NP č.408 > UličníciNechtěl bych do rájeTomáš Havlín

Málokdy se stává, aby prodejce Nového Prostoru sám žádal, že chce mít v časopisu rozhovor. I když měl potom trému, u Davida (37), který prodává na Karlově náměstí v Praze, to bylo přesně tak.

 

Davide, sám ses nabídl, že uděláme rozhovor. O čem bude, co je pro tebe hlavní?

Chtěl bych, aby se lidi dozvěděli, proč prodávám Nový Prostor.

 

Proč tedy?

Protože je to dobrá práce a protože mě baví. Potkám přitom různé lidi. Někteří jsou zlí, kritizují Nový Prostor tak, že se smějí, ale ty já neberu vážně. Na prodejním místě už mi taky třikrát ukradli batoh. Ale někteří lidé jsou naopak hodní a časopis si ode mě koupí.

 

Zlí lidi, hodní lidi… co jedny od druhých odlišuje?

Pravda. Někdo vám lže do očí a někdo řekne pravdu. Pravda je důležitá. Říkat lidem pravdu, to je takové moje pravidlo. Protože jak se říká – kdo lže, ten krade.

 

A je naopak něco, co lidi spojuje?

Třeba na výdejně Nového Prostoru, tam jsou si všichni rovni. Jako prodejci jsme všichni na jedné lodi a já oceňuji, jak se t i lidé dokážou postavit na nohy. Mám mezi nimi také hodně kamarádů. Třeba Petra Bláhu, Standu a další.

 

Nový život v Praze

Máš představu, co bys dělal, kdybys neprodával NP?

Zřejmě bych se živil sběrem papíru. To jsem dělal už dřív, když mě rodiče vyhodili z bytu. Ale nevydělal jsem si moc, a tak jsem začal s NP – důvody byly finanční. To bylo ještě v Plzni, odkud pocházím. Do Prahy jsem se přistěhoval před sedmi měsíci.

 

Rodiče tě vyhodili na ulici, proč?

Kvůli drogám a dalším blbostem, je to už dvanáct let. Jel jsem v tom asi čtyři roky s kamarádama, ale pak jsem si uvědomil, že drogy jsou špatný a dneska nechci brát nic.

 

Udržuješ po těch letech kontakt s rodiči?

Ale jo, občas tam jezdím. Je to dobrý, ale nemůžu tam zůstat kvůli partnerovi mojí mámy, moji rodiče jsou rozvedení. Můj táta bydlí v Liberci a máma si vzala jinýho. I s tátou jsme ve spojení.

 

Říkal jsi, že do Prahy jsi přesídlil před necelým rokem. Kde tady žiješ?

Spím na lodi za dvacet korun (loď Hermes – pozn. aut.). Je to levný a teď od soboty tam začali rozdávat polévku, což je jedno jídlo navíc. Ale už mě to tam nebaví, potřeboval bych sehnat jiné bydlení. Někteří jsou slušní, ale jiní ne. Už mě to tam štve.

 

Spálil jsem se v Anglii

Čím jsi chtěl být jako děcko?

Jako dítě jsem chtěl být traktoristou. Než se rodiče začali hádat a přestěhovali jsme se k Plzni, vyrůstal jsem nejdřív na vesnici kousek od Rakovníka. Tam jsem viděl traktory a tak mě to napadlo.

 

Ty jsi pak chodil v Plzni někam do učení?

Na základku ano, ale vyučený nejsem. V Plzni jsem byl na učňáku na oboru vodní stavby, ale vyhodili mě v prvním ročníku. Pro mě byla škola vždycky těžká. Základku jsem zvládal, ale učňák už ne, a tak jsem radši skončil.

 

Máš představu, k čemu by ti měl NP pomoct?

Já bych chtěl na ubytovnu nebo si najít lepší práci. Kdyby se nějaká našla v zahraničí, tak bych asi i odjel. Ale nevím. Už jednou jsem se spálil a to mi stačí.

 

Spálil?

Ano, před dvěma roky jsem byl v Anglii a měl jsem tam dobrou práci. Byl jsem tam s holkou. Měl jsem sedmdesát liber a bylo to dobrý. Do práce jsem jezdil na kole, dělal jsem od dvou do desíti a pak jsem v jedenáct hodin přišel domů a koukal na televizi. Pracoval jsem v masokombinátu kousek od Manchesteru.

 

Pokud se ti tam líbilo, proč ses vracel?

Protože mi nezaplatili. Tak jsem se sebral a šel jsem pěšky do Londýna. Potkal jsem tam kamarády – Slováky, Poláky a dva Čechy. Šli jsme na policii a tam mi pomohli dostat se zpátky do Čech. Přes to moře bych se nedostal.

 

Jak vypadá teď tvůj běžný den?

Prodávám od sedmi od rána do pěti do večera (v 6.30 ráno je povinnost opustit loď Hermes – pozn. aut.). Dělám to tak každý den včetně sobot a nedělí, sedm dní v týdnu. Nemusím odpočívat. Abych prodal, musím prodávat. A volný čas nemám.

 

Co ale děláš, když skončíš v práci?

Zajdu si koupit jídlo do Alberta, jedu na Náměstí Republiky a pak jdu k lodi. Do půl osmé musím čekat, než otevřou a pustí nás dovnitř.

 

Znamená to, že každý den je stejný?

Je... a není. Někdy prodám víc časopisů a jindy míň. V tom se ty dny liší.

 

Radost za 35,-

Dokázal bys říct, jestli se cítíš být šťastný?

Já bych řekl, že jo, cítím.

 

Které období v tvém životě bylo nejšťastnější?

To bylo minulý rok. Seznámil jsem se s holkou a odjel jsem k ní domů. Nelíbilo se to ale jejím rodičům, zjistili, že tam takhle nesmím být, a tak jsem zase musel jít zpátky. Bylo to dobré období, ale teď už se nevídáme. Nějakou přítelkyni bych si našel rád. Člověku už táhne na čtyřicet, chci žít normálně jako člověk, ale je to těžký. Přišel jsem o bydlení, jsem bezdomovec a to je odsouzený.

 

Máš dneska pocit, že děláš spíš to, co musíš, nebo to, co sis vybral?

Co jsem si vybral... ale je to různý. Jednou si dole, jednou nahoře.

 

Když na to dneska přijde, čím si uděláš radost?

Tak to si musím něco koupit. Jdu třeba do obchodu Všechno za 35, – a koupím si sluchátka nebo něco na sebe. Nebo ručník, hygienu, to člověk potřebuje...

 

Sluchátka? Co si do nich pouštíš?

Poslouchám dance rádio. Já mám rád dance, trance...

 

Nenaladíš si občas nějaké zprávy?

Mě zajímá fotbal, sám jsem ho kdysi hrával na pozici stopera. A protože teď Plzeň hraje dobře, v evropské i domácí lize, tak ji sleduju. To mě baví, jak ti kluci hrajou. Jednoho kamaráda z fotbalu jsem teď dokonce potkal po letech na lodi. Roky jsem ho neviděl a nevím, jak se sem dostal. Hrávali jsme spolu. „Ty jsi z Plzně, co?“ ptal se mě. Najednou se tady objevil.

 

Říkal jsi, že když si chceš udělat radost, něco si koupíš. Jsou potřeba k radosti peníze?

Mně udělá radost, i když můžu něco koupit někomu druhému. Teď budu rodičům kupovat dárek k Vánocům, rád bych jel za nimi do Plzně (rozhovor vedeme 5. 12. – pozn. aut.). Mámu by snad potěšilo něco do pokoje. Možná nějaké záclony.

 

Kdyby sis měl představit svůj ideální den, jak by vypadal?

Můj ideální den? Nevím. Já si nechci představovat, já bych nechtěl do ráje.

 

Myslíš, že nic se nezlepší?

Jednou se to zlepší. Možná, že kdyby byla jiná vláda, tak by to bylo o něco lepší. Tahle s těmi ODSáky je špatná a přišel jsem kvůli ní o podporu. Jsem na ně naštvanej. Tak snad kdyby vyhrála ČSSD, tak by to bylo zase dobrý.

 


Tomáš Havlín autor / Tomáš Havlín VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Dálniční diaspora / Martina Malinová > NP č.408 > Ženská stránka Většina tudy jen projede. Natankovat, občerstvit se, splnit povinnou řídící přestávku nebo třeba stopovat do Německa. Někteří se ovšem denně vracejí. Odpočívadla se stala jejich prací i domovem. Řeč je o mikrosvětě na čtvrtém kilometru dálnice D5 směrem do Plzně.   číst dále Jistota nuly a jiné radosti zapšklého dědka / Jan Stern > NP č.408 > Fejeton Jsou věci, na kterých se všichni shodneme. Že ty pasáže z Mamma mia, kde nehraje muzika, se nedají snést. Že ten blonďatej šlachovitej Bond není žádnej Bond. Že nejhezčí z Charlieho andílků je Lucy Liu, ze Spice girls Victoria a ze Čtyřlístku Bobík. Zde není nad čím diskutovat, ani co volit, zde je jednou provždy rozhodnuto všeobecným veřejným míněním, které nedokáží pokroutit ani agentury na jeho měření.   číst dále Bez bydliště, bez práv / Tomáš Malík > NP č.408 > Pošli to dál Razítko pod rozhodnutím ústavního soudu, které zrušilo nucené práce pro nezaměstnané, nazývané též veřejná služba, nestihlo ještě ani zaschnout a vládní kabinet chystá další novinky.   číst dále Co se neobnosí / Andrea Novotná > NP č.408 > Pošli to dál Na plakátu je fotka zašlých kecek. U ní nápis „vzdělání se neobnosí – dejte letos o vánocích přednost trvalým hodnotám“. A připojené logo: Metropolitní univerzita Praha.   číst dále
celý archiv