NP č.431 > Kultura | Výtvarné uměníAtlas dožívajících druhůJiří Ptáček

Zájem sochaře Pavla Karouse o sochy ve veřejném prostoru z období normalizace inspiruje historiky umění i laickou veřejnost.

Kniha Vetřelci a volavky je prozatím nejrozsáhlejší výstup stejnojmenné iniciativy dokumentující a popularizující umění ve veřejném prostoru v Československu v letech 1968–1989. Představuje na pět set děl z obou částí bývalé republiky a vrací je do debaty o tom, jaký je náš životní prostor a jak je poznamenán minulým zřízením. Nerehabilituje kulturní výdobytky socialismu, ale vyzývá k tomu, abychom se na jejich zbytky znovu podívali a zkoušeli k nim najít nový vztah.


Sochař a aktivista


Tváří Vetřelců a volavek je mladý sochař Pavel Karous. Profese ho předurčovala k zápasu o těch málo příležitostí, co dnes sochaři mají. Rozhodl se jinak. Fascinaci normalizačními sochami přelil do prosazování poučenějšího přístupu k nim. Usiluje o to uměleckými intervencemi na místech, kde díla stojí nebo stála, a zároveň aktivisticky vstupuje do politické debaty o jejich dalších osudech.
Pozornost v širším měřítku poprvé upoutal před pěti lety, kdy spolu s Rozárií Kohoutovou dokončil dokument pro Českou televizi. Vzápětí se na sběru materiálu začali podílet běžní lidé ze všech koutů našich republik a na Facebook posílat informace o sochách z jejich parků a náměstí, školních zahrad a sídlišť. Příprava knihy pochopitelně vyžadovala důkladnější výzkum. Masivní zapojení veřejnosti je přesto pozoruhodným úspěchem, který Karousovi může závidět kdejaký historik umění.


Poučně a zábavně


Karous viditelně chtěl, aby kniha byla nejen dalším popularizačním krokem, ale také posunula odborný pohled na věc, takže obsahuje uměnovědné statě osvětlující řadu vztahů a souvislostí mezi uměním a režimem. Nejchutnější sousto si ale Karous přeci jen nechal pro sebe. Řídil se nepřehlédnutelnými typologickými příbuznostmi mezi sochami a obrazovou část rozčlenil po vzoru přírodovědného atlasu. Je komické a fascinují sledovat, nakolik byly sochy normalizační éry odvozovány jedna od druhé. Zároveň to ale vypovídá o kulturním prostředí, ve kterém nebylo možné překročit jisté hranice. Ať už kvůli vnější cenzuře, dobrovolné autocenzuře nebo prostě kvůli mantinelům tehdejší umělecké představivosti. I v tomto prostředí ovšem vznikala díla mimořádná. Karous ovšem příliš nesoudí, a třebaže lechtivou ironii uplatní i v textových doprovodech k jednotlivým oddílům, je dobře znát, že téma zná do hloubky a zajímá ho jako komplexní historický a politicko-společenský fenomén. Dokonce pro jednotlivé skupiny vytváří poetické názvosloví, které má velkou šanci zlidovět. Všeho všudy vzato vytvořil knihu poučnou a přitom zábavnou.


Bez vyhynulých to nejde


Bohužel, kniha má své nedostatky. Vedle uvádění neznámého autorství tam, kde autora lze dohledat v pramenech, literatuře a svědectvích pamětníků, je nejzásadnější vadou téměř úplná absence monumentálních pomníků ideových lídrů komunismu. Je sice pravda, že se Karous držel dožívajících exemplářů, tedy soch, které ještě nezmizely z našeho veřejného prostoru. Avšak jelikož se odstranění soch Leninů a Gottwaldů krylo s pádem socialismu, atlas zůstal neúplný. Tím hůře, že ve vykresleném obrazu dobové produkce s převahou civilních a abstraktních poloh mohly být její důležitou protiváhou. I tak ale Vetřelci a volavky zůstávají důležitou mapou umění minulosti, jehož přehlížení i objevování svědčí o tom, jací jsme dnes.

Pavel Karous ed.: Vetřelci a volavky. Praha 2013, 460 stran.


 

 

*** 


KATA MACH


Kata Mach je mladá slovenská performerka, která ve své autentickém zájmu o feministicky orientované umění naráží na jeho klišé a stereotypy. A tak si je schválně bere na paškál. Výstava v Olomouci je pozůstatkem její záměrně přepjaté tělové performance v obchodní výloze, v níž nebyla nouze o trapnost a symbolická i skutečná vejce.


Kata Mach: Spotřebujte do. Vitrína Deniska, Denisova 5, Olomouc. Výstava potrvá do 17. února.


MARTIN GERBOC


Podobně jako Mach je také slovenský malíř Martin Gerboc (*1971) vypjatý typ. Slovy teoretika obnažuje „společné kořeny zla, exaltace, násilí a agrese.“ Jeho obrazy budou lákat především takové diváky, kteří vyhledávají neodekadentní hrůzostrašnost a bezpečnou dávku děsu šmrnclou poněkud plakátovým chaosem lidských duší.


Martin Gerboc: Stíny. Vernon Gallery. U Průhonu 22, Praha 7. Výstava potrvá do 22. února.


 


autor / Jiří Ptáček VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Zeptej se dědy / Jiří Ptáček > NP č.455 > Kultura | Výtvarné umění Kdybychom na výstavě Tektonika paměti hledali stručnou odpověď na tázání po přístupu mladých českých a slovenských umělců a umělkyň k osobním vzpomínkám, odpověď by mohla znít: zajdou pro ně k příbuzným. číst dále Zátopkovy spodní partie / Jiří Ptáček > NP č.484 > Kultura | Výtvarné umění Výstava Sportu zdar! je žhavým kandidátem na Zlatou malinu za nejhorší výstavní počin. Ještěže se u nás takové ocenění neuděluje.   číst dále Nezradil jsem vlast / Jiří Ptáček > NP č.485 > Kultura | Výtvarné umění Zatčení ruského umělce Olega Vorotnikova v Praze je další zkouškou naší politické zralosti. číst dále

Nejčtenější články z tohoto čísla

Konec světa začal v nás / Michaela Horynová > NP č.431 > Kultura | Literatura Scénáře apokalyptických katastrof nepíše nikdo jiný než lidská lhostejnost.   číst dále Kuchyňské bezčasí / Marta Harasimowicz > NP č.431 > Kultura | Divadlo Intelektuálky na cestě k vlastním osudům. číst dále Podvádění po americku / Martin Šrajer > NP č.431 > Kultura | Film Kriminální retro Davida O. Russela Špinavý trik je přehlídkou bizarních účesů, výstředních šatů, dvojích identit a spletitých plánů na podvedení podvodníků podvodníky. číst dále Farská republika? / Miroslav Michela > NP č.431 > Téma čísla Název částečně autobiografické knihy slovenského spisovatele Dominika Tatarky Farská republika se stal často užívaným označením pro válečné Slovensko. Propojení pronacistické politiky, slovenského nacionalismu a katolického kléru v čele s Jozefem Tisem, vůdcem, prezidentem a knězem v jedné osobě, nepřestává fascinovat. číst dále
celý archiv
//