NP č.426 > Kultura | HudbaGenerační existenciályKarel Veselý

Indierockeři z Košic nás na svém novém albu nutí volit mezi bojem a útěkem.

Rocková hudba se za půlstoletí své existence stala globálním jazykem odcizení. Riffy elektrických kytar jsou univerzálně srozumitelné jako nositel generační výpovědi a je jedno, jestli je hrajete v New Yorku, Kapském městě a nebo Košicích.

Z metropole na východě Slovenska se aktuálně hlásí kvintet Kolowrat s třetí deskou Pobiť sa/ Utiect, která na horizontále hrdinství a eskapismu rekapituluje životní zápasy dnešních třicátníků postavených před definitivní rozhodnutí, jestli se přizpůsobí tlaku společnosti ke konformitě, anebo zůstanou věrní své cestě. Dospělost a autorská vyzrálost se na Pobiť sa/ Utiect snoubí s tlumeným vztekem a suverénní hudební vizí. To všechno z něj dělá album, které by nemělo minout posluchače ani u nás. Košický Kolowrat vznikl na konci minulého tisíciletí, debut Vrany sa vracajú vydali ale až v roce 2006. O tři roky mladší Slnko je vo veži je už uvedlo mezi největší hvězdy slovenské alternativní scény a kapela za nahrávku posbírala tři nominace na domácí hudební ceny Radio Head Awards. Od minulé desky skupinu opustil akordeonista Bohuš Macek a Kolowrat teď jako kvintet disponuje tradičnějším zvukem rockové „indie” kytarovky – vazbící, rozladěné kytary odkazují až kamsi k Sonic Youth, hymnické refrény v sobě mají i něco z Wilco. Co ale rozhodně zůstalo, je klaustrofobická atmosféra, která úspěšně podtrhuje intenzitu silných textů Rastislava Rusnáka, jež jsou pořád poznávacím znakem Kolowratu. Rusnák není rozený zpěvák a nedostatky v intonaci nahrazuje vervou sobě vlastní. S každou deskou se ale zlepšuje a jeho zvláštní, afektovaný projev už na první poslech neodrazuje, zároveň ale dál zůstává velkým originálem.

 

Nefňukat a bojovat

Rusnákovy texty jsou střípky lidských osudů i záznamy každodennosti – existenciálních momentů úzkosti i vzácných chvil osvícení, kdy věci začnou dávat smysl. Jejich hrdinové jako introvertní dívka („klbko snov“) z Niky už vie nebo mladík v nové práci (To my nie sme) se ještě nechtějí nechat ukolébat konzumem a pořád někde hluboko v sobě cítí oheň, jenž jim pomáhá nevzdat se. Co totiž dělat, když se mladická energie pomalu začíná proměňovat v únavu ze stereotypu a sny o budoucnosti dostávají zcela konkrétní kontury otročiny v mizerném zaměstnání, které stejně nikam nevede? („Náboje života sa zdajú vystrieľané a ty príliš starý, aby si volal mame“). Silný je opakující se motiv ranní cesty mrazivým městem jako každodenní pouti k jádru svého vlastního já, která odhaluje ty nejzákladnější pravdy: „Fňukat ako všetci, že nám život niekto život zkurvil? A čo ak len stačilo ísť rovno a my sme uhli?“ (Divné camino).

Pobiť sa/Utiect nabízí přinejmenším úlevné zjištění, že ten „nepokoj v hlave a v tele“ není nic, čeho je radno se nějak zbavovat – je to totiž přesně to, co nás ještě drží při životě. Svádět válku s vlastní pohodlností stojí za to, protože se nebojuje o nic menšího než o náš vlastní život. V nejhitovější skladbě alba To my nie sme společnost nabízí idealistickému mladíkovi jen mantru: „Si mladý, všetko je sila zvyku“, Kolowrat místo toho vítají zbloudilé duše do jiných míst, „kde zo stropu kvapká na pavlač“, mezi spiklence, kteří vědí, že „tam dole je všetko čisté, rovné a presné, ale to my nie sme“.

 

 

Kolowrat – Pobiť sa/Utiect (Slnko Records, 2013) 


autor / Karel Veselý VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv