NP č.419 > FejetonKaribská krizeJan Stern

V životě muže jsou chvíle, které lze označit za kritické.

Když se v pěti letech dozví, že jeho dopisy Ježíškovi procházejí cenzurou. Když v sedmi pochopí, že čtrnáctiletý Azor neodjel na psí dovolenou. Když v devíti zjistí, že popelář není nejprestižnější povolání na světě...

V životě muže jsou chvíle, které lze označit za kritické.

Když se v pěti letech dozví, že jeho dopisy Ježíškovi procházejí cenzurou. Když v sedmi pochopí, že čtrnáctiletý Azor neodjel na psí dovolenou. Když v devíti zjistí, že popelář není nejprestižnější povolání na světě. Když mu v desíti dojde, že holky ve třídě jsou chytřejší. Když se ve třinácti doslechne, že fotbalista na plakátu v jeho pokojíčku je guma. Když se ve čtrnácti stane nad slunce jasnější, že fotr je trapnej. Když se v patnácti dopátrá, že jakákoli ňadra ční jen za pomoci lešení. Když v sedmnácti sezná, že i ženám rostou chlupy na nohou. Když k němu v pětadvaceti doputuje žertovná rodinná historka, jak se jeho otec se zhroutil, když se dozvěděl, že on se narodí. Když se v šestadvaceti jeho matka přizná, že mu chtěla původně dát jméno Celestýn. Když se ve třiceti ukáže, že děti jsou hlučné a drahé. Když si ve třiatřiceti uvědomí, že je křeček běžící v bubnu. Když ve čtyřiačtyřiceti jeho syn zjistí, že je trapnej. Když ho v pětačtyřiceti pustí v autobuse sednout dívka, kterou chtěl požádat o telefon. Když si v šestačtyřiceti povšimne, že vykonání malé potřeby je delší než vykonání velké. Když v sedmačtyřiceti uzná, že volné tričko už to nezachrání. Když mu v padesáti náhle dojde, že nic nedokázal. A když mu docvakne v pětapadesáti, že milenka nevyřešila problém, že nic nedokázal, jen vyluxovala konto a praktikami odkoukanými z internetu ho dovlekla k první srdeční příhodě.

To vše jsou velmi krizové momenty, nicméně momenty předvídatelné a předem umístitelné na časovou osu, se statistickou chybou plus mínus 2 roky. Avšak jsou zákonité kritické chvíle, které takto pevně ukotveny v životním cyklu nejsou a na každého jedince mužského pohlaví si počíhají jindy. Často ho přepadnou nečekaně, nezřídka ze zálohy a není výjimkou, že se lstivě přikradou v noci. K takovým chvílím patří, když muž pochopí, že své ženě nemůže říct všechno. Potíž je, že muži si často myslí, že to vědí, a přitom vědí houby, neboť neodhadnou, které věci se ženám neříkají. Mlíčňáci si kupříkladu myslí, že se ženám neříká, že se dojali u Lásky nebeské. Nebo že se jim líbí kolegyně v práci. Nebo že by rádi byli dole. Jenže to jsou neškodné volovinky, které ženy vůbec nezajímají. Oproti tomu existují skutečné nášlapné miny.

Nebudu teoretizovat a uvedu příklad rovnou ze života. Můj kamarád Jarda. Mlíčňák jako Brno. Jenže o tom neví a nenechá si poradit. Ta jeho mu tudle povídá: „Musíš opravdu jet na ten přiblblej turnaj v šipkách? To nemůžeš bejt aspoň jeden víkend s rodinou?“ Starému mazákovi by začaly blikat kontrolky, pochopil by, že jde do tuhého, a nasadil by diplomacii kissingerovské úrovně. Jenže Jarda udělal to nejhorší. Byl upřímný. „Já si taky potřebuju občas odpočinout,“ vylezlo z něj. Ano, slyšíte dobře, „odpočinout“. Od odpočinku s rodinou... Dovedete si představit, co následovalo. Karibská krize proti tomu byla selanka. No, Jarda měl samozřejmě pravdu. Muž permanentní blízkost ženy nesnese a vyloženě ho vyčerpává. Všichni to víme. Ale nikdy se to přeci nesmí říkat, proboha!

Anebo tuhle. Scházíme se s Jardou každý pátek. Probíráme nesmírně závažné otázky. Nicméně jako máza jsem Jardu mnohokrát jasně varoval: „Nikdy, opakuji nikdy nesmíš svojí ženě říct, o čem si tady povídáme!“ Jenže Jára je nepoučitelnej zoufalec. A ta jeho je práskaná jak Mata Hari. „No jo, ty vaše pátky. To mi prosimtě řekni, o čem si vy dva pořád povídáte?“ nastražila nedávno past na medvěda. Kissinger by odhuhlal něco jako „to je různý“ nebo „o všem možném“. Jenže Jára je prostě truhlík. „Když to chceš vědět, tak minule jsme třeba hodinu počítali, kolik Budějovičáků kdy hrálo v reprezentaci. No a co?“ hamtnul medvědí tlapou přímo do želez. Au.

Kdybysme lovili ženský, tak to Mata Hari odzívá. Ale sportovní statistiky nepřiznávat! Ty nikdy! To je v očích ženy něco jako lepra!

Samozřejmě, že jsme tehdy nepočítali jen Budějovičáky, ale i Kladeňáky a Zlíňáky. Samozřejmě, že to nebylo hodinu, ale tři hodiny. Tyto drobné zámlky však už nemohly odvrátit skutečnost, že od té doby je Jarda pro svou ženu úchyl a já superúchyl, co ho k úchylnictví navádí.

Až se tlapa zhojí, snad to dojde i mému mléčnému příteli.

I když ten je schopný čekat, jestli se Azor nevrátí z dovolené.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv