Story, v níž milenka úkoluje vojenskou rozvědku ke sledování manželky, a to vše prý v zájmu jejích dětí, stála premiéra politický život. Při jejím komentování se na Facebooku nezřídka objevovala výstižná věta: To nevymyslíš.
Není divu. Jenže zatímco první kauza, která se vyšetřuje, je skutečně jak ze špionážního románu s bizarní milostnou zápletkou, druhá je naopak až příliš všední. Poslanci dostali trafiky za to, že složili mandát poté, co řekli, že nemohou hlasovat pro církevní restituce. Tady se neozývá to nevymyslíš. Tady to znělo spíš jinak: No a co? Vždyť se to takhle běžně dělá. Podle některých novinářů je dokonce kriminalizace politické korupce „konec politiky“.
Soustavně všichni nadáváme na korupci, z reakcí novinářů to ale vypadá, že jsme si na ni už docela zvykli. Hlavně zapomeňte na řeči o tom, že poslanci budou hájit zájmy voličů podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Důležité je reálné fungování. A bez kšeftování s funkcemi by se dobře promazaný politický stroj zastavil. Proč vzpomínat na to, že původní smysl těch funkcí nebyl volný trh s poslaneckými hlasy, na němž je nakoupí ten, kdo má zrovna k dispozici více státních funkcí?
A tak se nakonec hlasem až příliš velké části české společnosti stal Václav Klaus, když na setkání organizovaném fašizující Akcí DOST vyzval politiky, aby si nenechali brát politiku „pány v kuklách“. To skutečně nevymyslíš.
