NP č.432 > Fejeton3D revoluceJan Stern

Teda, já už nějaký ty módy přežil... A proto jsem si jistý, že hravě přežiju i chytrý telefony, čtečky knih i ty lesklý černý legíny. Ovšem to, co se valí za nima, to porazí si i mě.

Teda, já už nějaký ty módy přežil. Tamagoči, plísňáče, Rubikovu kostku, brusle se čtyřma kolečkama, digitálky s kalkulačkou a osmi melodiema, lambadu, makarenu, zumbu, déčkový kung-fu filmy na véháesce, hopíky, kolo BMX, ty přiblblý tabulky Tady hlídám já, melír à la Arnošt Pátek, sluchátka s molitanem, Sandokana na tričku, langoše, digihry, placky na klopy, rozkládací koloběžky, kazeťáky na ramenou, ty děsný umělohmotný pantofle s kulatejma dírama, ty divný ženský kalhoty, co vypadaj jako dědovy vytahaný tepláky, čáru s céčkama, emo-havraní vlasy, batikovaný trička, šumák, pokémony, černý brejle à la Matrix, černý brejle à la kudlanka nábožná, Tublatanku, lovce Pampaliniho, Soptíka, 2D Šmouly, tetování henou, čelenky à la Borg, Prince z Persie, stříbrný martensky, motorky Simson, diskety, fialový saka, děravý džíny, satelitní talíře, Kelly Family...

I proto jsem si jistý, že stejně tak hravě přežiju chytrý telefony, čtečky knih i ty lesklý černý legíny. Ovšem to, co se valí za nima, to porazí asi i mě.

Teda, ne že bych věděl přesně, o co jde. Říká se tomu „3D tiskárny“. Už jste o tom taky slyšeli? Vy víte, co to má bejt? Mně o tom vyprávěl anarchista Barák a prý to bude taková revoluce, že i anarchisti o tom radši mluví jen polohlasem. A kapitáni průmyslu se prej na noc zamykaj ve sklepě a drkotaj zubama. Nikoli zimou, ale strachem. Tak to aspoň říkal Barák.

To vám prej bude takovej fičák – jo, tohle slovo jsem taky přežil – že na týhle planetě nezůstane stát na kameni kámen (jo, já pamatuju i časy, kdy bylo v módě jezdit na Portu).

Teda takhle, já za nic neručím, to všechno Barák. Ten mi tvrdil, že 3D tiskárna vám jednou doma vyrobí úplně všechno. Prostě si koupíte v hypermarketu krabičku s nápisem „železo“, „polypropylen“, „molybden“ atp., nabušíte tím svou 3D tiskárnu a pak už si přes internet kupujete jen programy a doma v obýváku vám z tiskárny vyleze nový mixér, svíčková na smetaně, mobilní telefon, nafukovací člun, rohlík, kafe, motorka, no prostě cokoli. Nebudou žádný továrny, pekárny, restaurace, komíny, kamióny, sklady (no už aby to bylo), žádný neprodaný zboží, žádný dělníci a vykořisťovatelé, říkal Barák (dělníci půjdou zřejmě dělat pedikéry), jen prodejny surovin, tvůrci softwaru, internet a 3D tiskárny. A Barák dodal, že on a jiný piráti budou šířit „volný kódy“, takže kromě copyrightovejch rohlíků, motorek, člunů a telefonů budou taky free-rohlíky, free-motorky, free-čluny a free-telefony, a ty budou zadarmo, stačí mít doma ve špajzu pytlík molybdenu a domácí fabrika na klíček to zařídí.

Hele, možná si ze mě dělal srandu, já nevím. Ale už o tom psali i na Novinkách, tak pozor.

Já jsem každopádně proti. Mě to vyloženě děsí. Vás ne?

Tak si třeba představte, že si koupíte v 3D krámě pytel upírů (když nebudou mít upíry, vemte vlkodlaky), pár kartonů osudové lásky, tři plata zádumčivých teenagerů, jednu high school a dvě balení pregenitálního sexu. Narvete to do tiskárny a vyleze vám globální knižní bestseller.

Jenže, jak máte věřit, že je to cool, když vidíte tomu výrobnímu procesu do chřtánu?

Anebo koupíte celou roli dlouhých pohledů, jednu chytrou služku, jednu zlou bohatou ženu (lze nahradit bohatým mužem), opálenýho fešáka, osm křížků na krk, trochu jekotu a máte doma jihoamerickou telenovelu. 100–150 dílnou – podle délky zavilých pohledů.

Že na tom není nic špatného? No, pro vás možná ne. Ale víte, jak to skončí? Prostě si jednoho dne v nějakém skladu koupíte 20 deka primitivních dvojsmyslů, tři kopy nimrání v blbinkách, 30 gramů zapomenutých fórů z Novot, kondenzovaný vztahový humor z amerických sitcomů 1955–2011, špetku nostalgie za osmdesátkovými fetiši, vrznete to do mašiny, trochu to zachrochtá a vyleze vám fungl nový sternovský fejeton. A jsem bez práce!

Tak to tedy ne. Já jim dám revoluci. Huš! Jedeš bestie!


 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv