neboť umím zazpívat Cheri Cheri Lady od nesmrtelného dua Modern Talking, což jsem onehdy prokázal v karaoke baru, který tak obohatil moje CV o položku „entertainment“.

 

Lidský život je bohatší, než se na první pohled zdá. Člověk by řekl: rok na pečovatelské službě - má vůbec smysl to v životopise zmiňovat? A přitom je to pilíř kariéry! Rozvážel jsem obědy. Ergo, byl jsem „manažerem cateringu“. Musel jsem zvládat sexuologické historky svého řidiče, což si troufám označit za „kurz asertivity“. Jednou, když řídil nalitý, jsem ho poslal do hajzlu, takže jsem vlastně působil i jako „personalista“. No a jak osívíčkovat historku, kterak se nám v ostré zatáčce u Bulhara podařilo převrhnout bedny s ešusy, takže se vše slilo do jakési univerzální omáčkoidní směsi? No jak. Já pak musel každému žižkovskému důchodci vysvětlit, jakouže pochoutku to vlastně tentokrát vezu - tomu říkám „krizové public relations“! Po takové zkušenosti zkomunikujete i výbuch Temelína.

 

A což teprve taková brigáda v expedici nakladatelství Mladá fronta v Radlicích. Pouhé dva měsíce, a přitom to bylo přímo nadnárodní zasvěcení. „Distribuční management v segmentu printových médií“, píšu o tom ve své biografii. Tavil jsem tehdy do igelitu Mateřídoušky a Sluníčka. Tedy také „praxe v obalových technologiích, včetně vývoje inovací“. Přičemž inovací míním, že když jsme jednou zapomněli doobjednat průhledný igelit, koupili jsme vedle v obchodě balík pytlů na odpadky a zatavili to do nich, takže caparti nepřišli o reklamy s Brumíkem. A abych nezapomněl: tam vedle na dvoře zaváželi každý třetí den něco děsně smradlavého a my se pořád dohadovali, co to proboha je. Tak jsme se tam jednou šli podívat a ony to byly ryby. Přiznám se, osívíčkování tohoto závažného profesního milníku mi dalo trochu zabrat, ale po letmém nahlédnutí do mapy jsem to dal: „analýza východních trhů“, samozřejmě.

 

Jednou si mě dokonce pozvali z jedné korporace i na pohovor. A ten manažer lidských zdrojů mi povídá: teda musím vám říct, váš životopis budí respekt!

 

Má reakce ho ovšem trochu zaskočila. Vyrval jsem mu sívíčko z ruky a osvícen náhlou inspirací do něj propiskou doplnil: nadnárodní buditel. Nebyl to talking úplně modern, ale sedlo to tam nádherně.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Spasitelé, kde jste? / Jan Stern > NP č.530 > Fejeton Novověk lze definovat různě. Já jsem vystudoval fakultu sociálních věd, a proto definuji novověk jako éru sociálních věd. číst dále Plastic peoples / Jan Stern > NP č.527 > Fejeton Nedávno jsem seděl na kávě s jedním Švédem a jedním domorodcem. Bavili jsme se o národech. Švéd byl hodně zcestovalý, a tak jsme brzy žebronili o nějaký dojem z českého kmene. číst dále Kávička a jiné omyly / Jan Stern > NP č.532 > Fejeton Miluju statistiky. Lidé se jimi dají krásně překvapovat. Když se řekne „káva", neřkuli dokonce „kultura kávy", co si pod tím představíte? Nejspíše pařížskou kavárnu, před níž na vratkých židličkách posedávají nikam nechvátající básníci. Anebo úzkou uličku v Římě, s dvěma stolky vystrčenými na ulici, u nichž posedávají rovněž nikam nespěchající fotbalisti. číst dále Psanci této země / Jan Stern > NP č.495 > Fejeton Když jsem byl malý chlapec, zaslechl jsem čas od času něco o vykořisťování. Protože jsem se však staral více o Třeskoprsky a samolepky Šmoulů, nezachytil jsem, co to přesně je a kdo koho vlastně v tom kapitalismu za kopcem vykořisťuje. Nakonec ovšem kapitalismus kopec přelezl, doplížil se až k Blaťáku a já dostal možnost si tu věc prostudovat takříkajíc zblízka. Dnes už mám zcela jasno. Důkazů jsem nashromáždil hafo: Vykořisťování existuje. Nelze vskutku nevidět, jak zaměstnanci vykořisťují své zaměstnavatele. číst dále